Barborka si žila poměrně dobře měla tří letou dceru manžela ,jenže časem vstoupil do manželství stereotyp, láska vyprchala , a už to nebylo co dřív.
Časté hádky ,a slova které nelze vzít zpět, zanechali šrámy hlavně na duši, manžel taky nebyl nevzornější a mnohokrát Barboru uhodil, manželství bylo v troskách.
Jednou jen tak z dlouhé chvíle se zaregistrovala na socialní síťi , a poznala spousty lidí a každý z nich měl nějaké to trapení , a ona pochopila že neštěstí nechodí po horách ale po lidech.
Pomáhala svým virtualním přátelům , sdílela s nimi den za dnem , nikoho nehledala a ani nic krom přátelství nenabízela .
Jenže se to zvrhlo, a poznala Marcela takový sympatický kluk který taky štěstí v životě neměl , psali si každý den a ona k němu začala citít naklonost , byli si tak podobní a měli tolik společného, rozuměli si, a začali padat věty " Proč jsem tě nepotkal dřív ? "
Láska nebo spříznění těm dvěma ovlivňila život, mysleli jeden na druhého , a ona se svěřila s tím jak to vše je a má, a že štěstím také nezaří , nabídl jí pomoc , jako výkupné za své hříchy že těd udělá dobrou věc a pomůže.
Babora nevěřila raděj nechtěla uvěřit , při představě že se něco změní jí vrhly slzy do očí , s manželem se zcela odcizily, a prakticky jak by spolu ani nežily .
Tolik si přála pro dceru lepší život, lepší domov bez křiku a hádek
Marcel neváhal a nabídl jí že koupí byt , v kterém budou bydlet a on s nimi , miliony otázek " To nemyslíš vážně ? " " Proč ? " ........................... " Mám tě ráda "
Brzy z rád a ráda, se stalo miluji tě
a dlouhé dny plánovaly odchod a společné bydlení do posledních detailů,
Barbora měla strach jak Marcel příjme její dceru , neměl děti a zas ho nechtěla postavit před hotovou věc , a pak jen ze soucitu či pochopení zůstaval s ní ,a vzdal se možnosti mít vlastní dítě s nějakou jinou.
Myšlenky otázky odpovědi tím trávily týdny, a i přesto se překlenuly , a Marcel se na holčičku těšil a zařizoval pro ní vše potřebné.
Neznal jí jen ze socialní sítě a byl ochotný jí pomoci a nabídl nový svět a možnosti cestu k vysněnému štěští a snu v který nevěřila.
Uteklo pár měsíců a Barbora byla velmi štastná že poznala Marcela , doma postupně připravovala vše k odchodu, a častokrát si doma sedla a dívala se kolem sebe ,a podvědomě loučila se vzpomínkami a věcmi které za léta nastrádala.
Těšila se ................
Strach stále byl , z toho jak bude manžel reagovat , až uvidí doma psaní : Sbohem odcházím ...
Pocity se v ní střídali , a každičkým dnem láska k Marcelovi rostla on její city opětoval ,a zdálo by se že se přece jen pohádka se štastným koncem odehraje že ?
Byl čtvrtek a on jí napsal : Zítra miláčku vstavám v 17h dodělám práci a jdu spát....
Rozloučili se v podstatě v pátek kolem jedné ráno , a večer marně čekala Barbora na zprávu od něj , říkala si : asi spí ,nespal dva dny bude tu zítra
Sobota neděle .... a stále nic , nedalo jí to a psala mu všude kde se dalo ale odpověd žadná , nechápala nebo raděj chápat nechtěla, strach o Marcela zda je pořádku jí nedal spát, pořád na něj myslela, a čekala kdy se objeví zpráva od něj " Miláčku měl jsem technický problém "
Jenže to se nestalo týdny vystřídali měsíce , a Barbora byla zas zpátky nohama pevně na zemi.
Láska je slepá a bolí obzvlášt ta neopětovaná.
Buh ví jen ten proč a co se tekrát stalo , a on jí už nenapsal a ona i po roce stále čekala na email od něj který nepřišel ani po letech
Myšlenkama byla s ním a stále ho milovala , doma kolikrát noci proplakala a bylo ji jasné že sen který se vyvijel tak slibně je v nedohlednu , nenaplněné přání.
Uteklo pět let , byli zrovna s manželem na dovolené , a ona zhlédla kluka který jako by z oka vypadl Marcelovi, upřela pohled a sledovala jej " Je to on ? "
Srdíčko jí začalo bušit a cítěla že se nemýlí , on si jí po chvílí všiml také , ale neodvážil se přijít k ní když viděl jejího muže po jejím boku , a ona si přála vedět " Proč ? Co se tenkrát stalo ? "
Jenže nechtěla být vlezlá a trapná, a tak odvrátila tvář a setřela slzičky které už měla na krajíčku , manžel se opět choval jak hulvát a byl vulgarní , a ona popadla malou a sedla si s ní o kousek dál do písku, a zírali na moře a poslouchali jak šumí , její muž se šel opít a zcela na ně zapoměl .
Nechtěla se otáčet i když slyšela kroky ........
Bylo jí do breku, ale kvůli dcery se držela a neohlížela, Marcel přisedl k nim a ona hlavu sklopila do klína
a on se naklonil k ní a řekl " Promiň "
Nedokázala ani mluvit a v hlavě se jí promítlo vše od začátku až do konce , a pak dlouhé nic a čekaní ....
Její holčička pobíhala tam a zpátky ,a on seděl a čekal až řekne něco ona, jenže ona mlčela .
Nechtěl jí už trápit a zvedl se a odešel , ona se jen ohlédla a pohledy se střetli ,a už to nešlo vrátit
odešel,a ona se rozplakala a celou dovolenou už nevylezla z pokoje .
Byl tak blízko a přesto daleko, proč dva lidé kteří si měli toho tolik co říct mlčeli, a nechali své životy na pospás osudu který si s nimi nemilosrdně zahrával.
Po návratu domů otevřela email a tam vzkaz : Promiň nedokázal jsem to mám tě rád Barunko "
ČLOVĚK MUSÍ BÝT TEN NEJSILNĚJŠÍ TVOR NA ZEMI, ABY MĚL TOLIK SÍLY, ŽÍT SÁM SE SEBOU
http://www.youtube.com/watch?v=MD3KyRidmY8
2024 ©