Kdo víc miluje náhodný sex?

Po šesti dnech bez sexu je hormonální soustava průměrného muže napnutá jako struna u houslí a lascivní myšlenky skáčou z hlavy do kalhot rychleji než zoufalci z hořícího domu.

Místo ženského těla mě ale čekalo dvanáctihodinové vězení na lince New York-Amsterdam-Praha.

„Co je to za jazyk kterým mluvíš?“ zeptala se mě znuděně spolusedící v letadle. Čekali jsme hodinu zavření na palubě a stroj se ani nehnul. Nervozita lidí rostla a mě bylo špatně z vydýchaného vzduchu.

„Mluvím česky, jsem Čech. A ty?“ odpověděl jsem bez zájmu. „Já jsem z Nizozemska, z Rotterdamu,“ nahodila a já si ji konečně pečlivě prohlédl.

Ztepilá Asiatka s krásnými rysy a plnými rty jakoby věděla, že ji podrobně rentgenuji, se tvářila nezúčastněně jako figurína ve výloze.

Proč vždycky tyhle holky vypadají hříšně a na patnáct, napadlo mě.

Ačkoliv ročně musím podniknout několik cest do zámoří, nemám létání rád. Nedokázal jsem se smířit s představou nemít nohy pevně na zemi, záviset na práci počítačů a letecké mechaniky. Rozhovory při startu mě už z principu neberou, natož s cizinci. Kočička to asi pochopila a zabrala se do čtení. Když se odtrhla a vypila kávu, byl jsem v dobrém rozmaru a chtěl napravit dřívější úsečnost.

„Nedáš si se mnou panáka nebo dva?“ navrhl jsem spiklenecky. Konečně se usmála.

Vypili jsme čtyři koňaky a probrali kdeco. Stačilo slovo a vytáhli jsme dlouhou nit, která nás spojovala napříč časem i prostorem. Cítil jsem její Gucci parfém a začal vtipkovat o ženách a mužích. „Chceš se trumfovat? Kdo dostane druhého do úzkých?“ chytla mě za ruku.

„Co ti přijde jako největší podraz?“ zeptal jsem se. „Nevěra,“ usmála se.

„Byla jsi nevěrná?“ pokračoval jsem. „Ano, bohužel ano. Ale nikdy to nebylo nic vážného,“ říkala promyšleně a kontrovala. „Co je podle tebe sexuální provokace?“ zadívala se na mě v přítmí lampičky. „Provokace je se takhle ptát a pak vykukující lem punčochy té štíhlé krásné blonďaté letušky. Pořád se na něj musím dívat a vzrušuje mě to,“ dal jsem si záležet na každém slovu a cítil stupňujícá se horko v těle.

„To ti přijde provokativní? Ukážu ti, co je provokace,“ zvážněla a položila mi deku na klín, její ruka sjela dolů po ni, rozepnula mi poklopec a pomalu vytáhla zvedajícího se ptáka.

„Nebyla tvoje definice provokace trochu maloměstská a ustrašená?“ nahodila a pomalu mi ho hladila a masírovala. Ztvrdnul jsem jako chleba na parapetu a tváře mi hořely.
„Už dlouho mám chuť úplně anonymnímu člověku vytáhnout ptáka z kalhot. Třeba v metru nebo výtahu. Nikdo ale neměl tak drzé oči, aby mě vyprovokoval jako ty. Počkej a pak přijď za mnou na toaletu,“ špitla.

Ksakru. Seděl jsem jako přimražený. Nejsem ostýchavý, stydlivý, nedobrodružný ani ustrašený z veřejného skandálu.

Tahle holčina ale byla přímočařejší, než jsem byl schopen dát. Sním o náhodném sexu prakticky pořád, svlékám očima každou pěknou babu, slintám nad jejich zadky, kotníky, rty, očima, představuji si, jak je líbám, kouří mě někde v průjezdu nebo v autě na parkovišti, jak je lížu pod stolem v restauraci nebo jim to dělám prsty natlačený na ně v tramvaji.

Něco jiného je ale snít a pak narazit na Amazonku, co si z vašeho ptáka udělá osobní majetek, trsátko, a hraje si s ním, kdy se jí zachce.

Chlap chce holku trochu balit, vyprávět jí o Kafkovi a Buňuelovi, rozpadu říše Aztéků a francouzské gastronomii a polehounku ji posouvat ruku po rameni na záda, zadek a pak stehno. To vnímáme jako pohodový rozjezd, kdy tělo ani nezaznamená, že auto už je v pohybu.

Líbání, mazlení a sex jsou jen finále dlouhého zpracovávání, přicházejí až na konec hry. Přijít k holce a po pár slovech jí z ničeho nic strčit prsty do vagíny je scénka z levného slabomyslného pornofilmu.

Myslí si snad ženy, že pornoscénář je odraz chlapských snů?

Anebo je touha po náhodném sexu u současné ženy silnější než si dokážeme představit? Silnější než mužská?

Věděl jsem, že tohle nechci, ale nedokázal jsem odmítnout něco tak vzrušujícího jako byla ta asijská kočička čekající na toaletě. Když jsem otevřel dveře, ukázala mi prstem, ať jsem ticho, sedla si na mísu a vzala si ho do pusy. Její černé dlouhé vlasy zářily jako temný dravec nad sněžnou plání. Když potom proti mně stála a já jí masíroval vlhkou vagínu, šeptala mi neustále ať přitlačím, tam strčím prst, tam jen jemně hladím, ať ji vezmu do úst bradavku, zmáčknu zadek, když jsem ho do ní zasunul, při orgasmu mě líbala tak vášnivě, až jsem na jazyku cítil krev.

Nevnímal jsem čas. Mohli jsme tam být pět minut nebo hodinu.

Nikdo nerušil. Byli jsme mezi Grónskem a Islandem, kdy letadlo spí a hluk motorů je milosrdný. Olizoval jsem prsty od jejího vlhka a snažil se zapamatovat vůni. „Tohle je náš společný dárek a celý život,“ usmála se, dorovnala si sukni a jemně mi políbila ptáka a dala ho do kalhot.

Když jsme si sedli, objednal jsem dva panáky. Holčina rychle usnula schoulená do deky a svých bujných vlasů a já ji následoval.

„Hele, peněženku v saku nemáš, ale to co tam máš, v práci nevytahuj,“ posmíval se mi Patrik v Praze na letišti. „Hezký, černý, komupak patřily?“ utahoval si.

Jakoby tušila moji touhu po zachování vzpomínek, zasunula mi holčina kalhotky do kapsy. Přivoněl jsem si a přeběhla po mě zimnice. „Potřebuju sprchu,“ hodil jsem mrzutě. Přepadla mě lítost a úzkost. Chtěl jsem najednou, aby nikdy neodešla. V životě mi přistál nečekaně intenzivní intimní okamžik s bytostí, kterou neznám, ale nebudu na ni moct nikdy zapomenout.