Inkvizitor a kacířka

Inkvizitor a kacířka

Seděl jsem u stolu a světlo svíce matně osvětlovalo knihu vězňů. Dnes jsem měl vyšetřovat jednu obzvláště zatvrzelou kacířku. Pročítal jsem se spisem a přemýšlel o postupu výslechu. Už ráno jsem se rozhodl, že tento případ si nechám až na konec dne. V kobkách pod klášterem bylo chladno a já si přitáhl plášť pevněji k tělu. Většina výslechů dnešního dne byla nudná a já se na večerní složitý oříšek docela těšil. Jen občas se tu totiž stávalo, že se někdo opovážil vzdorovat mistru inkvizitoru. Odložil jsem bibli a kříž do zásuvky stolu a vyjmul jsem od tamtud drobnou dřevěnou kazetu. Uvnitř bylo několik ocelových nástrojů, které mi na zakázku vyrobil jeden mistr nožíř. Ani on určitě netušil, k čemu budou některé z nich sloužit. Pokynul jsem pacholkovi a sešel jsem do nejhlubší kobky v podzemí.

Odemkl jsem dveře a světlo mé louče bylo pravděpodobně první, které sem za dnešní den proniklo. Kacířka přivřela oslepené oči a provokativně se postavila. Poručil jsem pacholkovi, aby ji přivázal. Byla už delší dobu v řetězech, a teď jsem ji chtěl ještě zavěsit za ruce na lana. Pacholek se přiblížil s provazem a chytil kacířku za ruku. Než stihl uvázat smyčku, dostal ránu pěstí, jakou bych od křehké dívky rozhodně nečekal. Kacířka se pohrdlivě ušklíbla a zasyčela: „Nějak při vás váš bůh nestojí!“ Výsměšně mi pohlédla do očí a já její pohled s klidem opětoval. Odepjal jsem od pasu karabáča lehce jsem jí švihl. V podzemí bylo docela málo místa, takže bič neměl úplně ideální sílu, ale i tak ji to srazilo na kolena. Pacholek už mezitím vstal a teď využil příležitosti a do kacířky kopl. Vysloužil si ode mě ránu bičem, a když ji podle mých pokynů svázal, s radostí poslechl můj rozkaz k odchodu. Zůstal jsem v kobce sám s kacířkou visící v poutech.

Její ruce byly přivázány ve smyčce provazu a každý byl uvázán v na jednom konci stropního trámu. Řetězy, které poutaly její nohy byly zakovány v rozích cely, takže teď visící žena kopírovala tvar písmena x, s rukama i nohama široce roztaženýma. „Během dnešní noci se přiznáš ke všemu a podepíšeš protokol.“ Prohlásil jsem klidně a urovnával jsem na stolku spisy. Kacířce se trošku rozjasnilo vědomí, a divoce zavrtěla hlavou. „Nikdy!“ Klidně jsem přešel k lanům a obě jsem přitáhl. Dívka teď stála prakticky na špičkách a pouta na zápěstích se jí zarývala do kůže. Přišel jsem k ní a přejel jsem jí dlaní po tváři. Pokusila se mě kousnout do ruky, ale byl jsem rychlejší a pevně jsem jí chytil za bradu. „Budeš mluvit!“ Chtěla se vytrhnout, ale neměla dost sil. Za chvíli jsem jí pustil a pozoroval jsem, jak se jí na tváři objevily malé zarudlé skvrny jako otisky mých prstů. Natáhl jsem se po kazetě s čepelemi a otevřel jsem ji. Vytáhl jsem stříbrný nůž se zahnutou čepelí a perfektním ostřím.

