Přátelství muže končit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím...
V dnešní době je přirozenou součásti života náš pc či notebook, bez
něj mnoho lidi nedokáže fungovat ani existovat ........
Závislost je to stejná jako každá jiná. Někdo pije, jiný kouří ,třetí,
si píchá do žíly a tak. Tou samou závislostí je i net,
který nabízí nové možnosti. Svět, který byl našim předkům uzavřen,
odepřen, byl jim nedostupným ....
Dnešní generace je však na tom jinak a net využívá stále častěji pro
své účely... Někdo rád pokecá, jiný hledá, další pracuje.
Záležitost čistě individuální, ale zároveň přístupná všem ....
Kdo tvrdí, že net nevyužil jinak, než na práci, lže. Každý z nás alespoň
jednou zkusil, jaké to je zajít na chat. Kouknout na lidé.cz, Facebook
apod. Každý si ťukne a už jede. Je to jako, když poprvé zkusí
potáhnout cigaretu, zachutná, táhne dál a jede tak dlouho, dokud nevykouří
celou a stejně to přijde zas a zapálí si druhou. Internet je
závislost a droga, kterou berem všichni, aniž bychom si připouštěli,
jak se na ní stáváme závislými.
Poznáváme nové lidi, poznáváme nový svět, interní svět, který nás stáhne a
chytne, osloví. Nemůžeme bez něj být, jako ten feťák bez kreku...
Kdo tvrdí ,že láska přes net neexistuje, mýlí se. Já taky nevěřila,
dokud jsem to nepoznala. Stačí jen ťukat, poznávat a zjistíš, že na druhém
konci je někdo, kdo to vidí stejně. Říká se tomu spříznění duší… A už volí
jiná písmenka ... otázkou však zůstává je-li tomu opravdu tak ....
Miluje i ten druhý mě ??? Nikdy totiž člověk nepozná,jak ten druhý
to na druhé straně bere, a zda to co píše, bere vážně, jako
to bereme my ... Internet v tomto láká, je to nový způsob seznámení,
poznání, nežli znaly naše babičky, a čím dál více tuto variantu
využívají lidé, kteří nemají času nazbyt a hledají štěstí,
lásku, pochopení člověka, s kterým mu bude dobře, který jej pochopí,
osloví, a neuvědomují si,jak je tento interní svět, může zranit a bolí víc, než láska v reálu. Přes
internet člověk poví, co by nikdy v reálu neřekl, nedokázal řičí z očí
do očí..
A ten druhý ,co je na druhé straně, dokáže ublížit zranit a
srazit na kolena ...Internet je zbraň, kterou lze ničit duši i psychiku
člověka,
který se snažil jen najít kousek štěstí, hledat nepoznané, čekal
pochopení, a dostal ránu, jelikož láska je slepá ...
A až jednou pochopíš co život ti dal, že čas byl tvůj nepřítel a
někdy i bral. Že láska je vzácná a vzpomínky též, tak buď jak dítě a přej si to zas, dělej, že nevíš, že vinen je čas.
Když se člověk zamiluje přes net, měl by si dát stop, reset, delete, a
skončit dřív, než ho láska zničí, protože ta přes net, pokud není
opětovaná, zničí jej vždy.
Hledat nemá cenu. Každému pánbůh nadělil do vínku své. Každý máme na
tomto světě svůj uděl, osud předurčen a nelze jej obelstít, nelze jej
změnit.
Je daný, a my žijeme a jedeme podle předem předurčených osnov ....
Jedeme, jak nám bylo dáno. Jedeme, aniž bychom si to uvědomovali.
Jednou mě napadlo, se hloupě zeptat přítele proč ? A řekl mi: "Co k nám
patří, to nemůžeme nikdy ztratit a co k nám nepatří, to nikdy nemůžeme
udržet."
Proto si nemůžeme vynutit lásku někoho, kdo o nás nestojí, není nám
daný ...
Život je nepochopitelný, krásný, krátký, bolestný a přesto životem za
který jsme šťastní, i když tvrdíme opak ...
Život je jako bonboniéra. Každý máme jinou, každému chutná jinak, ale
je naše a my se ji musíme naučit mít
rádi, tak aby chutnala ... Protože jinak nikdy nebudem šťastní... I osud vlastní iniciativou lze ovlivnit, cestičku po které šlapeme -- vlastní pílí a úsilím lze ovlivnit štěstí...
I když je štěstí pomíjivé ... zkusit se má vše !!!
Neřeš minulost a neptej se proč, stejně jí nezměníš a nevrátíš čas!!!
Neplánuj si budoucnost, nikdy nevíš, co se může stát!!!
Žij přítomností, žij pro tento okamžik, protože to co prožiješ teď, už nikdy prožít nemusíš!!!
A zároveň přemýšlej a vyvaruj se stejných chyb a snaž se z chyb,
které jsi udělal poučit a nikdy nedělej stejnou chybu dvakrát.
Jak se říká dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Tak nevstupuj, protože
tentokrát se v ní i utopíš ...
Pořekadla nejsou nadarmo. Mají co do sebe a i naše babičky věděli proč nám je říkají ... Je v nich pravda jako ve sklence vína
a ten, kdo tvrdí, že z něj mluvil chlast, je na omylu. Mluvila z něj
pravda, i když byl namol. Jen to dokázal říct nahlas
tak, jak by za střízliva nedokázal, jelikož si chrání svůj interní svět, do kterého vstoupíš lehce přes net ...
Žádné moře není bez vln .... To vystihuje každého z nás. Nikdo nejsme
bez viny a každý máme svou třináctou komnatu,ale pozor komu dáváš klíč ...
2024 ©