Naše seznámení s Honzou bylo trošku netradiční .Potkala jsem ho u baru , bylo kolem pulnoci, mírně podnapilá, a hned jsem mu dala , zřejmně tím jsem u Honzy zabodovala .Čatokrát jsme se scházeli obdobným zpusobem , holka která nedá chlapovi hned není IN, a dle toho jsem se řídíla.
Byla to láska na první pohled, takhle mi to neudělal žaden chlap předním, a já se zamilovala.Netrvalo to dlouho a nastěhovala jsem se k Honzovi domů, ten byt sdílel ještě s kamarádem a jeho přítelkyni, a mě to vyhovovalo, vařit neumím , a přítelkyně Tomáše byla vyborná kuchařka.Nic nám nescházelo a byli jsme spokojeni.Milovali se každý den , a vše bylo ideální až na sousedy kteří si stěžovali že jsme přílíš hluční.Za rok a pul Tomáš oznámil že se budou stěhovat, dostal byt a s Gábinou se odstěhovali do svého.Pátěční pařby se konaly vždy u nás, kde jsme se pravidelně všichni sešli ,i když jsme nebydleli už dohromady.Bylo to fajn tak čtvrt roku, ale poté mi Honza začal vyčítat, že neumím vařit, že neuklidím ,a nic nedělám.Často jsme se hadáli, už to nebylo to pravé ořechové, ale pořád jsem jej milovala a on mě také moc , a proto jsem se rozhodla že s tím něco udělám.Koupila jsem si kuchařku, a učila se vařit, mé pokusy udělat jídlo které by se dalo s chutí jíst byli marné.Honza si cenil mé snahy , a i když to nebylo dobré pochvalil mě .Jenže zase utekl osudný čtvrt rok, a Honzovi rupli nervy " Ty jsi tak neschopná ...." Bylo mi do breku, ale já se vážně snažila.Slavili jsme Vánoce bez cukroví, kapra i sálatu .Honza navrhl " Co kdyby jsme si pořídili někoho na úklid, budeme tu mít čisto, a možná i něco uvaří ? " Byla jsem nadšená a hned souhlasila, tu noc jsme se celou promilovali, a byla to poslední krásná noc když na to vzpomenu zpětně.Zeptala jsem se Honzy následující den " Jak to uděláme s tou paní ? " Pousmál se, a mě bylo jasné že už někoho sehnal ,a hned jsem vyzvídala " Kdo ??? Kde jsi jí našel ....... ? " Honzík jen zvedl prst a šibalsky se usmál .Chvílí jsem se zamyslela , a něvěřila vlastním uším " Ona ? "
" Jo, ona vadí ti to snad ? " odvětil Honza.Nevadilo sousedka žijící o patro výš , byla dobrá kuchařka , dokonce i péct uměla, a tím že byla na mateřské byla jí každá korunka dobrá, nevadilo mi to ani trošku, a strach že by Honzík k ní měl blíž, jsem ihned zavrhla, vždyt nebyla ani trošku hezká, tak nebyl duvod k panice.Zase jsme s Honzíkem prožívali krásné chvilky, a byli spokojení oba dva, doma bylo uklizeno, navařeno, a sem tam i nějaký ten zákusek na stole, a já byla štastná že s Honzíkem nám to klape ,a má neschopnost se na našem vztahu neodrazila.Bylo léto, čas dovolených a já se těšila do Egypta, doma balila kufry a nemohla se dočkat až zítra odlétíme a strávíme 14 dní u moře, ten den přišel Honza pozdě večer a oznámil " Nemužu odjed, musím do práce.... " Co těd, rozplakala jsem se, naše první dovolená u moře a těd nikam .... Honzík navrhl " A co kdybys jela s Gábinou ,je škoda nechat tu dovolenou padnout ... " Oči se mi rozzářili ,a hned jsem zavolala Gábině , ta souhlasila, a já s úsměvem na tváři přilehla k Honzíkovi který usínal, chtěla jsem se pomilovat, ale usnul byl unavený.Zatímco já samou radostí se nemohla dočkat a neusla, ráno jsme se rozloučili pusinkou,a já s Gábi vyrazila směr letiště.Cestou tam jsme probírali kde co a já na Honzíka ani nevzpoměla, a v hlavě měla písečnou pláž ...
Celou dovolenou jsem si užila jak se sluší a patří, slunila se každý den u moře na pláži , zajisté bez.
Večery s Gábi u baru , a koukali na zdejší borce.Byla to krásná dovolená až mi bylo líto že končí, a s těžkým srdcem jsem se loučila s tou krásnou zemí kde slunce svití stále.
Po návratu domu, mi nepřišlo nic zvláštního, Honzík se choval jako vždy , až po pár týdnech mi bylo divné, proč je stále tak unavený, a už se mnou nespí.Příkladala jsem jeho únavu tím že dlouho do noci pracuje, a jednoho dne za ním vyrazila do práce, abych mu udělala radost.Už jsem tam nedošla, viděla jsem ho v parku s ní, s tou škaredou sousedkou která k nám chodí uklízet a vařit, a utíkala se ke Gábině
vyplakat, byl doma i Tomáš který se se mnou bavil dosti odměřeně a řek " Se divíš... " Oblékla jsem botičky , a šla domu, no domu spíš k Honzovi do bytu.Opět ležel a já rozsvítila světlo , a nemohla si pomoc a vše na něj vybalila, byl klidný, ani se nehádal ani nezapíral.Když jsem se vyvztekala, a řekla že odejdu, ani mi nebránil a jen řekl " Z krásného talíře se člověk nenají " Nepomohli slzičky ani prosíky já se změním , už o mě nestál, a já se opravdu sbalila ještě tu noc, a opustila jeho byt.Nenáviděla jsem tu couru která mi Honzu přebrala, a nenávidím jí dodnes.Honza byl jediný kluk, kterýho jsem milovala, a zustala sama .
2024 ©