Pasivní partner: Nuda, baví nás lovci!

Pasivní partner: Nuda, baví nás lovci!

„Proč se prostě nestačí zeptat ‚Chceš mě?‘“

Je to skoro jako boj na život a na smrt. Ulovit nebo být uloven(a)? Co je pro koho výhodnější? Toť otázka...

Hana minulý rok touhle dobou přišla do práce celá rozjásaná. Přičítali jsme to její týdenní dovolené v Tatrách, ale bylo to ještě trošku jinak, i když hory svou roli taky sehrály. „Holky, co si člověk sám nezařídí, to zkrátka nemá,“ prohlásila Hana triumfálně a vyprávěla nám, jak na sjezdovce sbalila nového muže: „Viděla jsem ho už v restauraci pod lanovkou, byl tam s přáteli.

Všechno se mi na něm líbilo. I šponovky měl slušný, a to už je co říct – ty na chlapech obyčejně vypadají ohavně. Kluci nás nijak zvlášť neregistrovali, tak jsem se rozhodla vzít iniciativu do svých vlastních rukou. Viděla jsem, že jsou tři, z toho logicky vyplývá, že na dvojlanovce je jeden vždycky lichej. Vmísila jsem se ve frontě těsně za ně, kámošku nenápadně poslala do bufetu, a pak už stačilo jen pár obratných manévrů typu ‚Jé, nejste náhodou taky lichej?‘ a bylo. 

Za chvíli už jsme seděli na lanovce, klimbali nohama ve vzduchu a povídali si. Když se naše cesty rozešly,  každý jsme si sjeli svou sjezdovku. Já důchodcovskou modrou, on profi černou. Ještě jsme se ten den párkrát potkali, ale že by se ke mně Marián nějak hned měl, to teda ne. Musela jsem ještě použít fintu rozbité vázání. To zabralo. Je technický typ a šroubek, který jsem úmyslně povolila, měl utažený pomocí kapesního nožíku raz dva.

Chytl se, pozval mě na večeři, pár dní probíhala oťukávačka, poslední den sex. Sedlo mi to, i když z něj jsem cítila, že na mě není úplně nažhavený. Ale O.K. Má tělo jako Jánošík... A žije tady v Praze, i když je to Slovák. Holky, bylo to vlastně poprvé, co jsem já sbalila chlapa, ne on mě, a není to vůbec špatný pocit,“ zakončila povídání vítězoslavně Hana.

O pár měsíců později

Dnes, po roce vztahu s urostlým slovenským inženýrem, to vidí úplně jinak. „Nějak se nám to rozpadá. A to od základu!“ postěžovala si minulý týden. „A já vím proč. Protože jsem to byla já, kdo tehdy první vyvinul ‚balící‘ iniciativu. On je celou dobu vztahu ten dobývaný, ne já.

Moje intuice od začátku věděla, že do mě není blázen, spíš mu lichotil můj zájem. Prostě jsem byla lovcem já, on byl uloven. Je Váha – nechá se lehce lapit a vtáhnout do cizích záměrů. Vnitřně cítím, že mu vedle mě není dobře, jeho typ je pravý opak mě.

Otočí se za každou podsaditou světlovlasou růžolící holkou, která projde kolem. Já, opálená, nohatá černovláska neurazím, ale není to to, co ho dostává. Smůla. Asi to rozpustíme a já se zase radši nechám někým sbalit,“ zakončila svůj milostný rok s Jánošíkem pragmaticky Hana.

Lovci v nevýhodě

„Obecně je v povědomí, že muži jsou lovci a ženy jsou jimi loveny. Možná tomu tak bývalo, ale časy se mění. Ženy se často zabývají činnostmi a povoláními ryze mužskými, a také nezřídkakdy vyvíjejí samy větší iniciativu při seznamování,“ tvrdí výzkumníci Yalské university.

Výsledek jejich studie je překvapivý – ve dvaašedesáti procentech to byly ženy, které vyvinuly v začátku vztahu větší iniciativu! Další výsledek testu je také zajímavý. Impuls k rozchodu v páru, kde na začátku lovila žena, a rozpadl se, dal ve třech ze čtyř případů muž, tedy ten ulovený. Shrnuto a podtrženo – když vy jako žena vyvinete iniciativu a muž hned od začátku „nesepne“, zaděláváte si na malér. Ani ve vztahu to nebude růžové a budete to vy, kdo si časem zahraje druhé housle.

