Můj přítel pracuje jako „gigolo“. Co mám dělat?

Můj přítel pracuje jako „gigolo“. Co mám dělat?

„ON je dokonalá partie, lepšího chlapa bych těžko hledala. Ale nevím, jak přežiju svou žárlivost.“

Můj přítel je před svátky na roztrhání – má nejvíc práce. Můžete si ho najmout jako luxusního společníka. A já šílím žárlivostí.

Dalo by se mi odpovědět, že bych tedy měla být hezky zticha, když jsem věděla, jakou dělá práci. Asi ano... Jenže já v skrytu duše doufala ve změnu. Myslela jsem si, že když se do mě zamiluje, tak automaticky změní práci. Ale to jsem se spletla. Teď nevím kudy kam... Na jednu stranu ho moc miluju, na druhou cítím, že současná situace je pro mě neakceptovatelná.

Myšlenky na Karlovu možnou nevěru mě sužují natolik, že jsem musela vyhledat péči psychologa. Zatím mi ale nepomohl. Užírám se vnitřně (pořádat žárlivé scény si nedovolím), doslova se ztrácím před očima. V létě to ještě šlo – Karel měl v průměru tak dvě tři zakázky do týdne. Už dopředu jsem se bála předvánočního času a momentálně se ukazuje, že oprávněně.

Karel je pryč z domova prakticky každý večer. Pro něj nastávají od půlky listopadu žně. Konají se totiž firemní večírky a na ty si překvapivě mnoho dobře situovaných žen klidně najme společníka přes internet. A Karel se líbí. Kdybyste si naklikali jeho fotky, pochopili byste proč. Je vysoký, tmavovlasý, modrooký – od pohledu sportovec. Jenže o to tolik nejde – jeho hlavní naprosto odzbrojující předností je dokonalé gentlemanské chování, schopnost partnerku pobavit, konverzovat dokáže v několika světových jazycích, orientuje se v různých oborech.

Na své internetové stránce sice nenabízí sex, ale... Ani nevylučuje. Ke své žárlivosti mám tedy několik důvodů. Především se bojím, aby ho některá z těch desítek žen, které potkává v luxusním prostředí špičkových hotelů a restaurací, nezaujala natolik, aby s ní po společenské akci, na kterou byl najatý, neskončil v posteli. Tak jsme začali spolu...

Film jako vzor

Když jsem Karla poprvé uviděla, bylo to jako scéna z hollywoodského filmu. Dokonce vím přesně ze kterého. Jmenuje se Dokonalá partie
a hlavní hrdinka si v něm najme přes inzerát neuvěřitelně charismatického společníka, aby ji doprovodil na svatbu sestry. A vyklube se z něj její životní láska. Ten slaďák se mi vždycky líbil. A netušila jsem, že alespoň jeho začátek prožiju sama na vlastní kůži.
Ale zpátky k tomu prvnímu setkání...

Na rozdíl od hlavní hrdinky filmu jsem věděla, jak Karel vypadá. Přesto mě jeho zjev ‚live‘ doslova ohromil. Musím přiznat, že se mi podlomila kolena už v okamžiku, kdy vystoupil z luxusního vozu a usmál se na mě. Později mi řekl, že to bylo trochu vidět, ale zamaskovala jsem to prý docela obratně...  Najala jsem si Karla jako společníka na vánoční firemní ples. Nepořádáme každoročně večírek, ale ples, na který mě bohužel nikdo z mých známých nemohl doprovodit.

S bývalým přítelem jsem se rozešla už před třemi lety a od té doby jsem žila sama. Napřed jsem uvažovala o tom, že na ples vůbec nepůjdu. Pak jsem si uvědomila, že by to z hle­diska mé pozice ve firmě nebylo zrovna šťastné rozhodnutí. Neformální setkání jsou totiž důležitější, než si spousta lidí myslí.

V době internetu nebyl žádný problém sehnat si společníka. Prohlédla jsem si jich dokonce několik a Karel se mi líbil nejvíc. V té době jsem ještě netušila, že se dívám do tváře své budoucí lásky, která mi otočí život naruby. Zavolala jsem mu, dohodli jsme způsob platby i další okolnosti, které jeho roli provázely.

Ptal se, z jakého důvodu ho najímám. Jestli má kvůli němu žárlit nějaký jiný muž, který na plese bude. Řekla jsem mu, že nic takového v plánu nemám a že mi jde výhradně o to, abych se na plese mohla objevit. „A taky abych si zatancovala,“ dodala jsem.

Zůstala jsem mu v náručí

Zatancovala jsem si ten večer opravdu báječně, to musím přiznat. Karel tančí skvěle – je mimochodem dost těžké najít oblast, ve které by si nepočínal skvěle. Všimla jsem si, že se po něm většina mých kolegyň dívá se špatně skrývaným obdivem. Představila jsem jim ho jako bývalého spolužáka. Vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že není mým opravdovým partnerem. Připadala jsem si, že jsme spiklenci. Propovídali jsme celý večer.

Bylo mi s Kar­lem dobře a všimla jsem si, že i já jsem mu sympatická. Domluvili jsme se, že po plese půjdeme někam na skleničku. A právě tam, dvě hodiny po půlnoci, mi Karel jemně naznačil, že pokud mi to nevadí, rád by mi dělal společnost až do rána. Díval se na mě přitom tak, že bylo úplně jasné, jak to myslí.

Tu noc jsme se poprvé pomilovali, pozval mě k sobě domů. Když jsem se ráno probudila, Karel ještě spal. Vypadal jako řecký bůh, nádherný chlap. Chvíli jsem se na něj dívala a přemítala, co dál. Dospě­la jsem k názoru, že pokud si chci nechat hezkou vzpomínku, měla bych odejít. Posbírala jsem věci a tiše se vytratila.

Já jsem také drahá

Zpětně si uvědomuju, že by snad bylo opravdu lepší, kdyby v tu chvíli příběh mého setkání s Karlem skončil. Ale on hned odpoledne zavolal, jestli mě může vidět. Dělala jsem si legraci, že to bude drahé tentokrát pro něho. Smál se, jen ať si řeknu a jestli prý je v ceně i sex. Tak začal náš vztah. Myslela jsem si, že Karel teď se svým povoláním praští, stejně jako hlavní hrdina zmíněného filmu.

Ale ukázalo se, že je to naivní představa. Takový plán od začátku odmítnul. Řekl mi, že jsem věděla, čím se živí, a ať si rozmyslím, jestli to unesu. Bylo by mu sice líto mě ztratit, ale pochopil by můj postoj. Tvrdil, že jediné, co mi může slíbit, je stoprocentní věrnost. „Nebudu už se žádnou klientkou spát, když mám s tebou vážný vztah.“

Které slibuje společné ráno?

Čerstvě zamilovaná jsem byla přesvědčená, že to nějak ustojím. Ale je čím dál jasnější, že to nedokážu. Karel přichází domů kolikrát až nad ránem. Voní parfémy žen, které večer držel v náručí a tančil s nimi nebo mu byly nablízku.

Nemám žádný důkaz, že by mi byl nevěrný a on sám mě ujišťuje, že jsem žena jeho života a nikdy by mi neublížil. Přesto... Když jsou dvě hodiny ráno a jeho místo vedle mě v posteli je prázdné, přemýšlím, které ženě nabízí, že s ní zůsta­ne až do rána. Jako kdysi mně. Zadarmo...