Manžel mě po znásilnění zavrhl

Manžel mě po znásilnění zavrhl

Milena se utěšuje tím, že by jinak nepoznala svého současného partnera.

V květnu Milena zažila děsivé chvíle, ale její manžel ji místo útěchy obvinil, že je to její vina, a opustil ji.

Když byla Milena J. (31) loni v květnu brutálně znásilněna, doufala, že jí manžel Richard (30) bude oporou. Ale k jejímu překvapení, které se změnilo v šok, tomu tak nebylo. „Vždy jsem si myslela, že tu Richard pro mě bude v dobrém i zlém a že se na něj mohu ve všem spolehnout,“ pouští se Milena do vyprávění. „Jenže víc už jsem se mýlit nemohla.“

Milena s Richardem se brali rok před osudnou událostí, když spolu předtím deset let chodili.

Jejich vztah byl sice šťastný, ale dost bouřlivý, zejména proto, že Milena trpí maniodepresí, která je typická prudkými změnami nálady. Přiznává: „Vím, že jsem často dělala ‚itálii‘. Ale byla jsem si jistá, že patříme k sobě. Po líbánkách jsme se rozhodli, že zkusíme dítě.“

V osudnou noc Milena v restau­ra­ci oslavovala s Richardem a svými rodiči naro­ze­niny. K jídlu vypila dvě sklenice vína. „Po večeři jsme s Richardem šli k baru a měla jsem další tři sklenice vína. Přestože jsem přestala kvůli plánovanému dítěti kouřit, tehdy jsem se neubránila a zapálila jsem si. Pohádali jsme se kvůli tomu a on od­jel domů. Já sešla dolů do nočního klubu.“

Osudná noc

„Cítila jsem vztek,“ vysvětluje Milena. „U baru jsem se pak nechala od nějakých cizích mužů pozvat na skleničku, protože mi Richard nenechal peníze.“ Milena si v důsledku posttraumatického stresu nepamatuje, co se dělo pak. Podle výpovědí svědků jí nabídl odvoz domů jistý Petr (29). Ona souhlasila a odjela s ním. Pak ji v autě znásilnil a ženu v šoku vysadil o pár ulic dál a ujel. Policie ji našla asi o hodinu později polonahou na chodníku a odvezla ji na adresu jejích rodičů, kterou jim řekla.

„Probrala jsem se až na posteli s třeštící hlavou a hroznou bolestí v podbřišku – věděla jsem, že se mi stalo něco hrozného.“ Když vyděšená matka zjistila, že si Milena na nic nepamatuje, zavolala zpět na policii a odvezla ji na nejbližší stanici, kde ji přivolaný lékař prohlédl. „Když jsem se pak po ponižující prohlídce vrátila do­mů, seděl Richard v poko­ji a díval se na televizi, jako by se nechumelilo.

Přitom mu policie již volala, že jsem byla napadena, ale on mi jen řekl: „Je to tvá vina, zalez někam, nemůžu se na tebe ani podívat.“ Chvíli jsem jen nevěřícně stála jako solný sloup, pak jsem se rozbrečela a nako­nec jsem si sbalila pár věcí a odjela zpátky k rodičům.

Peklo rozchodu

V následujícím týdnu musela Milena podstoupit testy na HIV a pohlavně přenosné nemoci, a brala antikoncepční pilulky. Na toto období vzpomíná jen nerada: „Policie mi otevřeně neřekla, že jsem byla znásilně­ná, nechtěli mě ovlivnit, kdybych si na vše přece jen vzpomněla. Ale já si pochopitel­ně dala dvě a dvě dohromady.“

A protože Richard stále odmítal s Milenou komunikovat, zůstala u rodičů. „Až po čtyřech dnech mi poslal e-mail. Stálo v něm: ‚Vím, že jsi nechtěla být znásilněná, ale za to, co se ti stalo, si můžeš sama.‘ Každé z těch slov se do mě zarylo jako nůž. Cítila jsem se tak ponížená a současně i provinile. Vím, že jsem pila a nesmím míchat alko­hol s antidepresivy, ale jistě jsem si nezasloužila za to zaplatit znásilněním.

Chápu, že pro Richarda muselo být těžké vyrovnat se s tím, že jeho ženě ublížil jiný muž, ale nemůže přece vinu za tu hrůzu házet na mě.“
Týden nato se podařilo Petra identifikovat a zatknout. Milena k tomu poznamenává: „Cítila jsem na jedné straně úlevu, ale na druhé zoufalství, protože až do té doby jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že se ani nic nestalo a všichni jen přehánějí. Teď jsem bohužel měla jistotu. Naposílala jsem Richardovi spoustu SMSek, ale neodpověděl mi ani na jednu.“

Tvrdá životní lekce

Uběhl měsíc, než se Milena setkala s Ri­chardem tváří v tvář. „Myslela jsem, že když mě uvidí, prolomí to ledy,“ přiznává. „Ale čekal mě další šok. Když jsem ho chtěla obejmout, jen mě odstrčil a odmítl se mnou mluvit. Tehdy jsem pochopila, že je doopravdy konec.“ Jejich krátké manželství bylo rychle rozvedeno.

Milena zůstala u rodičů a pomalu se dávala dohromady. Přes agenturu se měsíc po rozvodu seznámila s pohledným právníkem Janem (40). „Možná vám to připadá moc rychlé,“ usmívá se Milena, tentokrát šibalsky, „ale cítila jsem, že čím déle budu čekat, tím obtížněji dokážu mužům věřit a s nějakým navázat vztah. Děsilo mě, že pro muže tak ‚poznamenaná‘ už třeba ani nebudu přitažlivá.“

V listopadu byl Petr shledán vinným ze znásilnění a napadení a dostal sedm a půl roku nepodmíněně. Svědkové potvrdili, že Petra viděli, jak Milenu odvádí na parkoviště. Bezpečnostní kamery pak zachytily jeho auto poblíž místa, kde ji pak policie objevila. A co bylo rozhodující, Milena telefonovala přítelkyni z Petrova auta, ale ta jej měla vypnutý a na záznamníku zůstal zachycený celý útok trvající sedmnáct minut, protože mobil vypadl Mileně z ruky.

„Ten záznam jsem naštěstí neslyšela a doufám, že ho ani nikdy neuslyším,“ říká Milena. Jan se naštěstí zachoval báječně, celou dobu byl se mnou a podporoval mě. Stále mě děsí, co se stalo, a občas z toho mívám noční můry nebo deprese, ale už si po tom, co jsem vyslechla, nedávám vinu. Šlo o naplánovaný kriminální čin.

A Richardovo chování beru jako zradu. Mluvila jsem s ním od té doby už jenom jednou, čistě obchodně o podrobnostech rozvodu. To, co jsem k němu cítila, je dokonale pryč. Vím, že mám ohromné štěstí, že jsem znovu dokázala najít lásku, vážím si toho a už si ji nenechám proklouznout mezi prsty. A vína jsem se od té doby ani nedotkla.