Nejkrásnější dárek od manžela

Příběh který se skutečně stal.

Byl pátek venku azurové nebe, sluníčko pálilo a my se chystali druhý den vyrazit na dovolenou, vše sbaleno naše první dovolená s prckem , odpoledne mě navštivíla švagrová a říká " My vyrážíme už dnes, nechceš jed s námi ?  " Přemlouvaní a lakavá představa tam být o den dřív mě nadchla, ale opět myšlenky a pochybnosti zda bude muj manžel pro " Ježismárja , kdy jsi byla naposled venku bez něj , to se nemůže postarat o málého, vždyt by zítra přijeli, stejně vyrážíme večer, to bude prcek spát a ráno ho uvidíš " přemlouvala mě, a měla pravdu .Je to už hezkých pár let co jsem byla někde sama bez něj , vždycky brala ohledy ale nikdo ne na mě, všude sebou tahala manžela, a představa večer si sednout otevřít láhev ,a nic neřešit žít a připadat si volná , mě bralo.

Opatrně jsem manželovi podala návrch když přišel domů, a do toho švagrová přidala pár komentářu a ten jen " Dobrý však nic neříkám , klidně jeď, ráno se uvidíme " a políbil mě, sebrala jsem pár tašek políbila prcka který už byl v pyžamku, a chystal se do postýlky a se slzičkama v očích nasedla do auta.

Švagrová na mě vrhala pohledy a neodpustila si " Ty seš normálně závislá na to malém ! " a snažila se mě přivést na jiné myšlenky ,a já chvílema stejně přemyšlela zda spinká, jestli neplakal a vytočila číslo manžela, ten mě uklidnil že je vše v pořádku ,a náš malý miláček spinká .

Když jsme dorazili, chybělo mi to se o někoho starat , a hned připravovala pokojíček malému, aby měl vše připravené, uklidila umyla celý pokoj od zhora až dolů, nikde ani smítko, povlékla postýlku a dala do ní hračky, nachystala věcičky na ráno , abych si ho převlékla a promítala jak si naši první dovolenou užijem.

Švagrová mě pořád tahala ven " Nech to na zítra , dnes se bude pít " houkala na mě v bujárné naladičce, a já stejně nejdřív udělala vše pro mrně ,a pak se šla teprv bavit, neodpustila sem si smsku : Vše v poho ? " obratem na to : neboj vše ok miluji tě .

Na obloze plno hvězd , krásná atmosféra všude ticho, jen cvrčci a světlušky daváli o sobě znát " Další láhev Davide ? " hukla švagrová na mého bráchu, povídali jsme si a já si nevybavila kdy naposled jsem se citíla tak strašně fajn, svobodně v náladě a ve společností bratra a jeho ženy, todle bylo úplně jiný než posezení když se navštivíme  jako obvykle.

Smála jsem se upřímně žadný přetvářky  bavila se, byl to nadherný večer a v silné euforií s hladinou v krvi usnula nad ránem spokojená, nemyslela na prcka a bavila se, Já se bavila ................

Ráno jsem vstanula jako první , poklidila po nás, abych neposlouchala řeči kolik se toho vypilo, a sedla si na lavičku venku, a viděla jak si prcek tady bude libovat.

Mrkla na hodiny 7:36 oni ještě spali, udělala si kafe a šla ven at je nebudím, vytáhla mobil a nešlo se dovolat špatný signál, nechápala jsem a čekala netrpělivě až se proberou, a poprosím o zavolání, bez dovolení šahat na mobil který není muj nemám ve zvyku, i když je to bratr, respektuji soukromí.

Vstanula nejdřív švagrová a říká mi  " mám tu zmeškaný hovor od mamky , tobě taky volala ? " říkám ja tu nemám signál dívej a dala jí mobil do ruky , na to vstanul brácha a už jak jsem ho viděla bylo mi jasné že se něco děje , měl slzy v očích a řekl sedni si , já v tu ránu měla slzy na krajíčku a povídá mi " .... těd jsem si to přečetl , ..... malý je v nemocnici leží na jipce ...." Nohy i ruce se mi roztřásli, a i po hlase jsem ..........

nemohla jsem mluvit , a slzičky stékali po tváři a celá jsem se chvěla přitom zimou to nebylo, popadla jsem jeho mobil a vytočila číslo manžela ,ruce se mi klepali přes pláč neviděla na displej , a brácha mě pěvně stiknul " ..... já zavolám " a začal ťukat číslo, nikdo mu to nezvedal

Švagrová v tu ránu vystřízlivěla " Pane bože odjedeš a hned se musí něco posrat " povzdechla si nahlas

Brácha zkoušel ruzný čísla , a podařilo se a zvedla mu to máma , malý se v 7:30  opařil jede na sál nejezděte sem stejně vás sem nepustí, jedem za váma vzkázala a zavěsila.Brácha nevěděl jak mi to říct, vždyt ten kluk byl tím jediným pro co jsem žila ,a všichni to věděli.

