Sebeodsouzení ...

Denisa hledala jen kamarády , nechtěla ani netoužila po milenci který se jí skrze net nabízel ,a pozýval na setkaní.Vždy odmítla ,vždy se vymluvila chtěla jen přítele na psaní, ne do života který měla značně komlikovaný svou situací kterou si sama způsobila.Jenže předsevzetí které si vzala k srdci se změnilo, začala poznavát lidi ze všech koutů světa, hledala svou jehlu v kupce sena, opravdového přítele kterému se vypovídá , místo přítele narazila na člověka, do kterého se zamilovala.Rozhodla se že změní celý svůj život, zkusí to znova, nebude se vyhýbat setkání a zkusí štěstí, sebrala odvahu .........................

Jenže člověk kterého tolik milovala ,unal že není na spravné startovací čáře, a vše zhaslo jako svíčka ze dne na den.Denisu to položilo na kolena, jak sama prorokovala, a opět se uzavřela ,a nechtěla to zažít nikdy znova, postavila bariéry kolem sebe.Nikdo nikdy bylo její krédo, kterého se zuby nechty držela.

Utekl nějaký čas, a Denisa opět začala mít ráda člověka který jí denně po nocích psal, jenže věděla jak to vše dopadne a zkončí, tentokrát už ne ! Říkala si, a nesešla se už nikdy s nikým , ani s člověkem který jí k srdíčku přirostl nejvíc , když jí oznámil že na todle nemá .... už to s ní ani neotřeslo, a jela dál.Objevil se další a stále dookola, hezký psaní přítel k nezaplacení ,ale když mělo přijít na setkaní cukla a ukončila vše, jak by ten půl rok nebo rok kdy si psali, ani neexistoval, pálila za sebou mosty i vzpomínky , a v hloubi duše jí to mrzelo " Proč jen sem taková, proč neseberu tu odvahu .... " často si říkala.

Odsouzená sama sebou, uzavřená před světem, ptáček ve zlaté kleci, který by si tolik přál vyletět, ale má přistřížené křídla, je naprogramován neporušit zásady, jak se říká do stejné řeky dvakrát nevstupuj ... toho se Denisa držela pevně, nechtěla se utopit.

Sny jsou krasný , člověk přivře oči sní, sní o lepším zítřku, o novém začátku i životě.Když nic neriskneš nic nezískáš.Vytvořila si krasný svět, za starým zavřela vrátka, už není cesta tam ani zpět to byla pohádka.

Je až zařažející kam člověk ve své víře zajde, jak svým jednaním ublíží hlavně sobě, žije ve světě který nemá budoucnost, žije ve snech a představách, které nikdy nenaplní a neudělá, je až k nevíře že si to dělá sám , sebeodsouzení .