Neumím být sama, jdu ze vztahu do vztahu

Neumím být sama, jdu ze vztahu do vztahu

„Strach ze samoty bývá často mnohem horší než samota sama.“

Jak to vypadá, když vás strach ze samoty provází na každém kroku?

Nelehko je člověku samotnému. Píše se v Bibli. Staré přísloví říká, že ve dvou se to lépe táhne. Další moudrost praví, že problémy jsou poloviční a radosti dvojnásobné, když je člověk sdílí s někým dalším a není na ně sám. Jules Verne napsal: „Největší zkouška lidské statečnosti
– když člověk zůstane sám.“ Potvrzuje to i socioložka Vera
Lugan: „Jak známo, člověk je tvor společenský a bez kontaktů s ostatními dokážou dlouhodobě žít jenom podivíni.

Nakonec dá většina z nás přednost rodině nebo partnerství před samotou.“ Jistě, občas potřebujeme být sami, a tak se zavřeme ve svém pokoji, jdeme na procházku nebo odjedeme na víkend na chatu, ovšem to není stejný druh samoty, jako když žijeme sami.

Krok do neznáma

Většina z nás myslí „samotou“ život bez partnera. Třicetiletá Monika se přiznává, že neumí být sama. „Od svých osmnácti pořád s někým jsem. Nesnesu prázdný byt. Když o tom tak přemýšlím, nikdy jsem nebyla sama déle než několik týdnů. Že bych si řekla: ‚Mám na muže smůlu, tak zkusím být chvíli sama,‘ to u mě nepřichází v úvahu. Ze samoty mám deprese.“ Moničina neschopnost vracet se z práce domů do prázdného bytu ji nutí jít ze vztahu do vztahu.

Navazuje i takové, o nichž ví, že nebudou mít dlouhé trvání. „Mám kamarádku, která by nešla do vztahu s mužem, s nímž neplánuje budoucnost. Rozhodně by s ním nezačala bydlet. Párkrát by se s ním sešla a poté, co by zjistila, že je nic nespojuje, by vztah ukončila. Já si myslím, že vztahy nemusí být za každou cenu vážné a s vyhlídkou společné budoucnosti.

I vztahy, o kterých víte, že skončí, můžou být hezké. Prostě s dotyčným jste a užíváte si to, dokud to trvá. Po rozchodu pak aspoň nezažíváte velkou hořkost a zklamání, že vám to nevyšlo. Věděli jste to dopředu.“
Strach ze samoty nevede jen k postoji: „Lepší krátký vztah než žádný“. Často vede i k postoji: „Lepší jakýkoli vztah než žádný.“ Své o tom vědí ženy, které jsou kvůli strachu ze samoty ochotny vydržet s partnerem, se kterým si nerozumí a nejsou s ním šťastné, který je trápí opakovanými nevěrami, chová se k nim jako ke služkám nebo který se na nich dopouští některé z forem domácího násilí.

Uvědomují si, že je něco špatně, ale bojí se udělat krok do neznáma, protože samota je děsí. Některé to zvládnou po letech, některé  vůbec. „Tak jsem se bála, aby mě manžel neopustil, že se ze mě stala loutka,“ vypráví třiatřicetiletá podnikatelka Zdena. „Kamarádky se mi divily, že od něj neodejdu, a já jim nedokázala vysvětlit, že nechci být sama a nemám chuť ani sílu si hledat jiného muže. Dělala jsem jeden ústupek
za druhým, až jsem úplně ztratila sebeúctu. Nakonec jsem sama skončila, a když to zpětně porovnám se životem s manželem, samota nebyla tak hrozná jako můj strach z ní.“

Hledejte klady

Jak zdůrazňuje socioložka Vera Lugan, strach ze samoty neznamená, že bychom se neměli učit být sami. „Kdo má strach z vody, měl by se naučit plavat. Kdo se bojí tmy, měl by se naučit usínat bez rozsvícené lampičky. A komu nahání hrůzu samota, měl by se učit být sám, aby na ni byl připraven a nezhroutil se mu život, až ho samota potká.“