Praštil pěstí do stromu a rozbrečel se, švagrová k němu přiběhla " Daaviiiiiiideee Da.. vi .. de ? " nebyla schopna slov , a klečela u něj, a hladila ho po zadech " Co ti řekla ? " vypadlo z ní, podíval se na mě a já měla pocit že se v tu ránu složím , řekl mi co bylo řečeno mu ,a já se složila k zemi " Neééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé "

a přála si ležet místo něj, kdybych neodjela tak se to nestane !!! obrátila se se slzami a hroznou bezmocí ke švagrové ................

" Třeba to nebude tak zlý ? " pronesla, a brácha mě objal a snažil uklidnit, brečeli jsme všichni a mlčky koukali jeden přes druhého, chytla jsem bráchu za ruku a prosila " Startni chci za ním " Neřešil že nadýchá , a v tom se objevilo auto a vystoupili rodiče, matka na mě vrhala pohledy které značili jak mnou opovrhuje a vyčitá mi to.Táta přisedl ke mě a sdělil : Leží na jipce je popálený na  .... procentech, vzhledem k tomu že mu není rok leží v kritickém stavu..................... upadl do šoku................ opařil se vařící vodou "

V ten moment mě mohli omývat stejně by to nepomohlo, a mermomocně jsem chtěla za svým chlapečkem , manžel který taky dorazil byl jak z kamene, ani slzu neuronil, jak by se nic nestalo, mlčel zíral na nás, a já ho v hloubi duše nenáviděla, ale vyčítala si hlavně sobě : Kdybych neodjela o den dřív nic se nemuselo stát.

Švagrová na něj spustila a kričela po něm " Ty hajzle ........ " matka ho bránila " On za to nemůže , to je jenom její vina " a načla flašku , opustila jsem je a šla se projít , nechtělo se mi zpět a sedla si na trávu a tam se rozbrečela ještě víc , brácha za mnou přiběhl " ............ to není tvoje vina .... no táák ... "

Vrátila sem se až večer a nechtěla nikoho vidět, jen své dítě, z mobilu bráchy volala každou chvílí do nemocnice , kde mi žadné lepší zprávy neřekli, dostal horečky musel na operaci a mě to ničilo, vyčítala jsem si ten osudný den ............

Byl květen zrovna den matek a todle byl ten nejkrásnější dárek od manžela.

Atmosféra pohledy vyčítky se nedali vydržet, a prosila jsem bráchu at mě hodí domů, odvezl mě druhý den a já musela snést a zkousnout vše co měla matinka na srdci, brácha i švagrová mě chránili zuby nechty a chvílema už jim cukalo v ruce , že jí natahnou za to jak mluví.Táta neříkal nic , a s manželem jsem nebyla schopna mluvit.

Doma tiskla věci máleho, a prosila pána o boha o zázrak, vyslyšel mě a já mohla za ním , opět mě muj milovaný bratříček zavezl do nemocnice, a setra zavedla k malému protože jsem se rozhodla tam s ním zůstat, ležel v postýlce na sobě měl velké modré pyžamko, a byl tak bezvládný a klidný, sestřička mě uklidnovala, " Byl v šoku dostavá léky na uklidnění a proti bolesti " zavedla nás na pokoj a já ho chytila za ručičku, druhou měl ovazánou i celý hrudník, zbystřil mě a usmál se, a já byla štastná a vděčná že mě vnímá .Potřebovala jsem na toaletu a on se rozplakal, ale pláč který neznám ,vyděsilo mě to a setřička mi říká " Na to si zvyknete musíte ho brát všude i na toaletu ,nebo bude mít pocit že ho opouštíte " brala jsem ho všude a stále držela za ručičku, četla mu pohádky, zpívala vyprávěla a na slova mámy zapoměla, chtěla být s ním ona ,ale s dítětem muže být jen jedna osoba ,a já byla rychlejší, nenáviděla mě za to ještě víc.Jenže to je moje dítě.

Převazy byli plné bolesti i když jsem u nich byla, plakal a pohled to byl otřesný , poprvé mi řekl lékař " Opravdu chcete u toho být, není to příjemný pohled " chtěla ,nechtěla jsem aby malý nabyl dojmu že odcházím , byla jsem s ním a nehla se ani na krok, trpěla s ním .

Dlouho jsme si poleželi a dobře se mu to hojilo, dostal po propuštění elastický obleček který musel nosit 9 měsícu aby se mu jizvičky nerozšířili, doma byl takový nejistý, k manželovi nechtěl ani na ruce, ani od něj pohladit a držel se u mě, od toho dne nemužu kluka opustit ani když jdu do schránky zkontrolovat poštu, je závislý na mě a já na něm taky , a už nikdy v životě neodjedu nebo nezajdu do obchodu bez něj, tentokát ho nezklamu.

Rány se zhojili k nepoznání a mé dítě se opět směje , a to je štěstí a zkušenost kterou bych nepřála nikomu v životě.