Živím se tělem. Dobrovolně!
V nouzi jsem si vzpomněla na nabídku na striptýz.
Nevstávám každé ráno v časných hodinách a nevypravuji se do zaměstnání. Je mi sedmadvacet, koupila jsem si pěkný byt, nové auto a na dovolenou se vydám, kam mám zrovna chuť.
Jsem vyučená kadeřnice, vyrůstala jsem v dětském domově a po škole jsem se musela rychle postavit na vlastní nohy. Nebylo to pro mě jednoduché životní období, nikdo mi nestál za zády a neradil mi, nepodržel mě. Přísahala jsem si, že to zvládnu a budu se mít v životě dobře. Našla jsem si práci a s kamarádkou pronajala maličký byt.
To, že se dnes stříhání, melírování a barvení vlasů už profesně nevěnuji, je vlastně jen velká náhoda.
Nečekaná nabídka
Když mi bylo dvacet, vyrazila jsem s přáteli na diskotéku. Chtěla jsem své narozeniny pořádně oslavit a porozhlédnout se po nějaké známosti. U baru mě oslovil asi pětatřicetiletý muž, že prý dobře tančím a mám nádherné tělo. Samozřejmě mi to lichotilo. Zeptal se mě, zda bych mu nechtěla udělat soukromý striptýzový taneček. Než jsem se stačila nadechnout k záporné odpovědi, nabídl mi dva tisíce. Vykulila jsem oči, ale nabídku razantně odmítla s tím, že nejsem žádná děvka. Šla jsem zpátky ke svým známým a dál se bavila s nimi.
Pod dvou letech jsem přišla o práci a musela platit nájem. Nemohla jsem žádné zaměstnání sehnat, neměla jsem ani rodiče, kteří by mi dočasně vypomohli. Vzpomněla jsem si tehdy na událost z oslavy mých dvacátých narozenin. Spousta mužů je ochotna zaplatit za chvilku vzrušení, říkala jsem si. Ale budu já schopná to ustát? Jelikož v prasátku už cinkalo pouze pár drobných, projela jsem inzeráty a po dlouhém váhání odpověděla na ten, který sháněl striptérky do klubu v centru Prahy.
Šéf byl kupodivu milý a příjemný chlapík, seznámil mě s Janou, kolegyní, která mě měla zasvětit do této práce. S Janou jsem si padla do oka, naučila mě hýbat se u tyče, svůdně rozepínat podprsenku a další triky. Zpočátku mi to moc nešlo, cítila jsem se nepříjemně, brzy jsem se ale z prvotního šoku a studu oklepala. Za večer jsem si vydělala tolik, co jinde za týden. A to bylo něco, co člověka dostane, ať chce nebo ne.
Na peníze jsem si rychle zvykla a začala si dopřávat. V obchodě jsem nemusela zkoumat ceny, koupila jsem si to, na co jsem měla zrovna chuť.
Začala jsem pravidelně navštěvovat kosmetický salon, manikérku.
Jednou se mi Jana svěřila s tím, že chce odejít. Prozradila mi, že kromě striptýzu má několik stálých zákazníků a živí se ‚tělem‘. Nejdříve se mi to moc nelíbilo, ale mlčela jsem. Když se mi však svěřila se svými příjmy, málem jsem spadla ze židle. Oproti ní jsem vyloženě žebrák! Došlo mi, že by vlastně nebylo marné přestat dělat noční směny a zařídit se podle svého. V klubu jsem rozhodila pár kontaktů mezi chlapíky, kteří mi pravidelně strkali bankovky za kalhotky. Kupodivu netrvalo dlouho a několik se mi jich ozvalo.
Trpké ‚poprvé‘
Poprvé mi z toho bylo zle, byla jsem ztuhlá, ten chlap, známý právě jednoho návštěvníka striptýzového klubu, mi byl odporný. Od pohledu nesympatický typ, zaplatil patnáct stovek, funěl mi pět minut do ucha a bylo po všem. Když odešel, neudržela jsem se a brečela. Sprchovala jsem se asi hodinu a stejně jsem ze sebe nedokázala smýt ten hnusný pocit – přesně jako jsem to viděla v několika filmech. Nikomu jsem o způsobu své obživy neřekla, zvala jsem si muže v dopoledních hodinách, když byla spolubydlící v práci.
Za týden jsem si vydělala přes deset tisíc. Měla jsem na nájem a ještě jsem spoustu peněz ušetřila. Už se tímto způsobem živím čtyři roky. V klubu jsem dala výpověď, koupila jsem si vlastní byt, žiju sama a klienty si vybírám. Zvedla jsem ceny, navíc mám dost stálých zákazníků, většina z nich jsou ženatí, dobře situovaní muži, kteří schůzky se mnou berou jako příjemné vzrušení a vytrhnutí ze stereotypu.
Můj ‚pracovní‘ den začíná kolem osmé hodiny, kdy vstávám, vyvenčím psa a dopřeju si ranní hygienu a snídani. Pokud mám práci až odpoledne, vyřídím obvyklé pochůzky a nákupy, poobědvám a pak už jen odpočívám a dopřeju si důkladnou sprchu. Muži jsou zvyklí, že je přivítám vždy důkladně upravená, v pěkném oblečení. Platí mi předem, hned po příchodu do mého bytu. Většinou jim pak nabídnu i kávu nebo něco na osvěžení.
Někteří se mi rádi svěřují se svými problémy typu „syn se nedostal na vysokou“, „žena mi nerozumí“, „důležitý obchodní partner odstoupil od smlouvy“, jedná se o dlouhodobé klienty, se kterými mám vztah o něco vřelejší, přejí mi i k svátku nebo pošlou nějakou pozornost k Vánocům. Neberou mě ani tak jako děvku, ale spíše jako svou milenku. Před sexem se s nimi klidně vybavuju a posedím, po sexu ovšem musí co nejdříve opustit můj byt. Spěchám vždy do sprchy.
Jednou se to zvrtlo
Se svými klienty se ale snažím udržovat čistě pracovní vztah. Stalo se mi, že se do mě jeden zamiloval, nejprve si domlouval schůzky velice často, třeba třikrát do týdne. A to jen proto, abych měla co nejméně času
na ostatní muže. Nosil mi dárečky, což jsem brala jako milou pozornost, a na oplátku jsem mu jednou připravila malou svačinku. Jsem k pozorným klientům milá, je to prostě obchod, kdy pokud chcete vydělávat, musíte také investovat.
Udělala jsem ale tu chybu, že jsem přijala jeho pozvání na večeři. Pochopil mou vstřícnost úplně jinak a nenechal si vysvětlit, že s ním nechci mít jiný vztah než obchodní. Dalo mi pak hodně práce se ho zbavit. Zatímco drtivá většina žen bere menstruaci jako nutné zlo, já se na ni opravdu těším. Znamená to pro mě týden volna, klidu, odpočinku. Jen tak si lenoším v posteli, rozmazluji se jídlem a pouštím si filmy.
Jsem soběstačná, mám spoustu volného času na své zájmy, cestuji, vzdělávám se, ráda nakupuji a pečuji o svůj vzhled.
Jen skutečná láska mi chybí. Partneři samozřejmě takovéhle zaměstnání u své přítelkyně nechtějí akceptovat, což chápu. Přítele jsem neměla už tři roky a ten poslední to se mnou vydržel dva měsíce. Skutečný vztah mi chybí, ale nechci se zatím svého způsobu života vzdát. Nedokážu si představit, že bych najednou měla chodit do práce osm hodin denně, pět dní v týdnu. Ale jak praví známé přísloví: „Nikdy neříkej nikdy.“
2024 © 