Moje sestra byla vždycky mým vzorem , byla úspěšná, krásná , chytrá a splnila si všechny své sny až do puntíku, až na jeden.Rodiče jí zbožnovaly , celý život mi jí předhazovali " Vem si příklad z Jany ..." Já si ho brala, ale nikdy jsem nebyla tak dobrá jak ona, a proto jsem byla černou ovcí rodiny.Přitom jsme s Janou měli velmi hezký vztah, pomáhali jsme si, a vždycky tu byli jedna pro druhou.
Já se vdávala poměrně brzy , a také brzy otěhotněla , narodili se mi dvojčátka Janička a Honzíček, sestra která šla za kmotru je milovala, jak by byli její.
Každý se jí ptal " A co ty Jani , kdy ty se rozhoupeš ? " Jenže v tom jsme byli každá jiná, já děti chtěla, a na kariéru se vykašlala , zatímco Jana měla prioritu číslo jedna, nejdřív kariéra potom děti.
Roky přibyli , karieru si Jana udělala, a vydělala slušný peníze , a zatoužila po miminku.Jenže to nešlo,
navštívila lékaře, který jí odeslal na řadu vyšetření, o dítě se snažila s přítelem už druhým rokem, a stále nic.
Diagnoza - Děložní myom.
Lékař jí oznámil , že děti mít už nebude.Jana se zhroutila , dítě si přála strašně moc a těd žadné nebude, nedokázala se s tím smířit, a objížděla různé specialisty, jestli by se dalo ještě něco dělat.
Výsledek všude stejný " Děti mít nebudete, je nám líto "
Jana při pohledu na mé děti, si mohla oči vyplakat.
Jednoho dne za mnou přišla i s přítelem, a žádala mě " Porodíš mí dítě ty ? "
Prosíky, slzičky a těžké rozhodnutí .Bylo mi Jany líto , a dítě bych jí přála, ale představa že ho nosím , porodím , vždyt je to přece jak moje vlastní ....
Beznaděj mě užírála, rozhodnutí na které čekala celá rodina.
Přišel den D , a já měla říci , jestli ano či ne.Nedokázala jsem to, všichni seděli napnutí jak struny a čekali na to co řeknu , postavila jsem se před ně , Jana držela za ruku pevně svého přítele Mirka v jejich očích by se dalo číst, co se jim těd honí hlavou, mí rodiče kteří mi celý život předhazovali Janu ,jen mrčeli " No taak ? "
Muj manžel mi řekl doma rovnou " Je to na tobě, ale já tam nejdu ! "
Polilo mě po celém těle horko " Dobráá ... " vykoktala jsem ze sebe. Jana se ke mě rozeběhla, a div mě neupučkala " Děkuji, děkuji sestřičko moje děkuji " Opakovala stále do okola .
Mirek přistoupil ke mě a řekl : Děkuji, ani nevíš co to pro nás znamená ! "
Rodiče na mě poprvé v životě hrdě zírali , a otevírali šampus " Na vnuka !!! " zvolal otec ,a podával skleničky, přitukli jsme si, a celé odpoledne dlouho do večera , probírali jak to vše provedem.
Já měla během té doby pocit že několikrát omdlím, ale ustála sem to, a těšila se až dorázím domů.
Manžel se mě ani neptal, jak by to věděl ,a udělal mi čaj na uklidnění.
Druhý den telefon Mirek : Jedeme do Prahy , obleč se zachvíli jsem u tebe . "
Manžel mě ve dvěřích políbil, a řekl " Drž se ! " a já přisedla k Mirkovi do auta.
Cestou mi Mirek pořád opakoval jak je vděčný, a já potřebovala panáka, abych tu cestu tam a zpět zvládla psychicky, přistavil a já místo jednoho, jsem do sebe kopla rovnou tři.
Hned mi bylo líp, i ta cesta tam utekla, a my stáli v čekárně, kde sedělo plno ženských s bříškem , netrvalo to dlouho, a pozvala nás sestřička dál, vyplnili jsme dotazník.
" Musíte přijít jindy , nemužu odebrat krev paní ... " Oznámila sestra Mirkovi, a objednala nás za měsíc.
Mirek mi to neměl za zlé , a řekl " Ale Janě řekneme že už to máš za sebou ... " Poslušně jsem kývla, protože představa , že bych jí měla říct pravdu, a poslouchat výtky rodiču, mě za to nestála.
Mirek taky potřeboval panáka, a zastavil u baru, a objednal jednoho pro mě i pro sebe.Říkám mu " Jak mužeš řídit ... " Jen odvětil " Zustanem přes noc tady, at to není podezřelé.
Nějak jsem to neřešila a kyvla , jako že platí, a popíjeli jsme dál, ten den jsem Mirka poznala i z jiné strany, povídali jsme si o dětství, životě i práci. Za rohem byl hotel , tak jsme přespat měli kde.
Bylo už pozdě, zaplatili jsme a šli na pokoj, kde jsme si ještě chvíli povídali , a do toho mě políbil, já necukla, a nechala se unést, pomilovali jsme se v tu noc , a vubec nám to nepřišlo divný, a ráno jen dodal "
Kdybys zapadla, tak by to nikdo nepoznal, a víš kolik radostí by jsme tím miminem nadělali " pronesl s úsměvem .Ušklíbla jsem se, oblékla a vyrazili jsme na cestu zpět.
