Nový trend současnosti: Bisexualita!

Nový trend současnosti: Bisexualita!

„Muži u mě prohráli. Nějaký čas s nimi nechci mít nic společného...“

Počet žen, které mají milostné zkušenosti jak s muži, tak se ženami, roste.

Když spolu mluví, často se dotýkají. Na rozloučenou se nelíbají na tváře, nýbrž na rty. Myšlenka na společný sex jim připadá lákavá. Rády by zjistily, jaké je „dělat to“ se ženou, když se o tom tolik mluví. Jak je to vlastně s jejich sexuální orientací? Jsou skutečně bisexuální, nebo jenom rády experimentují, chtějí provokovat a být něčím zajímavé?

Láska také jako hra

Slavnou ženou, v jejíž ložnici se střídali muži i ženy, byla mexická malířka Frida Kahlo. Ona i její o dvacet let starší manžel Diego Rivera byli sexem posedlí. Dalšími milovnicemi nespoutaného sexuálního života, v němž se objevovali muži i ženy, byly ve dvacátých a třicátých letech minulého století herečky Marlene Dietrich, Rita Hayworth nebo Joan Crawford. Poslední jmenovaná natočila na začátku dvacátých let minulého století několik pornografických scén, v nichž předváděla sex s muži i se ženami, a i její osobní život byl plný rozličných sexuálních zážitků s příslušníky obou pohlaví, s nimiž se nijak neskrývala.

Odborníkům bisexualita trochu zamotává hlavy. Někteří tvrdí, že navzdory všem módním trendům zůstává počet skutečných bisexuálně orientovaných jedinců v populaci stejný – uvádí se devět až deset procent. Ostatní prý jen experimentují. Pomilovat se se ženou (a dokonce ani milovat se s ní pravidelně) ještě neznamená, že máte lesbické sklony. Důvodem může být osamělost – to je případ třicetileté Petry. „Rozešla jsem se před třemi roky s přítelem a vylévala si srdce u nejlepší kamarádky, se kterou jsme si byly vždycky hodně blízké.

Vypily jsme trochu vína, a jak nám bylo smutno, začaly jsme se líbat a skončily jsme v posteli. Byla to zvláštní zkušenost. Měla v sobě kouzlo zakázaného. Dlouho jsme pak byly na rozpacích, co to vlastně znamenalo, a nakonec se to rozhodly vyzkoušet ještě jednou. Nevím proč, asi jsme se chtěly ujistit, jak na tom se sexuální orientací jsme. Ale už to nebylo tak silné.“

Některé ženy jsou ochotné se vyspat se ženou kvůli partnerovi, jehož snem je mít v posteli dvě najednou. Jednatřicetiletá Tereza říká: „Pořád tvrdil, že dneska je to normální a dělá to každý, a tak jsem po dlouhém odmítání nakonec souhlasila. Dívku do trojice jsme si našli na inzerát. Kamarádku jsem v žádném případě nechtěla, protože mi vadilo pomyšlení, že partner spí s někým, koho znám. Žárlila bych. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se do toho dostala, ale celkově to bylo vzrušující. Občas se takhle od té doby sejdeme. Že bych ale toužila po sexu s jinými ženami nebo že bych chtěla žít ve vztahu se ženou, to určitě ne.“

Pro jiné ženy jsou vztahy se ženami hrou, prostřednictvím níž chtějí provokovat, být zajímavé. Nemilují se z osamělosti s kamarádkou v soukromí, ale okázale dávají najevo, že pro ně nic není tabu. Inspirací jsou jim především média, která na přelomu tisíciletí vytáhla bisexualitu do popředí zájmu. Tuto sebepropagaci dovedla k dokonalosti Madonna, která ovšem není žádná troškařka a políbila se se ženou rovnou v přímém přenosu při předávání hudebních cen MTV v roce 2003. Byly to hned dvě ženy – Britney Spears a Missy Elliot –, které na pódiu políbila, a přestože polibek trval pár vteřin, v bulvárních plátcích se o něm psalo ještě několik měsíců.

Jak skvělý mediální krok to byl, dokazuje fakt, že se na polibek Madonny a Britney nezapomnělo ani po sedmi letech. Provokovat prostřednictvím bisexuálních vztahů se snažila rovněž Paris Hilton a v hereckém světě se s muži i ženami ráda nechává vidět Lindsay Lohan. Podle odborníků však většina provokatérek ve skutečnosti bisexuální není a k sexu se ženou se mnohé z nich ani nedostanou. Skončí u líbání, držení se za ruce a objímání.

Krásnější než láska mužů

Vzrůstající počet žen, které se na veřejnosti líbají, se dá označit jako módní trend. A jak známo, móda se vrací. Ve starém Řecku také nebyli všichni muži homosexuálního zaměření, ale v určitých kruzích bylo módní mít milence. Ani zobrazování objímajících se žen není žádnou novinkou současné doby. Existuje spousta obrazů starých mistrů, na nichž leží nahé ženy v objetí, dávají si polibek nebo se dotýkají ňader. Důvěrná ženská přátelství tu byla vždycky, jak zdůrazňuje Lillian Faderman, která vystudovala anglickou literaturu a ve svých vědeckých pracích se zabývá dějinami sexuality a přátelství.

Ve své knize Krásnější než láska mužů píše: „Vášnivé romantické přátelství mezi ženami představovalo v dřívějších staletích obecně uznávanou a tolerovanou společenskou instituci. Od žen se dokonce očekávalo, že naleznou spřízněné duše a utvoří s nimi trvalé svazky. Společnost uznávala, že žena, která mužům mimo okruh rodiny nemohla věřit, může vyhledat citovou podporu bez obav ze zrady u jiné ženy. Kdyby se žena z dřívější doby nechovala ke své důvěrné přítelkyni skutečně důvěrně, byla by považována za nezvykle chladnou a odtažitou. Nebylo nijak nezvyklé, pokud žena ve svém romantickém přátelství spatřovala ústřední bod svého života, oddělený od nároků manželství a rodiny.“

Podoba ženského přátelství se začala měnit spolu se změnou postavení žen ve společnosti na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Ženy se chtěly vyrovnat mužům a začaly samy o sobě mluvit s despektem. Prohlašovaly, že ženy jsou drbny, a proto se raději přátelí s muži, čímž ale ženskému pokolení prý víc škodily, než prospívaly. „Ženy na dlouhou dobu potlačily své emoce a zapomněly na vše, co bylo na romantické lásce mezi ženami krásného a vlídného,“ říká Lillian Fader-
man. „Návrat důvěrného ženského přátelství může ženám jenom prospět, protože žádný muž nepochopí ženu tak jako blízká přítelkyně.“