Vždycky přichází s květinou
Přiznejte, kdy jste od svého partnera naposledy dostala květinu jen proto, že vás rád vidí? Na tu povadlou gerberu, kterou přinesl jako omluvenku za prozvracenou noc po firemním večírku, se neptám. Nemůžete si vzpomenout? Můj ženatý milenec naopak přijde s květinou pokaždé, což sice beru jako formu odpustků, ale faktem zůstává, že stálý partner nikdy nedokáže dělat věci jen tak pro radost.
I podesáté mu připadá roztomilé sledovat se mnou Četníky ze Saint Tropez
No ano, při plném vědomí si uvědomuji uměleckou hodnotu série o četnících z francouzského přímořského maloměsta. To mi ovšem nebrání v tom, abych je při jakékoli příležitosti (rýma, deprese, líné nedělní odpoledne) nechtěla vidět znovu. A můj milý ženatý přítel nejenže nevykřikuje žádná moudra o kulturním přínosu, ale směje se se mnou! A scény, které ví, že miluju (připadá mi jako malý zázrak, že si pamatuje, které to jsou), dokonce vrací!
Nikdy nezapomene na moje narozeniny
Zatímco můj bývalý dlouholetý drahý by si po týdnu možná vzpomněl a s humorem sobě vlastním by nadhodil něco ve smyslu ,nebudeme přece slavit, že jsi zase starší, hehe‘, můj ženatý milenec zorganizuje romantický víkend na zámku s postelí plnou okvětních lístků růží a lahví Billecart-Salmon k snídani.
Když je se mnou, nesleduje fotbal
V dobách, kdy jsem měla svého vlastního partnera, který se mnou sdílel stůl i lože, jsem v termínu konání fotbalových šampionátů mohla s ledovým klidem na měsíc vysadit antikoncepci, chodit každý večer pařit s kamarádkami, a nikdo si toho ani nevšiml. Naopak má přítomnost ve stejném bytě (mimochodem mém bytě) byla téměř nežádoucí, protože jsem kázala o zbytečnosti devadesáti minut, které tráví tím, že se dívá, jak někdo jiný běhá. Kdežto můj drahý ženatý milenec buď všechna utkání zcela ignoruje, nebo pochopil, že víc než fotbalové utkání je romantická procházka na z logických důvodů prázdný Petřín.
Nikdy nenechává ponožky v koupelně, košili na křesle ani kabát na botníku
Možná to souvisí s tím, že u mě nebydlí, a tedy ani nepere, a proto tak nějak mlčky nepředpokládá, že si ten blonďatý otrok dá po jeho příchodu kolečko po bytě s košem na prádlo. Ale je i možné, že mi ho jeho zákonitá žena jen předvychovala. Rozhodně to ale nesouvisí s tím, že by se u mě nesvlékal, jen na rozdíl od těch, co u mě kdy bydleli, dokázal pochopit, k čemuže je v běžném bytě šatna. Jupí!
Kauza lednice
Nejenže ho ani nenapadne jít šestkrát za dvě hodiny otevřít lednici (jako by se v ní něco mohlo SAMO změnit!?), ale pokud už ji náhodou otevře a zjistí, že je v ní jako vždy lahev chablis a vyschlý citron, neponíží mě otázkou, jestli jsem stále ještě nepřišla na to, kde je na Vinohradech Delvita, ale navrhne, abychom se šli najíst ven.
Ač sám vášnivý cyklista, nikdy mě nenutí jezdit na cyklovýlety
Dokonce se nedopouští žádných projevů o lenoších, protože ví, že krásu krajiny neocením s mouchami mezi zuby, v propoceném dresu a s odřeným zadkem, ale nejraději ji obdivuji z jedoucího kabria.
Nebydlí u mě
Nechci vědět, co říká doma, když je se mnou. Možná musí složitě vymýšlet komplikované výmluvy, možná jeho nepřítomnost nikdo ani nepostřehne. Sama si pamatuji, že v době předešlého, rychle již zmírajícího vztahu jsem vlastně ani moc nevěděla, jestli je můj partner doma nebo není. Každopádně fakt, že u mě nebydlí, mi umožňuje číst si, kdy chci, aniž bych musela vysvětlovat, že opravdu nejsem uražená a opravdu s ním mluvím.
…a do toho Saint Tropez mě vzal na bláznivý víkend
Zatímco já jsem před již léta neexistující četnickou stanicí dlouze citovala Cruchotovy přitroublé hlášky, on mě sledoval zjihlým okem. Možná že jeho žena je ten druh člověka, co již sedmnáct let jezdí na víkend k jedné prima rodině, která pronajímá vilku v Pule, a říká tomu tradice, možná jeho zrak nebyl vlahý dojetím, ale hrůzným zjištěním, že jsem zřejmě šílená, a možná mu jen vletěla do oka moucha – ale takový pocit souznění mi dosud žádný ten stálý a perspektivní partner neposkytl
2024 ©