Milostné dohady: Chce se milovat méně než já
„Už zase? Vždyť jsme se milovali před týdnem!“
Kdysi jste byla v jeho náruči šťastná. Jenže pak se do vašeho sexu vkradl obyčejný život a s ním i problémy.
Reklama:
Nedokážete se sladit. Ať už jde o četnost milování, o sexuální praktiky nebo podobu milostné předehry, nedaří se vám nalézt soulad. Jeden druhého se snažíte přesvědčit o své pravdě a jako argument si berete své sexuální potřeby. Ony tu jsou ale i sexuální potřeby toho druhého, a proto vyjednávejte. Diplomaticky, chytře a především takticky.
Racionální a studené…
„Nemůžu za ním přece přijít a navrhnout: ‚Miláčku, máme problém. Měli bychom si v sexu vyjednat nějaká pravidla. Rozmysli si, co bys rád, já udělám to samé a potom to spolu důkladně rozebereme.‘ Připadá mi to strašně racionální a takové studené. V sexu by měla být vášeň a spontánnost. Když se o něm budeme bavit tímhle způsobem, vášeň a spontánnost se z něj vytratí.“ Takovýto názor má devětadvacetiletá Veronika.
A není sama, kdo se vyhýbá sexuálnímu vyjednávání, protože mu to připadá racionální a studené. O sexu a jeho podobách máme spoustu mylných představ. Žijeme v romantickém přesvědčení, že milostná touha a spalující vášeň odrážejí kvalitu vztahu a že jenom vztah plný „velkých“, dramatických citů je ten pravý.
Mezi dramatickými a velkými city však není rovnítko. Stejně tak zapojení rozumu do sexu a vůbec do vztahu jako takového není nic, co by sex a vztah znehodnocovalo. Váš sex nebude přízemnější a méně spontánní, když se o něm budete racionálně bavit a budete o něm společně vyjednávat.
K čemu spontaneita, když se u každého z vás projevuje jindy, jiným způsobem a milostný život vám pořádně skřípe? Pro partnerský vztah i kvalitu sexu je rozhodně přínosnější dohodnout se rozumně na pravidlech než idealisticky čekat, až vás oba najednou popadne vášeň a spontánní chuť k milování. Také byste se nemuseli dočkat vůbec.
Konflikt zájmů
Každý z nás je totiž jinak nastavený. Každý máme jiné sexuální potřeby a představy a ačkoli s nimi lze nějak pracovat, zcela změnit a od základů je překopat nesvede asi nikdo z nás, aniž by to bylo za cenu nezdravého přemáhání a sebezapření. Můžeme bojovat s předsudky, a když se budeme snažit, můžeme být i vcelku úspěšní. S mírou vzrušivosti a potřebou sexu ovšem zdaleka tolik nesvedeme – pokud vůbec něco. V ideálním případě se nám podaří najít partnera, se kterým si rozumíme nejenom v životním stylu, ale i v sexu.
To znamená, že se chceme milovat přibližně stejně často a baví nás přibližně stejné věci. Ideální vztahy jsou však spíše výjimkou než pravidlem. Většina z nás je nucena vyjednávat. Skutečný problém nastává, když jeden z partnerů sex častý odmítá a stačí mu milovat se jednou za čtrnáct dní, zatímco druhý jej potřebuje mnohem častěji. Pro oba dva je tato situace stresující.
Jedinci s větší sexuální chutí jsou často přesvědčeni, že jsou to především oni, kdo trpí, protože se v nich hromadí sexuální napětí, které kvůli neochotě a malé vzrušivosti toho druhého nemohou uspokojivě uvolnit. Mají za to, že právo je především na jejich straně, protože sex prostě potřebují. Pokud jim ho partner není schopen poskytnout v té míře, v jaké jim to vyhovuje, mají právo si najít milence či milenku…
Sexuálně náruživější se však mýlí v tom, že by byli frustrovaní více. I v tom, že by jim přináležela větší práva. Jedinci, jejichž sexuální potřeby jsou výrazně nižší, rovněž žijí ve stresu. Vědí, že svému protějšku nemohou poskytnout, co by si přál, a to je staví do velmi nezáviděníhodné pozice. Neodmítají sex naschvál. Rádi by vyhověli, jenomže ono to jde dost těžko, když se vám prostě nechce. Protože ti náruživější jim dávají najevo nespokojenost, cítí se špatně a často pociťují výčitky svědomí.
