Můj náhodný sex skončil svatbou
„Měla jsem opravdu štěstí. Skočila jsem do postele klukovi, o kterém můžu říct: je to ten pravý!…
12. 3. 2010 20:00
Nešťastná a osamělá podlehla prvnímu muži, který o ni projevil zájem. Netušila, že náhodný sex s ,panem neznámým‘ skončí jako v pohádce – láskou a svatbou!
Reklama:Hlavou jí znělo varování, jak nebezpečný může být sex na jednu noc. „Mohu něco chytit, okradou mě, znásilní, zmrzačí, zavraždí!“ Každý výkřik pochybnosti Monika (27) raději zapila dalším panákem. Měla pár dní po rozchodu, byla naštvaná na celý svět a odhodlaná to udělat. Jít do postele s prvním, kdo projeví zájem! Jenže... Nikdo takový jako naschvál nebyl na obzoru.
Nasupeně pozorovala ploužící se páry na parketu diskotéky a cítila se tak sama. Opuštěná! Trapná. Neschopná. „Copak už neulovím chlapa ani na sex? Každý mě ujišťuje, jak jsem hezká a milá. Ale co z toho?“ ptala se otráveně sama sebe a znovu si poručila pití. Po chvíli se jí tělem rozlévalo příjemné teplo a začala se usmívat. Bylo jí všechno jedno… Skoro ani nevnímala, když ji nějaký muž, možná i docela pohledný (kdyby byla schopná si ho prohlédnout), vyzval k tanci.
Přikývla a zaposlouchala se do smutné melodie. Opřela se o rameno toho neznámého a zavřela oči. Nechala se vést… A pak už jí všechno splývalo v jednu velkou rozmazanou šmouhu.
Sama v cizí posteli
„Ráno jsem se probudila s ukrutnou bolestí hlavy a vůbec jsem nechápala, kde jsem,“ svěřuje se Monika a pokračuje: „Rozhlížela jsem se po neznámém pokoji a snažila se na něco rozpomenout. Na cokoliv, co by mi vyjasnilo moji zatemněnou mysl. Nepamatovala jsem se vůbec na nic. V posteli jsem byla sama. Ložnice byla vkusně a moderně zařízená, všude bylo čisto a uklizeno, ale tak nějak sterilně.
Jako by tu ani nikdo nebydlel. Napadlo mě, že jsem v hotelovém pokoji, ale to by tu nebyl psací stůl s počítačem a nějakými úhledně srovnanými šanony. Pracovní koutek, napadlo mě a zvědavě jsem nakoukla za dveře. Uviděla jsem kuchyňský stůl a na něm připravený tác se snídaní.
Ručně psaný vzkaz na listu papíru mi oznamoval, že se mám v klidu nasnídat, a potom zabouchnout dveře. Dotyčný Petr – tak byl ten lístek podepsaný – mi děkoval za krásnou noc a oznamoval, že musel na několik dní odjet…“
Monika byla zmatená a zničená. Strávila asi noc s nějakým Petrem, o kterém vůbec nic nevěděla, a co víc: ani si nepamatovala, jak vypadá. A ten Petr jí tady klidně nechává samotnou ve svém bytě? Nějak to nemohla pochopit. Navíc, ta bolavá hlava! Najednou si připadala jako zlodějka.
Co kdyby někdo přišel? Co by řekla a jak by svoji přítomnost vysvětlila? Monika rychle umyla nádobí, ustlala, vše několikrát zkontrolovala a rychle za sebou zabouchla dveře. Až příliš rychle! Teprve před domem si uvědomila, že na ten milý vzkaz ani nenapsala, že děkuje za snídani, nebo tak něco…
Nemohla jsem zapomenout
„Vrátila jsem se do domu, abych si alespoň přečetla štítek na dveřích, naštěstí jsem si zapamatovala patro. Tak jsem se dozvěděla, že jsem strávila noc u nějakého Petra N., nic víc jsem nevěděla…“ Monika nebyla na to, co udělala, vůbec pyšná, ale tak nějak nemohla na svůj skutek zapomenout.
Asi po týdnu, kdy předpokládala, že onen Petr už bude doma, se rozhodla vydat k domu, kde bydlel. V jeho okně ale byla tma. Nejvíc jí vadilo, že stále neví, jak vypadá muž, se kterým měla náhodný sex. Stále si kladla otázku, zda by se rozpomněla, kdyby ho potkala? A zda by si vzpomněla na to, co se onu noc vlastně událo...
Nakonec se rozhodla k ráznému řešení. Na Petra zazvoní a o všem si s ním promluví! „Odhodlávala jsem se několik dní a potom jsem na něho přece jen zazvonila. Byla jsem připravená se mu omluvit
a taky zdůraznit, že obvykle tohle nedělám… Ale on mě vůbec nepustil ke slovu. Okamžitě mě poznal a opravdu srdečně pozval dál. Dokonce mi nabídl večeři, prý nerad jí sám!
Bavili jsme se jako staří známí a já se, ke svému velkému údivu, necítila ani trochu trapně. Byl tak hezký a spontánní. A dával najevo takovou radost, že mě vidí! Já si na něho ale vůbec nepamatovala. Připadalo mi, že ho vidím poprvé v životě… A to, co jsem se mu chystala říct, mi řekl on sám: Že také není jeho zvykem lovit holky na jednu noc. A také ho to všechno mrzelo… A také mu bylo líto, že musel odjet.
Nakonec mě požádal o schůzku. Prý bychom to mohli zkusit znovu a po pořádku…!“ líčí nadšeně Monika a už jí zbývá jen dovyprávět konec téhle skoro neuvěřitelné pohádky: „Já vím, že je to jako z blbého filmu, ale tohohle kluka jsem si před měsícem vzala. Je fakt skvělý a já ho strašně miluju!“
Šťastný happyend
Monika chodila s Petrem víc než půl roku a potom si uvědomili, že nemá cenu čekat. Svatba se na Petrovo přání konala v zámecké obřadní síni a byla krásně romantická… „Jen se vždycky smějeme, když se nás nějací kamarádi vyptávají, kde a jak jsme se seznámili…
Vždycky si něco vymyslíme a pak na sebe koukáme, co jsme to řekli za ptákovinu. No ale přece nebudeme nikomu vyprávět, že jsme se spolu nejdřív vyspali a potom teprve seznámili? Kdo by nám to uvěřil?“ uzavírá Monika svoje vyprávění.