Sex & mozek

Sex & mozek

 

„Svaly vyvolávají představu jeskynního muže, jenž se pomiluje se svou družkou, kdy a kde chce...“

Pro někoho je sex pouhou záležitostí instinktů a živočišnosti. Pro jiného je skoro vědeckou disciplínou, u které se musí přemýšlet.

Filozof René Descartes řekl: „Myslím, tedy jsem.“ Jiný slavný Francouz, spisovatel Guy de Maupassant, zdůrazňoval, že jenom ten muž, který používá mozek, může být skvělým milencem. „Kvalita sexu závisí na zdatnosti mozku,“ prohlásil doslova.

On sám se prý považoval za velmi dobrého milence – tvořivého, nápaditého a plného fantazie. Muži bez bystrého intelektu podle něj v posteli stojí za zlámanou grešli, protože postrádají jak invenci, tak fantazii.

Nic na tom nemění fakt, že mnozí z nich mají těla řeckých bohů a plamenný pohled, kterým svádějí ženy. Jak jste na tom vy? Používáte při sexu mozek, nebo jenom nasloucháte svému tělu a svým pocitům a řídíte se tím, co vám napovídají? A především – jak je na tom váš partner?

Sex z říše snů?

Maupassantův názor je v přímém rozporu s všeobecně převládajícím názorem, že „kvalitní sex“ jde mnohem spíš ruku v ruce s takzvaným živočišným typem muže (i ženy) než s jedincem vysokého intelektu. Živočišný typ muže totiž díky svým proporcím obecně evokuje sex takřka z říše snů – vášnivý, divoký, provozovaný s náruživostí a zaujetím pro věc. Je to sex, během něhož se vnímá pouze a výhradně sex. Od živočišných typů s málo zdatným mozkem se ostatně ani nic jiného nečeká.

Rozhodně nelze předpokládat, že se s vámi budou bavit o náročnějších tématech. Pokud se s vámi vůbec budou dou. Možná právě proto se o těchto typech mluví jako o skvělých milencích (synonymem tohoto označení je „samec“), zatímco muži s nadprůměrným intelektem bývají považováni za milence podprůměrné, málo vášnivé, přes-příliš uměřené, někdy dokonce za neschopné. Protože nekácejí v lese dřevo nebo neopravují auta, ale tráví většinu času mezi knihami, chybí jim patřičné opálení a samozřejmě svaly – tolik zaběhnuté klišé.

Prototypem takového intelektuálně zdatného muže zvyklého používat mozek by mohl být například režisér Woody Allen a jeho roztržití hrdinové, které on sám ve svých filmech ztvárňuje. Drobný muž s úzkými rameny a velkými brýlemi, jenž působí dojmem, že sex mnohem více řeší, než ho provozuje.

Prototypem živočišného milence je třeba dřevorubec s rameny širokými, boky úzkými, vypracovaným břichem a svalnatými stehny, který pracuje celý den na slunci a v ruce drží sekyru. Přesně tak bývají muži, považovaní za skvělé a vášnivé milence, zobrazováni. Nářadí v jejich rukou má zcela jasný význam. Jde o falické symboly, které podrobně popisoval už Sigmund Freud. Intelektuál žádné falické symboly netřímá. Ovšem s tím, jakým je který typ muže ve skutečnosti milencem, to nemá vůbec co dělat. Ani svaly ne.

Falešné představy

Na hezké tělo se možná hezky kouká a možná je příjemnější na dotek. Svaly vyvolávají představu síly, vytrvalosti a také představu jeskynního muže s kyjem (už zase falický symbol), jenž popadne svoji družku za vlasy a pomiluje se s ní, kde se mu zlíbí a kdy se mu zlíbí. Někteří muži jsou bytostně přesvědčeni, že o něčem takovém sní každá žena. Samantha Jones ze Sexu ve městě by jim jistě dala za pravdu. Přesně takoví muži se jí líbí.

Jenomže Samantha není skutečná žena, nýbrž postava ze seriálu, jehož úspěch je založen právě na tom, že pracuje ve velkém měřítku s klišé a s rozšířenými symboly, aby mu všichni diváci rozuměli. Tato klišé má oblíbený seriál společné s červenou knihov-nou a romantickými komediemi. Čím se – naštěstí – liší, je záměrné přehánění a nadsázka, což jej také od červené knihovny oddaluje. Podle zkušeností mnohých konkrétních žen intelekt při sexu nehraje negativní roli. Právě naopak.

