Dítě mi vzali v devátém měsíci-Čína

Dítě mi vzali v devátém měsíci

Na svatbě byli ještě Ťin s Jangem šťastný pár čekající rodinu.

Ťin Ja-ni je první ženou, která veřejně promluvila o tom, jaké hrůzy se skrývají za čínskou politikou jednoho dítěte.

Byla jsem v posteli, když jsem uslyšela hlasité bušení na dveře. Pak následoval zvuk lámaného zámku. Zděšeně jsem se dívala na muže, kteří vtrhli do mého pokoje. Popadli mě a zařvali: ‚Půjdeš s náma!‘ Byla jsem v devátém měsíci těhotenství, a i když jsem to nevěděla, ti muži patřili k ‚potratové policii‘, oficiálnímu úřednímu orgánu, který může nutit ženy k potratům.“ Pro Ťin (28) ze severní Číny to byl jen začátek hrůzného utrpení, které každý rok čeká stovky Číňanek. „Čína vynaložila v přepočtu sto padesát miliard korun na uspořádání olympijských her s nadějí, že si tím získá úctu a uznání celého světa.

Ale za propagační kampaní se skrývá ostudné tajemství, které chce vláda utajit – nucené potraty,“ říká Antonia Tully z Výboru pro ochranu nenarozených dětí a její slova potvrzuje Mark Allison z organizace Amnesty International: „Často dostáváme hlášení o nucených potratech v Číně. Například místní úřady provincie Kuang-si donutily jen loni k potratu desítky žen. Je to vlastně forma novodobého mučení.“

Zajatkyně

Když Ťin přišla nechtěně do jiného stavu, rozhodla se, že si dítě nechá a ve­zme si svého přítele Jang Čung-čchena. „Než jsme stihli svatbu, byla jsem již tři měsíce těhotná, a protože Jang bydlel v jiné vesnici, potřebovala jsem k tomu, abych smě­la mít dítě, speciální povole­ní,“ říká Ťin. „Místní úředník mi však řekl, že stačí vyřídit  papírování až po porodu.“

Jenže to se ukázalo jako osudná chyba. V roce 1979 čínská vláda vydala zákon „o jednom dítěti“, aby se pokusila kontrolovat raketově narůstající porodnost. To znamenalo, že ženy byly často nuceny k potratům, anebo jim byla proti jejich vůli provádě­na sterilizace. Po kritice z os­tatních zemí světa byla Čína nucena v roce 2002 prohlásit nucené potraty za ilegální. „Ale podle zpráv, které občas prosáknou za hranice Číny, k nim dochází dál,“ prohlašuje Mark Allison, „a často jen proto, že lidé odmítnou dát úplatek úředníkům, anebo ti se snaží důsledně dodržovat porodní kvóty.“

„Ti muži mě odtáhli do dodávky,“ vzpomíná Ťin, „a pře­stože jsem naříkala, křičela a volala o pomoc, nacpali mě dovnitř a odvezli na nějakou kliniku. Dojeli jsme tam asi po půl hodině. Prosila jsem je, ať mě nechají zatelefonovat Jangovi, ale jen se mi vysmáli. Klinika byla špinavá a sestřičky se ke mně chovaly hrubě a nadávaly mi, když mě připravovaly. Klekla jsem si a prosila je, ať toho nechají, dokonce jsem jim nabízela peníze, ale doktoři mi jen řekli: „Naší prací je postarat se, abyste neměla dítě.“

Museli být na mě čtyři, aby mě odvlekli na ošetřovnu, tak jsem se bránila a bojovala s nimi. Cítila jsem se strašně sama a bezmocná. Pak mě tři drželi a čtvrtý mi roztrhl noční košili a zabodl mi do břicha děsivě dlouhou jehlu. Bolelo to tak příšerně, až jsem omdlela. Když jsem se probrala, byla jsem v agónii – vstříkli mi solný roztok, aby otrávili a pomalu zabili moje děťátko. Příští dva dny byly nejdelší v mém životě. Stále dokola jsem omdlévala a zase se probírala, pořád jsem nemohla uvěřit, co mi to dělají.“

Navždy zničená

Za dva dny převezli Ťin na sál k operaci pro definitivní ukončení těhotenství. „Celé tělo mi oteklo a zrudlo, slyše­la jsem, jak se doktoři mezi sebou baví, že nejspíš umřu. Operace trvala dvě hodiny,“ svěřuje se Ťin.  Když bylo po všem, konečně jí dovolili zavolat Jangovi, ten ji pak z kliniky vyzvedl a převezl do normální nemocnice. „Byl z toho, co se stalo, hrozně zničený. Když mě přebíral, začal křičet na doktora: „Proč jste to udělali?“ Ale ten jen pokrčil rameny: „Když se jedná o úředně schválený postup, musíme se ho držet. Ani neznáme toho, kdo podepsal příkaz k přerušení.“

Příkaz byl podepsaný ne­identifikovaným místním úředníkem. Jang, úspěšný obchodník, odmítl kvůli těhotenství podplácet úřady. Má podezření, že se tamní činovníci rozhodli udělit mu lekci.
Ťin strávila v nemocnici 44 dní. „Nedokázala jsem se sama najíst ani si dojít na toaletu a silně jsem krvácela. Neustále jsem musela plakat a moje zoufalství se dovršilo, když jsem zjistila, že jsem po zákroku neplodná.“

Ťin se už z traumatu nuceného potratu nejspíš nikdy nevzpamatuje. Nakonec se velice statečně rozhodla jít se svým případem k soudu – a zažalovat čínskou vládu o náhradu utrpěné újmy. Něco takového je v Číně neslýchané a také nebezpečné, šlo o první případ, který pronikl na veřejnost. „To, co se mi stalo, mě fyzicky i psychicky zničilo,“ říká Ťin. „Jang musel zavřít svůj obchod, aby se o mě mohl starat a pomáhat mi se soudem – zatím přežíváme z jeho příležitostných výdělků. Ale jsme rozhodnutí bojovat za každou cenu. Nikdy neodpustíme lidem, co nám tohle udělali,“ končí Ťin odhodlaně svůj hrůzný příběh.

>> Populační problém

* Čína má v současnosti přes 1,3 miliardy obyvatel. Každý pátý
člověk je Číňan.

* Politika jednoho dítěte byla v Číně zahájena v roce 1979, když dosáhla miliardy obyvatel. Má pokračovat ještě několik let.

* Většina párů smí mít pouze jedno dítě. Aby se předešlo dalším
těhotenstvím, využívá se systém vysokých pokut. U pravidla jednoho dítěte ovšem existuje mnoho výjimek pro privilegované.

* Hodně párů potrácí, odkládá nebo dokonce zabíjí novorozené holčičky, protože se pokládají tradičně za méněcenné.Ach jo....