Bez sexu nevydržím ani den

Bez sexu nevydržím ani den

 

Touha po sexu dovedla Milušku k tomu, aby si kromě svého manžela pořídila i milence.

 

Únava ani nemoc nedokáže zmenšit její chuť na sex. A tak musí za manžela občas zaskočit milenec.

Budíček chvíli po páté, ranní spěch a rozvoz dětí do školky a školy. V práci stres, odpolední nákupy a povinnosti okolo domácnosti. Kdo by měl po každodenním kolotoči nikdy nekončících starostí chuť na milostné cvrlikání! Většina Miluščiných kamarádek si stěžovala na neustálé obtěžování svých partnerů a manželů: „Pořád se jim chce, nikdy nejsou unavení!“ Miluška se potýkala ale s naprosto opačným problémem, a tak nářky svých přítelkyň nedokázala pochopit.

Ona se na sex těšila. Vyžadovala ho. Potřebovala. Bez intimních chvilek ji rozbolela hlava a nedokázala se soustředit. Sex byl pro Milušku život­ní potřebou, jako je dýchání nebo spánek. „Nemyslete si, že jsem nějaká posedlá nymfomanka. To tedy ne. Prostě mám sex ráda a potřebuji ho. Jsem na tom jako většina chlapů. Jenže o nich se mluví jako o pořádných samcích a jejich potřeby jsou brány jako samozřejmost.

A ženská? Ta hned je podezřívaná z nějaké úchylky nebo co!“ rozčiluje se jen tak naoko sympatická a pohledná osma­třicetiletá Miluška a pokraču­je: „Když to večer nemám, druhý den jsem jako praštěná. Všechno mi padá z ruky, na nic se nesoustředím a práce mi nejde od ruky. A kdybych měla zůstat bez sexu nedej bože dva dny nebo i tři, dostanu migrénu jako hrom. Hrůza!“ Miluška pracuje jako dispečerka na dráze a v práci si nemůže chybu nebo nepřesnost dovolit. Na jejím soustředění závisí životy mnoha lidí. Víc nám odmítla sdělit, prý aby
ji šéf nevyhodil…

S manželským sexem to jde z kopce

„Když jsme se s manželem brali, cukrovali jsme několikrát denně. Občas mi to šlo dokonce i na nervy, a to je u mě co říct!“ vzpomíná Miluška a upřesňuje: „Jenže po pár letech mu to zevšednělo a začal být líný. Já už se na tu hezkou chvilku těším celé odpoledne, vlastně bych bez ní ani nemohla usnout, ale on ne! Nejdřív musí dokoukat televizi, potom se zamkne na hodinu v koupelně. To začal dělat, když jsem se párkrát za ním vloupala a povalila ho do vany… Byla to legrace!

No, a když konečně vleze do postele, začne s výmluvami, že ho bolí hlava. Že má v práci moc starostí. Že nemáme peníze. Že nás slyší děti. A teď dokonce, že je bio 3 zátěž a to se prý nesmí nic dělat. No  nenaštvalo by vás to?“ Miluška pokračuje v líčení průběhu manželského sexu a nerozpakuje se svěřit ani s intimními podrobnostmi. Prý co na tom, vždyť to dělají všichni… A tak se dozvídáme o nákupu erotických pomůcek a nepřeberné řadě videokazet, kterými se pokoušela zvýšit manželův sexuální apetit. Nic nepomohlo. Ani osvědčená
afrodiziaka, ani návštěva striptýzového baru.

Nezabralo dokonce ani svůdné sexy prádélko, ani převlek za zdravot­ní sestřičku… „Je to pařez. Stačí mu to prostě třikrát týdně a víc z něho nevydoluji!“ rozhořčeně konstatuje Miluška, ale hned smířlivě dodává: „Je to zlatý chlap a na děti je moc hodný. Prostě nikdo není dokonalý, že. A já jsem tolerantní. Tak jsem se s tím smířila a na ty plonkové dny jsem si musela někoho najít. Jenže nějaký ten milenec se vždycky najde, ale pořád čas také nemá. A tak jsem si našla dva. Je to časově náročné, ale už jsem si to zorganizovala…“

Bez milenců to nejde

Miluška, aby zachránila manželství i svoje zdraví, přijala nabídku o dost staršího kolegy a začala se s ním pravidelně scházet. Žádný krasavec, ani nijak zvlášť zábavný. Byl ale ženatý téměř třicet let, a tak toužil po změně. A dokázal Miluščin temperament náležitě ocenit. Milostné chvilky se navíc daly dobře odbýt v pracovní době o polední pauze. Vše se zdálo být ideální, dokud nebyl kolega povýšen a odvelen na jiné pracoviště.

„Prostě mu ten sex šel k du­hu. Začal být výkonnější a iniciativnější i v práci, což neušlo jeho nadřízenému. Nabídl mu vedoucí pozici v sousedním městě a dost větší plat. To se prostě nedá odmítnout, zvlášť v dnešní těžké době!“ krčí rameny Miluška a hned dodává, že jednou týdně si chvilku najdou, ale na ty zbývající dny musela hledat dalšího náhradníka: „Tak jsem jim v duchu říkala. Jakýpak milenec! Náhradník za manžela, protože to ON mě k tomu vlastně dohnal. Kdyby se mu pořád nechtělo spát, nemuselo to takhle dopadnout. No ne?“

Miluška přiznává, že s hledáním druhého náhradníka neboli milence měla trochu problémy. Přece jen byla časově hodně vytížená a péči o dvě malé děti v žádném případě nechtěla ošidit. A tak se její hledání zúžilo na okruh přátel, známých, vzdálených příbuzných a sousedů. A právě posledně jmenovaná skupina se ukázala být pro čipernou Milušku hotovým zlatým dolem.

Všichni jsme spokojení

„Sama bych tomu nevěřila, ale je to tak. Chlapi jsou neuvěřitelní. Sotva jsem naznačila před sousedem z našeho do­mu, jak je můj manžel v jis­tých oblastech líný, hned mi přizvukoval, že má podobný problém s manželkou. A prý, že bychom si mohli, čistě nezávazně (samozřejmě!!!) vyhovět... Je to pohledný chlap, nikdy bych neřekla, že bude mít zájem právě o mě, ale opravdu je to tak…“ přiznává s upřímností sobě vlastní Miluška a dodává: „Jsem spokojená.

Se sousedem se mohu vídat téměř kdykoli, máme pelíšek v jedné sklepní kóji… A s kolegou se vídám už jen tak z nostalgie, mám ho svým způsobem moc ráda. A man­žel je také moc spokojený, že už ho neotravuji svými prý hrozně přehnanými nároky. Před usnutím mě spokojeně pohladí po rameni, dá mi pusu a oba spíme jako andělíčci!“