Co děláme špatně? Proč se později dozvídáme o nemanželských dětech, sexuálních úchylkách nebo lžích? Protože nevnímáme tři zásadní spouštěče problémů!
1. Omlouváme varovné příznaky
Příklady: Romana: „Že je žárlivý? To je přece každý. Milan za to ale nemůže. Bývalá přítelkyně ho podváděla na každém kroku. Je proto logické, že se takhle chová. To ho časem přejde!“
Žaneta: „Nepřipadá mi nezodpovědný. Občas sice na něco zapomene, nebo neudělá pořádně, ale s tím se žít dá. Zase je roztomilý, uznej."
Co je špatně? Neslyšíme a nevidíme to, co slyšet a vidět nechceme. Omlouváme partnerovo chování, zastáváme se ho, popíráme skutečnosti.
Kam to může vést? Přehlédneme, že má možná problémy s alkoholem, je majetnický, nepije krev, ale energii, schválně provokuje jiné ženy, má pověst sukničkáře, uváže se na nás jako železná koule z důvodu vlastních svých finančních potíží atd. atd.
Jak se zachovat? Každý máme chyby. V okamžiku, kdy konečně zaregistrujeme ty, které jsme tak dlouho přehlížely, je nutné zeptat se sama sebe: Budu ochotna tohle tolerovat? (jeho uzavřenost, samotářství, nedostatek finančních prostředků, 4 děti z předchozího manželství…) Nebo: Není toho na mě moc? (neustálé lhaní, chronická nespolehlivost, neschopnost projevovat emoce, city, žárlivost, cholerická povaha…)
Když na „nedostatky“ přistoupíme, ještě zbývá, aby se jimi zabýval i on sám, a byl ochoten konzultovat nějaké návrhy řešení. Jinak se jedná o vztah předem odsouzený k záhubě.
2. Neptáme se
Příklady: Radka: „Chodila jsem s ním rok a půl. Neměla jsem důvod se ho vyptávat na minulost. Pro mě je přeci důležitější to, co bude. Chystali jsme svatbu. Jenže mě kontaktovala jeho bývalá s tím, že již byl ženatý několikrát. Vždy své partnerky obral o peníze a utekl. Hledala ho, protože jí vybral z konta 300 000 korun.“
Jitka: „Po dvouletém manželství jsem zjistila, že má partner dvě nemanželské děti, na které platí alimenty. Nikdy by mě nenapadlo se ho na to dřív zeptat. Připadám si podvedená jako Zlata Adamovská, a nevím, zda se s tím vyrovnám. Zpráva přišla v tu nejnevhodnější chvíli: čekám dvojčata.“
Co je špatně? Hledáme důvody, proč si Pavla nebo Mirka zamilovat, místo toho, abychom pátraly, co je na nich špatného. Mnohdy ani (radši) nechceme znát odpověď z důvodu zklamání. Že stejně při procitnutí přijde, si mnozí neuvědomují.
Kam to může vést? Nedostatek informací může vést ke vzteku – sama na sebe, protože zlomené srdce se hůře léčí, když už je zasáhnuto. Kde není otázka, není ani odpověď! A čím méně toho o svém potencionálním partnerovi víme, tím hůře se analyzuje, zda je tím správným mužem našeho života.
Jak se zachovat? Ptejme se na minulé vztahy, na důvody rozchodů, vztah s rodiči, morální hodnoty, názory, plány, cíle, vyhlídky, zkušenosti… Nevědomost neomlouvá, protože předchází bolesti!
3. Podléháme tlaku
Příklady: Dita: „Když jsem ho potkala, imponoval mi svým myšlením a materiálním zajištěním. Zamilovala jsem se do toho všeho, ale ne do něj. Jen jsem se chtěla usadit a mít rodinu. Biologické hodiny nejsou žádná sranda! A propos, vždyť znáte ten pocit mít po krk schůzek, seznamování a neustálého vyptávání rodiny, kdy si konečně pořídíte manžela a děti.“
Leona: „Na současném partnerovi mi vadí spousta věcí, ale zase má jiné kladné stránky. Nechodí do hospody, zbytečně neutrácí, moc nevyžaduje sex. I proto jsem se rozhodla, že s ním začnu žít, protože se známe už celé dva měsíce!“
Co je špatně? Navazujeme vztahy s lidmi, kteří neodpovídají našim přáním. Podléháme dojmu, že mít někoho je důležitější než vědět, zda se k nám opravdu hodí. Vědomě přistupujeme na to, že ze vztahu dostáváme méně, než rozdáváme.
Kam to může vést? K rozchodu. Být obětí představ nebo věku není základem fungujícího vztahu. Je sice nemilé, když nás děti spolužaček zdraví hlasitým „dobrý den“, když samy netlačíme kočárek, to však nesignalizuje správný čas pro svatbu a založení rodiny.
Jak se zachovat? Zbytečně nepospíchejme na rozhodnutí. Nechtějme s nikým žít pár týdnů po seznámení, jen proto, abychom se zbavily samoty. Příliš si neidealizujme charakter potencionálního protějšku a nechtějme ho předělat k obrazu svému. Používejme hlavu k přemýšlení, ne ke skákání do neznámých vod – hrozí totiž bolavé potlučení.
2024 ©