Koho muži nejčastěji podvádějí? Ženy, které je živí!

Je to tak – chlapi jsou zkrátka pěkně nevděční. Alespoň podle výsledků studie, o níž informoval britský deník The Daily Telegraph.

Jak průzkum ukázal, muži nosící domů méně peněz než jejich manželky bývají daleko záletnější než ti, kteří rodinu živí. Zřejmě si vynahrazují mindrák z toho, že nejsou schopni dostát konzervativní představě o živiteli rodiny. Závislost na ženách jim nesvědčí natolik, že zahýbají až pětkrát častěji než zjevní machové.

Partnera – nebo méně peněz?

Zato ženy se zřejmě v průběhu staletí naučily být daleko vděčnější, nebo alespoň vypočítavější. U nich se projevuje úplně opačný trend: pokud jsou na manželově platu finančně závislé, zapalují se jim naopak lýtka daleko méně než ostatním manželkám. Podle průzkumů je zlákají mimomanželské aférky jen výjimečně a kouzlu cizího muže podlehnou třikrát méně často než ženy, které se o sebe umí postarat natolik, že rodinu živí rovným dílem. Proč tomu tak je? Hlavní roli hraje nejspíš tradice. Ženy si své role cení a moudře považují péči o děti a domácnost za rovnocennou součást vztahu. Finanční závislost pro ně tudíž nepředstavuje nic, za co by se měly stydět – manželovu finanční investici oplácejí budování hřejivého kouzla rodinného krbu. Tradiční role jim vyhovuje. Navíc jsou zodpovědnější, a tak důsledky nevěry více domýšlejí: nechtějí riskovat ztrátu rodiny. Nevěra se jim prostě nevyplatí.

U mužů je to daleko složitější. I když to tak třeba vnitřně necítí, okolí od nich očekává, že budou živitelé ber kde ber. Což není vzhledem ke stále rovnějším pracovním příležitostem obou pohlaví vůbec jednoduché. Snadno tak u nich vznikne ne zcela oprávněný pocit méněcennosti. Stabilitě vztahu prý nejvíc svědčí situace, kdy žena vydělává asi o čtvrtinu méně než manžel. Tolik bohatě stačí, aby si muž zachoval dost sebevědomí a aby se zároveň nemusel uštvat v práci.

Čím víc se k sobě výplaty partnerů blíží, tím víc si muži komplexy z toho plynoucí vyrovnávají nevěrou. Rovné příležitosti mužů a žen v zaměstnání tak paradoxně mohou vést k destabilizaci instituce manželství. Je tedy cestou obnovit nerovnoprávnost v zaměstnání? „Rozhodně ne,“ oponuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová. „Vývoj společnosti nelze zvrátit, a ten jednoznačně míří k rovným šancím obou pohlaví. Čeká nás ovšem ještě dlouhá cesta, než si muži začnou více vážit své role otců než role živitelů.“

Nevěrníci bohatí i chudí

Muže totiž ze záletnosti nevyléčí ani hodně peněz. „Můj kamarád Ivan byl na ženské už od školky. Protože to byl krásný chlap, letěly na něj už tehdy,“ vzpomíná učitelka Hanka. „Mně z nešťastné lásky k němu vyléčil až čas, zato však důkladně. Když jsem pochopila, kudy cesta nevede, dokázali jsme být s Váňou velmi dobrými přáteli. A tak jsem se stala jeho důvěrnicí a kývala, když si stěžoval, že s jeho první ženou, dynamickou osobností a úspěšnou právničkou, nejde vydržet, že už ho ani nedokáže vzrušit, jak je nezávislá. Následoval rozvod a za čas mi Ivánek představil svou novou přítelkyni. Byla úplný opak – milá, laskavá, něžná, trochu zamlklá učitelka z mateřské školky. Co byste mysleli? Netrvalo dlouho, a stížnosti jsem poslouchala znovu: tentokrát na téma nuda, nuda a zase nuda…“

No a do třetice všeho zlého, schopní boháči zahýbají samozřejmě také. Aby ne, když jim k tomu podle studie vědců z americké Cornellovy University skýtá obvykle jejich práce spoustu příležitostí. Mají vyšší příjmy, a tudíž více možností milenku skrývat, pracují dlouho přesčas, vyráží na služební cesty – a aura moci a peněz funguje na ženy v jejich okolí spolehlivěji než afrodiziaka. Jen pár příkladů za všechny: magnát Donald Trump, prezidenti Francois Mitterrand a Nicolas Sarkozy, golfisté Tiger Woods nebo Alex Čejka, snad všichni hollywoodští herci, „zvrhlíkem“ Jackem Nicholsonem počínaje, přes drsňáka Bruce Willise až ke ctnostnému katolíkovi Melu Gibsonovi. No a pak si vybírejte…