Jak dopadla situace, když lovili muži, ve výzkumu bohužel nebylo. Také o párech, kdy žena coby lovkyně uspěla, a vztah navíc klapal, ani slovo. Představujeme si, že by tam mohli patřit párečky, v nichž je žena tou dominantní a muž ten submisivní, a toto rozvržení rolí jim plně vyhovuje.

Nebo takové dvojice, v nichž je muž velmi nesmělý a sám by se k akci nerozhoupal. To, že je sbalen, s potěšením kvituje a svou partnerku obdivuje pro její odvahu. Takových párů existuje vcelku dost, takže příliš velké obavy z případného vyvíjení iniciativy ve věci seznamování se mít nemusíte...

Kdo koho?

Osho, duchovní učitel, mistr, guru a filosof pocházející z Indie, ve své knize Tři poklady Tao trefně popisuje: „Jsou dva druhy svádění. Když muž svádí ženu, je iniciativní či agresivní, je průbojný. Zkouší různé způsoby, bere na sebe iniciativu, líčí pasti a vynakládá veškeré úsilí, jehož je schopen. Zatímco žena svádí naprosto odlišným způsobem. Nevyvíjí žádnou iniciativu, nestraží pasti, nechodí za mužem.

Předstírá, že ji skoro nezajímá. Muž nemusí uspět, ale žena uspěje vždy. Takové je ženské svádění. Její léčky jsou velmi jemné, avšak nevyváznete z nich, není v nich žádná skulina. Žena vás uloví, aniž by vás lovila. Nikdy nezaklepe na vaše dveře, ale pronásleduje vás ve vašich snech. Nikdy neprojeví přímo svůj zájem, ale stane se tou nejhlubší fantazií vaší bytosti. Tohle jsou ženské triky...“

Kudy tedy vede ta tenká hranice, kdo koho vlastně „sbalil“? Případ naší Hany je jasný – sváděla až moc mužsky. Iniciativně a agresivně. Nastražila dokonce past. Výsledek? Uspěla sice, ale vztah neměl dlouhého trvání. Ale jak by to třeba bylo ve vztahu, kde žena svádí čistě ženskou metodou? Nenápadná gesta, jakoby nechtěně odhalené ramínko, nezavolá zpátky, když najde od muže zmeškaný hovor.

Jakoby muže energeticky „odstrkovala“, což v něm vyvolá samozřejmě pnutí opačným směrem – je jako magnet k té ženě neskutečně silně přitahován. Volá jí dál a dál. A ona nezvedá. A tak zase volá, dokud ona nepovolí. Zve na večeři, navrhuje první poslední. V očích všech okolo to vypadá, že je to on, kdo „balí“. Přitom mnoho žen, které svádí ryze žensky (možná znáte z vlastní zkušenosti), by vám potvrdilo, že měly objekty svého zájmu „v merku“ mnohem, mnohem dřív, než oni je...

Konce jsou různé

Hranice je tenká a je vždy dobré nahlídnout pod povrch, tam, kde se věci dějí na jemnějších úrovních. Když budete jako žena svádět po mužském způsobu, číhají na vás mnohá nebezpečí. Jedním z nich je, že to možná budete vždycky vy, kdo z vás dvou bude ve vztahu víc zamilovaný.

To nám potvrdilo během našeho interního redakčního průzkumu více žen, jedna z nich, která si svého přítele „vyhlídla“ na internetové seznamce a ukula plán, jak ho sbalit (a nakonec se jí to povedlo), si postěžovala: „Vlastně ani nevím, jestli mě ten můj Radim miluje, i když se budeme v srpnu brát. Je to z jeho strany pořád takový rozpačitý...“ Může ale také dojít k tomu, jak už bylo zmíněno, že ulovíte partnera, který bude patřit k mužům velmi submisivním, až ženským. Máte-li vy zase spíš mužskou energii a v povaze být dominantní a vztah řídit, pak vám to může klapat dokonale.

Každopádně až půjdete do své další seznamovací akce, hrajte si s tím jemným, co je pod povrchem, a pamatujte na zákony, které platí ve vztahové alchymii mezi dvěma pohlavími už věky věků: Když budete k sobě někoho urputně tahat, moc ho chtít a dávat to najevo, zapře se, bude vás odmítat a většinou vám uteče, proklouzne mezi prsty.  Když někoho budete naopak od sebe jemně odstrkovat,  bude se k vám chtít přiblížit...