Doma nás vítali ,a vyptávali se na podrobnosti ,a Mirek si všiml že mi dochází slova, a řekl durázně " Dost, měla by těd být v klidu a odpočívat... " Odešla jsem do pokoje s velkou úlevou ,a při odchodu koukla na Mirka , který na mě mrknul,a snažil se poskytnout všechny informace za mě.
Měsíc utekl jako voda, a já s Mirkem opět absolvovala cestu do Prahy , tentokrát jsem se ovládala a nepotřebovala ani panáka.Sestra nás vzala hned jak nás viděla v čekárně, odebrala krev a následoval ultrazvuk, v tom lékař při projíždění s úsměvem na tváři řekl " Mamčo ale jak to provedem , vy jste těhotná ... " V tu ránu mi spadla čelist " Cože ? "
Mirek nadšený, štastný mě div neumačkal , já v šoku " Ono se to tenkrát povedlo " Cestu domu jsem žasla udívem , a Mirek telefonoval kde komu aby oznámil tu novinu " Vyšlo tooooo !!!! "
Doma radosti jak na kostele, jen muj muž nadšený až tak nebyl. Jana začala kupovat vybavičku ,a ještě jsem nebyla ani v třetím měsíci,a měla nakoupeno od narození až do tří let věci i potřeby pro dětátko.
Mirek mě navštěvoval ob den , a doprovázel k lékaři , obstáraval nákupy, a byl u mě jak doma.
S manželem jsme se odcizili, už to nebylo jak dřív, často nebyl doma, a raděj zustával v práci , jen aby se vyhnul mé rodince, která nás denně navštěvovala, a rozplývala se nad mým těhotenstvím.
Byla jsem v osmém měsíci ,Mirek byl u nás , a začal mě hladit po bříšku ,a povídal si s miminkem, které miloval už v tu chvílí, snad od první chvíle kdy veděl že je tam, ten den jsme se opět milovali, manžel přišel domu a načapal nás, nic neříkal, sbalil si věci ,a odešel.Mirek jel za ním ,chtěl mu všechno vysvětlit, jenže mého manžela to nezajímalo, nechtěl nic slyšet.
Uvědomila jsem si že jsem ho ztratila, už tím že jsem s tím souhlasila, a poslední kapkou bylo když nás s Mirkem přistihl.Lítost vystřídala radost z dětátka ,které se za pár týdnu narodilo, i mé děti byli nadšené ze sourozence " Je to kluk " zvolal lékař na sále . Mirek který byl se mnou u porodu byl na mě hrdý .
Jana na sále nebyla , přišlo to náhle , a byla u kadeřnice, a ihned z tama zamířila do porodnice.
Malý Mireček se měl k světu, a byl celý tatínek.Jana si ho chtěla ihned odvézt domů, když nás propuštěli, jenže Mirek řekl " Počkáme , chci aby byl kojený, a ty mléko nemáš "
Odvezli mě i Mirečka ke mě, a já byl štastná že s tím drobečkem mužu být , a ještě mi ho neseberou.
Jana chodila denně, častokrát u mě i s Mirkem přespali, a o dětátko jsme se starali všichni tři.Já si k němu vytvořila silné pouto,a už ho nechtěla dát, a rozhodla jsem se to oznámit, nejdříve Mirkovi poté celé rodině, i za cenu že mě budou nenávidět celý život.Jenže je to moje dítě, já ho nosila, já ho porodila, už ho nedám , ani sestře ne, byla jsem pevně rozhodnutá.
Mirek to vzal poměrně klidně, a jen řekl " Jak to řekneme Janě ? " Koukla jsem na něj " My ? "
A on " Jistě že my , je to snad i moje dítě , a já tě neopustím , zustanu tady s váma, miluji tě " Poprvé mi řekl miluji tě, a mě se div nepodlomili kolena, radost že na mě netlačí ,a chce zustat se mnou i s malým, jenže je to přítel mé sestry, a já mám dítě které mělo být její.
Díky tomu všemu jsem přišla o mléko, a Jana trvala na tom at jí malého už dám .Přišla k nám, a já jí řekla , že je to mé dítě, a nemužu jí ho dát , že to není hračka ..... poslouchala mě s slzy jí stékali po tváři, nebyla schopná slova, do toho přišel Mirek, nevědel že je u nás Jana a ve dveřích " Miláčku jsem doma " Vrazila mi facku i jemu a jen bouchla dveřmi, a odešla. Mirek položil dopis na stul ,a objal mě " To bude dobrý " uklidnoval mě.Za chvíli dorazli mí rodiče od kterých jsem si vyslechla , jaká jsem mrcha ,a jak mě nenavidí a do konce života nechtějí vidět.Mirek se mě zastaval a bránil , otec mu jednu vrazil a poté s matkou odešli.
Rozbalila jsem dopis který ležel na stole, oznámení " Jsem rozvedená " hukla jsem na Mirka ,který ke mě přistoupil a řekl " A těd mužem začít od znova, s čistým stolem nový život miluji tě "