Podržel jsem jí ho před očima a s potěšením jsem konstatoval, že se jí ve tváři na chvíli mihnul strach. Přiložil jsem jí chladné ostří na tvář a pomalu jsem jím přejížděl po krku až k výstřihu šatů. „Nesmíte mě zabít, vím to!“ Kacířka se domnívala že zná církevní právo. „Nesmím, na druhé straně, můžu z vás udělat něco, co chtít žít rozhodně nebude.“ Prudce jsem trhnul zápěstím a břit projel látkou šatů až k podbřišku.Šaty se rozevřely a ukázaly půvabnou ženskou postavu. Zálibně jsem se ji prohlížel a mezitím jsem odřízl zbytky šatů a odhodil je do kouta. Kacířka teď vysela v poutech zcela nahá a mým tělem projelo příjemné zamrazení vzrušení. Nechtěl jsem, aby si toho hned všimla, a tak jsem jí zavázal kolem očí tmavý šátek. Začal jsem lehkým bičováním. Potřeboval jsem, aby ztratila něco málo energie a karabáč byl nejvhodnější. Obcházel jsem ji a občas jsem ji udeřil, Dostala několik ran přes pozadí a párkrát se mi podařilo trefit její bradavky. Všiml jsem si jak je citlivá na údery zevnitř stehen, a tak jsem se na ně zaměřil. Nakonec se v poutech zhroutila. Nechal jsem ji chvíli oddechnout a polil jsem jí studenou vodou. Přinesl jsem si svíci a posvítil jsem si na to hezké tělo. Přejížděl jsem plamínkem těsně nad kůží a cítil jsem, jak se kacířka začíná třást. Sklonil jsem se a podržel svíci kacířce mezi nohama.

Pokoušela se uhnout plameni, ale pouta jí omezovala v pohybu, a tak se jen trošku odsunula. Pomalu jsem zvedal svíci, dokud se plamínek nepřiblížil k jejímu ohanbí natolik, že pár chloupků začalo hořet. Kacířka zasyčela bolestí a já jsem pomalu sfoukl žhavící se chloupky. Pak jsem jemně naklonil svíci nad její prsy a nechal jsem horký vosk kapat na její bradavky. Tentokrát už kacířka zasténala hlasitěji, ale věděl jsem, že ještě mluvit nebude. Odložil jsem svíci a vytáhl jsem další nůž. Přejížděl jsem jím kacířce po těle a občas jsem přitlačil, aby cítila jak jí čepel může každým okamžikem proniknout pod kůži.

Když jsem se dostal k jejímu rozkroku, začal jsem ostrou čepelí holit její husté chloupky. Chvíli to trvalo, ale výsledek byl nádherný. Přišel čas se trochu pobavit. „Tak teď tě znásilním!“ řekl jsem kacířce a tvrdě jsem ji chytil mezi nohama“ Pokoušela se diskutovat, ale já už byl vzrušený a chtivý. Strčil jsem do ní nejdříve jen prst a začal jsem jím pohybovat dovnitř a ven. U toho jsem pomalu dráždil její perlu vášně a kacířka pomalu vlhla. Když se mi do ní vešly dva prsty věděl jsem, že je připravená. Vytáhl jsem z kazety kónický ocelový prut a vrazil jsem ho do ní. Prohnula se a zasténala. Prut se od konce rozšiřoval a já ho do ní tlačil hlouběji a hlouběji. Zároveň jsem se na ni přitiskl, otevřel jsem jí rty a divoce ji políbil. Už se mě ani nesnažila kousnout. Vytáhl jsem z ní vlhký prut a přiložil jsem jí ho mezi půlky. Snažila se bránit, ale nemělo to smysl. Pomalu jsem jí s ním pronikal dovnitř a přitom jsem svým tvrdým mužstvím tlačil na její ohanbí. Když byl prut dostatečně hluboko, vyhrnul jsem si sutanu a vnikl do kacířky i zepředu. Přirážel jsem tvrdě a silně a do rytmu jsem taky pohyboval prutem v její zadku. Kacířka mi po chvíli kupodivu začala vycházet vstříc, a tak netrvalo dlouho a já jsem naposledy přirazil a naplnil jsem ji celou svým séměm. Chvíli jsem si ještě pohrával s jejím tělem, ale nenechal jsem ji přijít ke konci. Noc ještě neskončila a na konci měla podepsat svou výpověď. A já ji ještě nezlomil.