Život je plný překvapení , člověk miní pan buh mění, virtualní svět fikce kterou si nechce nikdo připustit, jsme v podstatě, jako bychom nebyli, žhavíme monitor a toužíme po spříznění.Každý to zkusil navštivit socialní sít a už to jelo, nešlo zastavit, písmenkovaní o tom jak se máš a co děláš, člověk do toho spadne a věří v setkaní , a možná sní o lepším světě.Lidé mají tendence se skrze net idealizovat, mnozí poznali zkusili, sešli se s člověkem s kterým si psali , jiní se setkaní vyhybají jak čert kříži proč ? Strach ..........
Možná ano jako u Moniky , věřila v lásku která jí zklamala , utěchou jí byl virtualní svět, nesmyslné tukání a poznavání druhého člověka, který má duši , zamilovala se , ale nevyšlo to, trápení smutek pocit zbytečnosti , jí utvrdil že todle je jiný svět , svět který jako by neexistoval a přesto je, lidé traví na socialních sití dlouhé hodiny , sdělují své myšlenky přání i pocity.Jenže pokud to vše není opětováno , končí to a člověk si příjde tak hrozně sám , postaví bariery a už nechce, nikdy zažít to samé znova.Stejně ho to dostane zas,objeví se druhej, třetí ,čtvrtej .... a tak stále dookola.
Za pár let pochopí, že život je venku a ne u počítače, že ubíhají roky a když se ohledne zpět co vidí .................................
Člověk je naprogramován milovat a věřit, když ho druhý zradí přestavá naivně snít , nemiluje odsuzuje a nechce si připustit, když se objeví ten pravej že tentokrát je to jinak, ničí vše hezky co může být,odmítá lásku která tolikrát zklamala, a snaží se to brát s nadhledem.
Škrtne kolonku , a hledá nehledá chce jen kamarády, Monika tak samo , žila si relativně dobře, toužila po pohádce která už se nevysílá , a když k ní někdo projevil někdo náklonost, cukla zpět ukončila ,a vymazala člověka z přátel.
Lásku nikdy , není mi souzena říkala si.
Uteklo pár let, poznala Tomáše přidala si nového kamaráda, a psaní to bylo čistě přátelské, měl pochopení a viděl vše stejnýma očima, kolikrát si nemuseli ani psát byli online ,a jen tečkovali a věděli přesně co si jeden či druhý myslí, rozuměli si beze slov , každičký den byli spolu ale jen virtuálně, ona ho nikdy neviděla bylo to pro ní lepší, neznát jeho tvář a o fotku nežádala on jí také neviděl , vše bylo plné představ poznaní ,ale zárověn zahaleno rouškou tajemství.
Byl to jediný člověk s kterým si psala, kterému se svěřila když jí bylo nejhuř, psali o životě, probírali dětství a vzpomínky , a za pár týdnu i když si to nepřipouštěla na něj intenzivně myslela, co asi dělá myslí na mě jako já na něj ,přemyšlela jednou večer si dali kavíčku přisedli k pc ,a jen tak tukali, povídali si jako by seděli vedle sebe, virtualní konverzace má širokou škálu fantazie, " Dáš si skleničku ? "
" Nevíš kde je vyvrtka ? " Psali si celou noc, a nad ránem se virtuálně pomilovali, při každém tuknutí písmenka přivřeli oči, a ve své fantazií a snění si celou situaci krok za kručkem popisovali.....................................................
" Bylo to krasné " objevilo se na monitoru , a ona jen povzdechla bylo a napsala " Chci říct miluji tě ale todle je virtualní svět "
opětoval jí větu , a šli snít každý do své postele s myšlenkou na osobu která tuká co tuká , Monika se v posteli rozplakala,a stále si opakovala todle je sen který se nesplní , nikdy ho nepotkám stejně na mě zapomene, a slzičky jí stékali po tváři, snažila sebe samou přesvědčit že k němu nic necití ,bylo to hra jako každá jiná kterou si sem tam ráda zahrála.Ale s Tomem to citíla jinač, usnula se slzami v očích , a v hlavičce se jí promítl sen jak na filmovém platně .
Probudil jí budík, a tak ani ve snu nepoznala poračovaní , přes den na něj opět myslela a došlo jí že se něco změnilo, ona znova cití náklonost znova cití, a chce říct " Mám tě ráda Tome "
Řekne nebo napíše ? Má vůbec virtualní láska a náklonost jednoho k druhému šanci ?
Myslí stále myslí ale nebude to jen další zklamaní ,které přinesou další ránu a slzičky ?
2025 ©