Útěk který jí stal život ( Příběh Ester )

Napsal Sexy.Lucca.quicksnake.cz (») 11. 10. 2010 v kategorii Archiv článků 2010, přečteno: 990×
7693cc03ef7f26eaf6f9624505b83b33.jpg

Ester si hrozně moc přála mít kluka chodit se bavit a prostě žít a nic neřešit , jenže kvůli svému zdravotnímu stavu byla celý život izolovaná , nikdy neměla moc přátel pouze dvě kamarádky a maminka s otcem jí drželi co nejvíc doma.Měli strach o dceru , a Ester čím byla starší toužila po svobodě , kamarádech chtěla poznat lásku a né jen o ní číst , chtěla žít jak ostatní holky , chodit nakupovat jezdit na výlety ale s holkama s klukama, a né jen s rodiči.

Častokrát se mámě vyplakala na rameni a svěřila s tím co jí tak trápí ,jenže i když maminka pochopení měla strach o dceru byl silnější " Zlatíčko víš že máš nemocné srdíčko , nechci aby se ti něco stalo .... "

Ester čekala na transplantaci srdce které měla ve velmi špatném stavu , trpěla ischemickou chorobou srdeční

a jediná šance aby se jí dařilo lépe byla transplantace, řadu let čekala na vhodné srdce , když se objevilo nějaké srdíčko zjistilo se že není pro ní vhodné, a zase se řadu měsíců čekalo než příjde vhodný dárce.

Kolotoč který se zdál že nebere konce , když lékaři zjisťili že Ester trpí dilatační kardiomyopatií, bylo jí zrovna 16 let , léta nemohli přijít na to  co té holce vlastně je.

Léčili jí na všechno možné , a ať nasadili jakékoliv léky léčba byla neuspěsná a její zdravotní stav se zhoršoval , rodiče byli bezradní jejich dítě trávilo v nemocnici více času a dní nežli doma , a bylo to k uzoufaní ličí maminka Ester.

" Jednoho dne jsme se s manželem rozhodli že dceru převezeme do Prahy , jsou tam přece jen lepší lékaři a věřili silně v to že jí pomohou , pochazíme z malé vesnice a místní špitál mi přišel jak fakulta pro studenty, kteří nic neumí a na pacientech se pouze učí .... " ličí maminka Ester

V Praze se dcery ujal docent který jí odeslal na spousty vyšetření bylo provedeno celkové fyzikální vyšetření a dále proveden RTG srdce  a plic, elektrokardiogram a echokardiografické vyšetření.

" Čekání  na výsledky byli muka " líčí neštastná máma

" Když nám volali z nemocnice že už mají výsledky podlomili se mi kolena, a ovládl pocit že to není dobrý , celá sklíčená a plná obav jsem s manželem dorazila do špitálu , kde nás lékař nenechal čekat a okamžitě přijal do ordinace , kde nám vylíčil co s Ester je a co se bude dít nadále , potřebovali souhlas s operací který jsme jim zajisté dali , vždyť to bylo naše jediné dítě ............. " povídá mi maminka Ester

a hlas se jí chvěje při každém slově

Vypadalo to že Ester má vyhráno , po operaci bude žít jako všechny ostatní holky , ale těsně před operací se zjistilo že srdce dárce pro Ester není vyhovující , opět čekaní druhé , třetí .... výsledek stále stejný srdce nevyhovuje

Hrozný pocit beznaděje, zoufalství a strachu rodiče tížil řadu měsíců , koupili holce počítač aby na socialních sítích zapoměla na problémy , našla přátelé a lidi kteří prožívají jiné starosti ,a nemyslela na ty svoje.

Ester byla statečná , a hodně času trávila u počítače, a snažila se zapomenout, našla kamarádky ale poznala i ho ,Jakuba  kluka který si stěžoval jak je sám a rád by se seznámil ,ale žadná ho nechce.Přitom to byl pohledný kluk , denně si psali a jeden k druhému začal pociťovat virtualní náklonost.

Ester se zamilovala , ale nedokázala mu napsat že je nemocná , byla ráda že má ráda a že i jí někdo má rád , toužili oba moc po setkaní , jednoho dne Ester utekla z domu aby se mohla s Jakubem sejít , tak moc si to přála ,a věděla že by jí to rodiče nedovolili ,a proto zvolila útěk .

Sešli se na náměstí a jako by se znali celý život , hodiny si povídali a Ester byla štastná ,dostala konečně svou první pusu , a přála si zastavit čas , venku se už rozednívalo, a rodiče zjistili že dcera není doma, nasedli do auta o objížděli okolí a našli jí s Jakubem jak sedí na lavičce a drží se za ruce, máma se v autě rozplakala a chápala dceru proč utekla , každá holka touží v tomto období po první puse, po tom pocitu jen tak někoho chytit za ruku , obejmout a prostě citít a mít rád někoho ,davat i brát , jenže otec nechápal nic a dceru násilím dovlekl do auta " Jedeme domů Estero todle bylo naposled zbláznila ses "

Ester plakala a nenáviděla otce za scénu kterou stropil , doma častokrát zabořila hlavu do polštáře a brečela jak malá holka , utěšoval jí Jakub který i přesto si s ní psal , i přesto Ester mu nedokázala říci proč ...

nikdy mu neřekla pravdu , a toužila po setkání a společně plánovali útěk , zamilováná toužící po svobodě

nekoukala na nic , jen před sebou vidinu jak bude s Jakubem , bohužel zapoměla i na to že je nemocná.

