Pokračujem dál ....
Říkala jsem že v životě jsem si prošla peklem,proč mám vzpomínky na dětství jen smutné proč si nevybavím něco krásného ... a vidím jen to zlé,máma byla na mně tvrdá celý život,nevybavím si s ní at se snažím sebe víc nic hezkýho,jednoho dne jsme opékali parky,byla jsem malá,zrovna si šla pro skleničku vody do kuchyně, okno bylo otevřené, a ona na mně houkla, podej mi zapalovač já hledala, říkam žadný tu není,zas ten její výraz ve tváři a vztekala se .... No tak kurva vem ten papír a odpal z pece křičela na mně,já abych nedostala výprask,poslechla jsem jí,papír hořel rychle, a já nestíhala k ní přijít......... křičela, a já se bála ho upustit na zem, utíkala jsem přes celou tu dlouhou chodbu až ven,a tam papír upustila,slyšela jsem jí už z dálky jak řve,místo aby se podívala na mně,utíkala do kychyně,jestli jsem tam něco nepodpálila,během té chvilky jsem utekla,a schovala se ve křoví,brečela ruku měla popalenou a hrozně moc to bolelo,třepala jsem se zimou , a při tomdle mi stékají slzičky po tváři....
Pokračujem dál s ohněm mám vzpomínek dostatek krásné dětství...
Jednou už nevím kvuli čemu mě chtěla přizabít,utíkala jsem aby mě nechytla, v ten den se opékali opět párky,utíkala jsem k tátovi jelikož ten mě vždycky před tou čarodějnicí chránil,nedoběhla, spadla jsem přímo do ohně,bolest opět bolest,a ona mě ještě začala mlátit, místo aby mě objala nebo ošetřila,tak mě zbila....
Přísahám při všem svatém, že já byla to nejhodnější dítě na světě,nosila samé jedničky,poslouchala na slovíčko,starala se o brášku,vážně hodnější děcko si neviděl nežli jsem byla já,jenže roky plynuli a asi kolem 5.třídy nastal zlom,nebylo líp naopak huř,byla jsem zvyklá zatnout zuby,potlačit slzy a hlavně mlčet,jelikož to co se děje doma se neříká,celý život mi předhazovala kde koho ,každý jiný byl pro ní lepší,a já musela přidat, at se má ona čím chlubit,absolvovat všechny kurzy ,kroužky,chodit do divadla každou neděli, a hlavně se usmívat na celý svět ..
Psala jsem si jako malá deníček,den po dni,jednou mě chytla u psaní,a chtěla vidět co píšu,neukazala jsem jí to,seděla v pokojíčku na židličce a v rukou svírala svuj deníček,stála nade mnou,a trvala na tom,slzičky v očích, stačila chvilka nepozornosti a já utekla na záchod a zamkla se,vybila sklo a já trhala stránky a haáela je do záchodu,stihla jsem i spláchnout,než ty dvěře celé rozjebala,ruce měla od krve,a zmlatila mě jak psa ....
Celé dětství jsem byla bita jak žito,zase si vybavuji hezkou vzpomínku.... aby měla klid,poslala mě a bráchu k jednomu ..... v noci mě probudil pach alkoholu,lehl jsi ke mě bylo mi 12 ..... ne o tom psát nechci,vzpomínám jen na to že jsem to řekla tátovi,né na druhý den až za nějaký čas,měli jsme tam jít totiž zas,ten buzerant se usmíval a já brečela nechtěla jsem tam jít a všechno řekla,jen abych tam nemusela jít,co myslíš že se dělo,matka tatu zpracovala uklidnila ho,mě poslala do pokoje a v očích jak bych jí četla :nemohla jsi držet hubu....
Vzpomínek mám spousty kterou si dáme nyní,jak mě balil chlápek kterému bylo 35 a mě 15 ,znamý našich vlivný pan podnikatel,který nás navštívil, a nezapoměl při té přiležitosti i na mě,pokáždé se na mě vrhnul a div mě .....
Já mlčela,tenkrát neudělali nic, co by udělali těd,opět nic,vždyt my mu nemužem nic říct,kecy potřebovali ho jako partnera pro kontakty a obětovali vlastní dítě .... jako dítě jsem věřila ,chtěla věřit tomu,že to nejsou mí rodiče,bylo by to přijatelnější,po nocích plakala a volala : Maminko moje kde jsi .... nechtěla jsem věřit tomu, že todle je moje máma ...
Každý léto jsme trávili u pana podnikatele ... a paradox začla jsem ho mít ráda,viděla v něm člověka který se mě zastane,uklidní matku jelikož ta se chovala jak smyslu zbavená,a on mě chránil,bežištně to nebylo,naučil mě chlastat,kouřit trávu,dostal nahoru a učil jak být svině, abych to v životě dotáhla kam jsem dotáhla,poznala jsem nový svět,a zalíbíli se mi peníze,vliv a díky němu jsem měla větší šanci prorazit ... Naučil mě hodně a čekal že mu budu za to nadosmrti vděčná,zahrnoval mě dárkama ,prachama a splnil vše co na očích viděl,říkal mi že jsem jak jeho dcera ,a na to já mu : Odkdy se dcery mrdají.., pousmál se a řekl ,však víš jak to myslím....
Koukal na mě očima z kterých byla citít hrdost,pořád ty jeho kecy ,moje škola, ty jsi mé dítě...
Vyjebala jsem s ním,zamilovala se do kluka,byl to jeho zaměstnanec,který když se se mnou vyspal,přišel o práci.....
Oko za oko zub za zub,po zjjištění se mnou vyjebal on .... matka mě nenáviděla,táta měl slzy v očích a řekl : : Že jsem hajzl,nevěřili mi ..
Věřili mu,a on se narámně bavil a usmíval ...
Od té doby,jsem utíkala z domu,nepřišla i dva dny,napsala vždycky dopis na rozloučenou ,sbalila se a utekla,táty mi bylo líto jí nikoliv,pokaždý mě brácha našel a přivedl domu,život na ulici drogy,alkohol,sex....
Dělala jsem všechno to co bylo zakázané,na zlost jen tak,už nemlčela , zlomové období zkazila se ,chodila s kluky kteří naši nemohli ani vidět,chodila domu teméř po čtyřech a už nemlčela,postavila jsem se a řekla vše ...
Tata jí div nepřizabil ... a ona mě nenáviděla,za to že mluvím,za každé slovo dostala ránu,a já mluvila po letech, zkurvených letech promluvila,a řekla vše a bylo mi tu u pi... co bude dál,od tý doby to bylo vše tak nějak na hovno ...
Trošku to shrnem todle máš jen střípky byt to napsat celé čteš to měsíc,nevydržela jsem to,u každého hledala trošku pochopení,lásky a pohody,a utekla z domu z prvním hajzlem který byl po ruce,říkala jsem si všude bude líp než doma,
Frajer mi snesl modré z nebe,koupil krasný velký byt,díky kontaktum ode mě se dostal dál,namrdal mi děti a žiju s ním dodnes,jsem štastná převelice,jelikož jsem to dokazála utekla ,žila možná ty první dva roky fakt štastná byla, ale nejsem ani těd.
Žiju s člověkem kterého nemužu ani vidět,jaký je s ním život,to necháme na třetí díl,neměla jsem na výběr,žít s ní nebo utéct a hajzlem...
Vyber si ,já si vybrala,a kurevskou daní platím dodnes,dáme to do nějaké love story slavných
hvězdička zhasla,zamilovala se do kluka z netu,a čekala pohádku se štastným koncem ,další facka
frajer usoudil,že není na spravné startovací čaře...
pokračování příště
2024 ©