S přítelem se známe dva roky a více než rok spolu bydlíme. Rodinu zatím neplánujeme, ještě nám nebylo ani třicet. Věnujeme se jeden druhému, své práci (pracuji v PR agentuře a David je specialista v jednom obchodním řetězci), přátelům a koníčkům. Dítě tam prostě jaksi ještě nezapadá.
David je mobilový nadšenec
S přítelem máme hodně společných zájmů, rádi sportujeme i cestujeme a jsme nadšenými návštěvníky divadel. Ovšem je tady jedna vášeň, kterou s Davidem rozhodně nesdílím. A tou je mobil. Někdy mám pocit, že je s ním srostlý.
Je pravda, že kvůli své práci musí být neustále na příjmu, ale myslím si, že to fakt přehání. Navíc mu nestačí jeden přístroj na rok či dva jako každému normálnímu člověku. On musí mít nový pomalu každé tři měsíce. Když jsem se ho ptala, proč, odpověděl mi, že ho láká zkoušet a porovnávat různé typy od různých výrobců.
Esemesky nenávidím
Pochopila bych, kdyby zůstalo jen u nových mobilů a jejich porovnávání. Někdo sbírá známky, jiný si staví modely letadel, můj přítel "sbírá" mobily. Ale s tím rozdílem, že nemá doma sbírku, starý typ obratem prodá v bazaru, jen co si koupí nový.
Ovšem poslední dobou neustále esemeskuje. A to už jsem zbystřila. Když začalo jeho esemeskovací období, po asi pátém pípnutí během večera jsem se ho zeptala, kdo mu píše, odpověděl mi do ztracena. Prý kolega z práce, má problém s počítačem . Na mou připomínku, že by asi bylo jednodušší to vytelefonovat, nereagoval.
Nikdy jsem nepatřila mezi typy žen, které se moc vyptávají a dusí svého partnera otázkami, kde byl, co tam dělal, kdo tam byl, kdo mu píše a co a tak podobně. Vždycky mi to připadalo tak nějak nepatřičné zasahovat druhému do soukromí. A David jako na potvoru je z těch lidí, kteří se moc nesvěřují. Sice mi vypráví, co v práci nebo o čem diskutovali s kluky u piva, s chutí mí líčí drby, které se dozví o našich společných známých, ale až tehdy, kdy on sám chce. Proto se na nic neptám a čekám, až mi to poví.
Mám podezření, že má ženskou
Ale ty SMS mi nedávají spát. Poslední měsíc jich za dobu, co trávíme přes den nebo večer spolu, přistane v jeho mobilu zhruba tři až pět a někdy i mnohem více. A na všechny pochopitelně odpovídá. Jeho přiblblý výraz mě přivádí do varu. Držím se, ale občas si neodpustím jízlivou poznámku, co to ten kamarád nebo kolega zase řeší.
Samozřejmě mám podezření, že má nějakou jinou. Když jsem se ho na to napůl žertem zeptala, začal se smát, že jsem blázen, proč by měl hledat jinou, když má mě, nejlepší ženskou pod sluncem. Uklidnilo mě to, ale ne nadlouho.
Pomalu ale jistě se užírám žárlivostí. Nevěřím mu ani slovo, že nemá jinou. Je pravda, že kromě těch zpráv ke svému podezření nemám žádný jiný důvod. Chová se pořád stejně, i beze mě chodí ven prakticky stejně často jako dříve.
Lustruji mu mobil
Ale k čemu jsem se nedávno snížila, to už je opravdu vrchol. Když byl ve sprše, vrhla jsem se na jeho mobil a projížděla zprávy. Tedy chtěla jsem projíždět, ale všechno bylo prázdné. Vymazal je, jak došlé, tak odeslané.
Tak jsem se mu podívala do kontaktů, většinou tam má jména kolegů, společných kamarádů a kamarádek, kamarádů z fotbalu a několik ženských jmen, která mi nic neříkají. Sice jsem to čekala, ale připravená jsem na to nebyla. Tajně jsem doufala, že budu znát každého, kdo tam bude, nebo nebudu, ale budou to mužská jména, ne ženská.
Od té doby nevynechám příležitost, abych se mu nepodívala do mobilu. Jenže pořád nic, žádné zprávy si neschovává. A to mě utvrzuje v podezření, že má co skrývat. Ta neznámá ženská jména i s telefonními čísly jsem si opsala. Sice nevím, co s nimi budu dělat, třeba jim zkusím zavolat, ale na co se budu ptát... Prosím, poraďte mi, co mám dělat
2024 ©