Už dlouho jsem měla pocit že se někdo dívá, a prosila přítele aby koupil žaluzie ,nepříjemný pocit když se svlékám nebo milujeme mě provázel stále, jednoho dne jsem se převlékala ,a v mžiku přeběhla bez povšimnutí k oknu druhému, kde bylo zhasnuto a sledovala zda tam někdo je , to co jsem zahlédla a zbystřila , mě jen utvrdilo že se nemylím.Starší chlápek mě šmíroval z protějšího domu , v ruce držel své přirození a druhou rukou dalekohled, aby na mě lépe viděl.Nechutný šmírák,cukla jsem zpět a všude zhasnula.
V noci špatně spala a mívala pocity že zas je tam , byla jsem z toho zoufalá. Přítel koupil žaluzie abych se aspon při milovaní citíla uvolněně a bezpěčně, trochu to pomohlo, a milovaní bylo zase příjemné a hezké jako na začátku, zapoměla jsem po čase na šmíráka.Blížili se velikonoce a do toho nám měli vyměnovat okna, nadšená jsem nebyla, a připravovala byt, aby se prach nedostal všude.Brzy postavili lešení, a na druhé straně se chytili oken, nechápala jsem než příjdem na řadu , to se zblázním zoufala si.A zas mě popadl zvláštní pocit, zastírala jsem žaluzie i ve dne, vadilo mi že chodí kolem mých oken, a nahlíží sem dělníci.Nedokázala jsem se ani převléct, a schovávala pod dekou v noci když jsem byla sama.
Jednou přítel odešel na noční, a já zase zustála přes noc sama, lešení stálo, bylo už pozdě a já kontrolovala okna zda jsou dobře zavřené, zase ten nepříjemný pocit že někdo kouká, v tom slyším takové šustění , v ten moment mě málem omylo, bálkonové dveře nebyli zavřené, rozeběhla jsem se je rychle zavřít, chytám za kliku a tlačím , v tom pohlednu na druhou stranu, a tam stál on, ten starý šmírák od vedle, vylezl na lešení a honil si ocas před mým bálkonem. Vyděsila jsem se , zavřela bálkon a zatáhla závěsy, a schoulila se do kouta , měla jsem hrozný strach a nedokázala zaběhnout vedle ,a vytočit číslo přítele aby přijel, ani nevím jak a já usnula, probudil mě ráno přítel se slovy " Miláčku ty jsi spala tady, co se děje ? "
Řekla jsem mu vše a třepala se jak malá holka, to co mi řekl mě mrazilo po zádech " Lásko to není možné, já ti to zapoměl říct, spíš jsem ti to nechtěl přípomínat, ale ten šmírák před týdnem zemřel... to se ti zdálo zlato " Uklidnoval mě, a já nechápavě zírala " Já ho ale viděla ... " odvětila jsem. Připadala jsem si už jako blázen, a snažila se zapomenout, měnili nám okna a já měla moc práce s uklidem ,a vypustila otřesný zažítek z oného večera, chyběla jen nová fasáda, a já plánovala dovolenou, byl duben a venku teplo jak v létě otevřela jsem okno , načla láhev výborného vína, které mi přivezl kamarád ze Španělska a jen tak relaxovala, v tom slyším kroky , vykouknu z okna ven , a pamatuji si jen jak mě někdo strhnul ,a oba jsme zkončili na zemi v kuchyni, vrhnul se na mě a znásilnil mě..............................
Byl to on ? Vždyt je mrtvý ? Tížilo mě to, že nevím kdo to byl a vědět nikdy nebudu, dodnes toho uchyla nenašli.............
S přítelem jsem se rozešla , nedokázala jsem se už s ním milovat a měla otřesný zažitek stále před očima, chodila k psychologovi, brala léky a nedokázala zapomenout.
Uteklo pár let , a já jsem stále sama, okna neotvírám už ani v létě ,a při sobě i když jdu na záchod nosím slzný plyn a mobil v ruce.Už nic nebude jako dřív...........................