Psala si deníček do kterého si zapisovala den za dnem , a srdíčka které nebyli vhodné vybarvila černou tužkou , a zárověň škrtala čárky které namalovala aby  věděla kdy příjde den D a s Jakubem uteče navždy z domu.Už

byla plnoletá , těšila se na osudný den a nevěřila v zázrak.

Toho dne volal lékař mamince " Dobrý den ..... máme pro vaši dceru srdíčko ...... mužete příjít zítra ať dcera nic nejí a nepije od půl noci , uděláme vyšetření a pokud vše pujde podle plánu ještě v tentýž den provedeme transplantaci " Maminka se zaradovala , kolikrát to už tu bylo a nikdy nedopadlo, ale tentokrát měla pocit jinej ,chtěla dceru překvapit a mlčela , zítra bude den dětí povím jí to zítra říkala manželovi který s tím souhlasil , jenže ten večer Ester opustila byt , netušila nevěděla co by jí následující den čekalo, napsala dopis na rozloučenou

a utekla oknem tak aby jí nikdo neviděl, do batůžku sbalila jen pár věcí a těšila se na Jakuba ,který na ní čekal opět na náměstí na lavičce kde byli spolu naposled .

Jenže už nedorazila , za prvním rohem se jí udělalo zle , skolila se k zemi a srdíčko  jí přestalo bít , našel jí starší muž a přivolal sanitu , jenže už bylo pozdě , nikdo už jí nemohl pomoci , byla mrtvá nad ránem zvonek

maminka celá rozespalá otevřela dveře a naproti ní stál policista který jí předal batůžek a řekl " Je mi to líto , vaše dcera byla nalezená o dva bloky dál mrtvá ............."

Maminka se složila ve dveřích , a skončila v nemocnici na prašcích ,otec se uzavřel do sebe a s nikým od toho dne už nepromluvil, a Jakub dodnes nechápe co se stalo ? Proč Ester nepřišla ???

Den který mohl změnit celý život , den kterého se bohužel  Ester nedožila protože její srdíčko to nezvládlo , omezovaní které vyustilo v útěk , den který by si tolik přáli vrátit její nejblížší vrátit nelze.

Bolest v srdci a vzpomínka navždy zůstane , výčitky které nikomu už nepomužou , stalo se .............

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Sexy.Lucca.quicksnake.cz | 11.10.2010 12:52
Paní Dano velmi děkuji a zárověň velmi soucitím s vámi , chvílí trvalo než jsem přečetla deník vaši dcery a pochopila jak jí tak i Vás , velice mě mrzí co se stalo jenže člověk čas nevratí a vyčitky Vám nepomohou smířit se s toudle těžkou životní situací , já chápu že přežít vlastní dítě bolí a je bolestí v našich životech a ztrátou tou největší , při psaní vašeho příběhu jsem si uvědomila že my lidé řešíme kolikrát spousty blbostí a děláme si hlavu z maličkostí , a přitom jsou mezi námi lidé kteří prožívají bolest nejkrutější , řeší věci o kterých raděj jiný člověk nechce přemyšlet , ano zdraví né všem bylo přáno a dáno , bohužel někdo se narodí s nemocí jiný na ní příjde v průběhu života , a pochopí že zdraví je to nejcenější co máme , k čemu jsou peníze a majetek kariera a spousta dalších věcí když nám chybí to nejdůležitější abychom mohli býti štastnějšími.
Ač napíšu cokoliv čas a dceru Vám bohužel vrátit neumím a nedokáže to nikdo,
velmi mě to mrzí a moc Vám přeji aby jste přes tuto bolestivou ránu od života se znova postavila a vzpomínala na dceru v dobrém odpustila jí i  manželovi a už si nic nevyčítala , já rozumím že to bolí a zapomenout nelze
soucitím s Vámi ani netušíte jak , děkuji za důvěru děkuji za deníček který bych
Vám ráda vrátila i když o to nestojíte, ale je to kus života vaši jediné dcery a i kdyby jste jej uložila k jejím věcem v krabicí bude tam s ní ,dán na místo kde patří.Mnoho síly a odhodlaní do života Vám přeji Danuško !!!smile
Lucca
Krang z IP 89.24.4.*** | 11.10.2010 13:22
Je nám to moc líto...
pavelsp z IP 193.85.99.*** | 11.10.2010 14:19
Je to smutný pribeh, ale vase dcera bude s vama stale ve nasich vzpominkach.
Snad to bude zase lepsi,preji vam to.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a dvě