Partner s větší sexuální touhou může být velmi nervózní až agresivní vůči druhému a žít v takovém ovzduší není nic příjemného. Ten, kdo sex tolik nepotřebuje a je do něj nucen, ať už přímým nátlakem, nebo nepřímými poznámkami, výhrůžkami či dokonce partnerovými nevěrami, si v sobě může vypěstovat k sexu silný odpor. Vztah takových partnerů je neudržitelný, jestliže nezačnou okamžitě se sexuálním vyjednáváním. A ani pak není zaručeno, že se podaří vše zdárně vyřešit.
Když se situace změní
„Můj muž často vzpomíná na začátky našeho vztahu. Jsme spolu už šest let a ty první dva roky jsme strávili milováním opravdu hodně času. Když už jsme se nemohli vidět během dne, noc byla jistotou,“ vzpomíná třiatřicetiletá produkční Hanka. „Jenže pak se narodila naše dcera. Myslím, že se milujeme pořád stejně, jenom náš vztah prošel obvyklým vývojem. Už se na sebe nevrháme v každé volné chvíli, ale v mých očích je mezi námi něco mnohem intimnějšího než dřív.
Přijde mi krásné, když se jeden druhého jen tak nevinně dotkneme, když kolem sebe procházíme. Dáme si polibek, když se loučíme. Jenže Milan to všechno pořád srovnává s minulostí a zdá se mu, že pokud se nedokážeme milovat denně, je něco špatně. Ale ono to s dítětem ani nejde, což on už vůbec nechápe. Už několikrát jsem se snažila mu to vysvětlit a promluvit si s ním, ale jakoby mě neslyšel. Nebo slyšet nechtěl.“
Aby síly byly vyvážené
Aby sexuální vyjednávání bylo něco platné, je důležité se nejprve společně dohodnout, že problém opravdu oba touží vyřešit. Není možné, aby jeden přišel s výčitkami a druhý mu oplácel stejně. To vede pouze k dalším hádkám. Jednoduše řečeno, aby mělo vyjednávání nějaký smysl, oba musí chtít najít řešení. Musí se shodnout na kompromisu.
Podle některých sexuologů i psychologů má smysl vzít si diář a partnerský sex si pěkně naplánovat, jako když člověk plánuje, kdy a kam pojede na dovolenou. Shodnout se musíte na počtu milování v týdnu, případně v měsíci, i na konkrétních dnech a konkrétních časech. Je na vás, jakou frekvenci si vyjednáte, ale nezapomeňte na to, že není možné, aby partner s nižší sexuální touhou vyhověl druhému partnerovi vždy, kdy si ten umane.
I v tomto ohledu je zapotřebí, aby byly síly vyvážené. Jestliže méně sexuálně chtivý partner je ochoten svoji aktivitu zvýšit kvůli svému partnerovi, musí být (nikoli měl by být) také náruživější partner ochoten přistoupit ke změně. Nutné je, abyste se domluvili konkrétně a svoji dohodu potom dodržovali. Když budete stanovené dny milování dodržovat, ani jeden z vás nemá právo druhému něco vyčítat. Jestliže vám dohoda přestane vyhovovat, je třeba přistoupit k dalšímu vyjednávání.
Kdy začít s vyjednáváním?
Co nejdřív. Začněte vyjednávat, dokud to ještě vůbec jde a dokud jste schopni spolu v klidu něco dohodnout. Nečekejte, až nastane vhodná situace. Do vážných rozhovorů na citlivá témata se málokomu chce, ovšem když se překonáte, výsledek bude stát za to. Odborníci přes partnerské sexuální problémy tvrdí, že platí jedna důležitá zásada. Ani jeden z partnerů by neměl být do ničeho nucen proti své vůli.
Zároveň je však třeba brát ohled na větší sexuální potřeby druhého. Je mnoho variant, jak intimitu prožívat, jenom je zapotřebí o potřebách druhého vědět a najít řešení. Úspěšnější ve vyjednávání nebude ten, kdo bude mít poslední slovo. Cílem totiž není vyjednat co nejlepší podmínky pro sebe, ale pro oba. Když bude po vašem, druhý se bude navenek přemáhat, ale uvnitř bude trpět. Vyhrát můžete jenom jako pár.