Muži, kteří umějí používat mozek a také ho používají, bývají totiž nápaditější a tvořivější. Neinspirují se pouze v pornofilmech, které moc kreativity nepřinášejí, ale jsou schopni přijít s něčím sami. Kromě toho je prokázáno, že lidé s vyšším vzděláním a vyšším intelektem mají v průměru méně předsudků, což se v sexu může hodit hned v několika směrech. Jsou zvídavější, a tedy ochotnější experimentovat, a dávají větší prostor ženám. Že by měl Guy de Maupassant pravdu?

Ty máš svaly, já mám čáry

Podle mojí kamarádky Karly, která má zkušenost s různými typy mužů, prý na jeho tvrzení rozhodně něco je. Za partnery si Karla vybírá výhradně muže vzdělané, kteří vykazují jistou inteligenci, ale co se týče sexu, párkrát neodolala pokušení pomilovat se s prototypem živočišného milence. „Záleží na tom, co člověk zrovna chce,“ říká. „Když chce jenom sex, rychlý a nejlépe beze slov, tak to může být fajn. Já jsem zažila s jedním takovým milencem skvělý sex, ovšem pouze dvakrát nebo třikrát. Po čtvrté už to začínala být nuda.

S jiným, který vypadal i se choval, jako že je mistr světa v sexu, to byla nuda hned a pro mě to byl nejhorší sexuální zážitek vůbec. On se sice snažil vydat ze sebe veškerou vášeň a jsem si jistá, že spoustě žen by se to asi líbilo, ale já jsem měla co dělat, abych se nezačala smát. Není nic směšnějšího než muž, který si myslí, že mužnost je jeho druhé jméno. Po styku mi zcela vážně sdělil, že se asi mnou není něco v pořádku, protože všechny jeho předchozí partnerky (‚jako nechci se chlubit, ale to ti teda povím, že jich nebylo úplně málo‘) se zmítaly v orgastické euforii a pochvalovaly si, že lepší sex nikdy nezažily.

Já mu to vlastně i docela věřím, ale tenhle postoj ,já jsem největší samec pod sluncem‘ prostě není nic pro mě. Když o tom tak přemýšlím, nejlepší sex jsem zažila s mužem, za kterým by se nejspíš žádná žena na ulici neotočila. Ne že by byl ošklivý, ale není to ten sexy typ, o nichž se říká, že stojí za hřích. Ani já bych se po něm neotočila, avšak zaujal mě svou osobností a okolnosti se seběhly tak, že jsme spolu skončili v posteli. O zdatnosti jeho mozku jsem nepochybovala ani na okamžik, o jeho schopnostech v posteli ano a hodně, ale po pravdě mi nezáleželo na tom, kolik s ním prožiju orgasmů. Měla jsem ho ráda a cítila k němu něhu. Víc mě překvapit skutečně nemohl.“

Špatný výběr

Pravdou je, že tak často opěvovaný „živočišný“ sex, který má vzor v pudovém chování zvířat, není zrovna vrcholem kreativity. Britská bioložka Olivia Judson, která vydala knihu o sexuálním chování živočichů Sexuální poradna dr. Tatiany pro všechna živá stvoření, například říká, že živočišný sex je veskrze účelný, nikoli však nápaditý, jak nápaditost ve spojení se sexem chápe člověk. Účelem pohlavního aktu živočichů je vesměs rozmnožení.

Výjimku tvoří například šimpanzi, mezi nimiž dochází k pohlavnímu aktu nejen za účelem rozmnožení, ale také kvůli tomu, že jím mírní napětí ve skupině a snižují vnitrodruhovou agresivitu, protože pohlavní styk vede k uvolnění. Avšak u většiny zvířat dochází k pohlavnímu styku kvůli rozmnožení. Podle toho jejich pohlavní akt také vypadá.

Námluvy mohou být dlouhé a tvořivé, protože samička si musí vybrat toho nejlepšího samečka, který potomstvu předá nejlepší geny, ale samotný sex bývá rychlý a nekomplikovaný. „Zvířata si obrazně řečeno lámou hlavu s výběrem partnera, s nímž chtějí mít potomstvo. Výběr je pro živočišné druhy to nejpodstatnější, protože špatný výběr rovná se nižší pravděpodobnost přežití. V přírodě dobré geny potřebujete, tam vám žádný doktor nepomůže. Pohlavní akt sám o sobě je oproti výběru, během něhož zvířata předvádějí, co všechno dovedou, co do nápaditosti velmi fádní.“