Pavel si ustlal přidělené lehátko a polštář dal hlavou Pak chodbičce.
Často jezdil spacími vozy a měl už své ustálené zvyky. Podíval se po připraveném lehátku a pomyslil si, kdo s ním asi bude trávit tuto noc.
Komu patří ta zbývající lehátka?
Vše měl připravené, a tak si šel ještě zakouřit. Po chvilce k vagónu přispěchaly dvě ženy. Jak se později dozvěděl, matka s dcerou. Zatím ho ani nenapadlo, že by právě ony mohly být jeho spolucestujícími. Vrátil se do svého kupé a ke svému překvapení zjistil, že obě ženy si již stelou lehátka. „Dobrý večer,“ pozdravil a pozorně si obě prohlížel. „Dobrý,“ odpověděla ta starší a rovněž se na něj pozorně zadívala. Také mladší z žen si ho začala docela bezostyšně prohlížet.
Byl z jejich přítomnosti docela vyveden z míry, a proto jen něco zamumlal v tom smyslu, že jde na chví1i na chodbičku, aby se mohly v klidu připravit na spaní, a rychle se vytratil. Sotva však stanul u okna, otevřely se dveře kupé a starší žena na něj zavolala.
„Pojďte klidně zpátky, stejně ještě nejdeme spát. Dejte si s námi skleničku.“ Vešel dovnitř, kde už na horním lehátku trůnila mladší žena, spíše dívka, a pobaveně pohupovala krásnýma štíhlýma nohama. Letmo je zhodnotil na výbornou. Ta starší začala otevírat láhev becherovky. Pozvedli své skleničky a s přáním dobré cesty si přiťukli. Teprve potom se představili.
Já jsem Dana a tohle je moje dcera Milada,“ řekla bez okolků ta starší a už natahovala k Pavlovi ruku.
Zřejmě byla zvyklá nedělat s ničím žádné ciráty. Ten podávanou ruku přijal:
„Pavel!“
Ke stisku se pak přidala i Milada.
„Jedeme do lázní, zahájila konverzaci Dana. Dcera jede se mnou, protože by mě to samotnou ani nebavilo. Milada se jen usmála.
Tak to máme společný kus cesty, já jedu až do Košic,“ odpověděl a po očku se podíval na Miladu. Ta dělala, jakoby se jí to netýkalo:
„Prima, odpověděla Dana to si můžeme ještě jednou cvaknout,“ a již nalévala znovu do připravených pohárků.
„Jdu si zakouřit, oznámila po chvilce Dana, „když se trochu napiju, vždycky dostanu chuť na cigaretu,“ a po chvilce přehrabování vytáhla cigarety a zapalovač.
„No, a jsme sami prohodila Milada a svižně seskočila z horní’ho lehátka.
Posadila se na místo, kde před chvílí seděla její matka, a začala pomalu usrkávat ze své skleničky.
„To bude pěkně dlouho trvat, než si matka vykouří tu svojí cigaretu,“ řekla ironicky a zvědavě, skoro bezostyšně si Pavla prohlížela.
Najednou odložila skleničku a řekla: „Můžete se na chvíli otočit k oknu, ráda bych se převlékla, a rezolutně zatáhla záclonky na dveřích kupé.
Samozřejmě.“ Poslušně se otočil k oknu, za kterým ubíhala světla.
V odrazu spatřil i dívčí postavu, která se navyklými pohyby svlékla z těsných džín.
Za okamžik zahlédl, jak se nad dívčí hlavou mihla bílá košilka.
Potom se opět posadila a řekla jen: „Už!“
Otočil se a prohlížel si svůj protějšek, nyní už zahalený do téměř průsvitné noční košile, pod níž se rýsovala malá, ale pevná ňadra.
Ty tak moci pohladit, pomyslil si. Sklidila zrcátko a lahvičku s pleťovou vodou a pak se rychle vyšplhala na své místo nahoře. Umožnila mu tak, aby si zezdola prohlédl její krásně klenutý zadeček a napjatá stehna, která ho začala vyvádět z míry.
Posadila se na své místo uprostřed lehátka, podívala se na Pavla, který se tvářil, jakoby ho nic nevzrušilo, a začala se ho vyptávat na to, kde pracuje a co jede do Košic dělat. A opět, zcela neočekávaně, jak bývalo asi jejím i matčiným zvykem, seskočila dolů z lehátka, přistoupila ke stolečku, na kterém stála její nedopitá sklenička s becherovkou, a začala z ní pomalu vstoje upíjet…
„Nechcete ještě jednu?“ otočila se k němu a aniž čekala na odpověď’, opatrně nalévala jeho skleničku a dolila svou. V tom vlak lehce cuknul a Milada ztrátou rovnováhy, se skleničkami v každé ruce, se pomalu kácela na Pavla. Ani se nemohla bránit, jen se snažila, aby nápoj nevylila. Ucítil na své tváři její kozy a nenapadlo ho nic jiného, než že ji pevně obejmul kolem pasu.
„Bojím se, že přijde matka,“ špitla, ale pak se sama k němu přitiskla celým tělem. Vlak vyklepával svoji monotónní píseň a on lehce hladil rozechvělé tělo dívky. Objížděl její boky, kroužil dlaní po napnutých hýždích, druhou zajížděl pod košilku, aby polaskal pokožku ňader. V dlani ucítil pevné hroty, které se jeho mazlením stávaly tvrdšími a vystouplejšími.
Bylo mu blaze. Začínal se vzrušovat a jeho vzrušení již začínalo být znát nadouvající se boulí v jeho kalhotách. Ucítila to i ona.
„Já se opravdu bojím, že’přijde matka,“ ale přitom dosedla do jeho klína ještě více. V hlase se jí ozval tón lítosti nad tím, že zde nejsou sami. I Pavel si rychle uvědomil nemilou situaci a přes veškerou žádostivost se podvolil tlaku, s nímž se Milada snažila dostat z jeho klína. Kdyby tu tak nebyla matka!
Pomohl jí vstát.
Rychle se vyšplhala na své bezpečné místo na horním lehátku. Naposled jí pohladil stehno a raději rychle vyšel z kupé. .
Na chodbičce uviděl Danu, jak se baví s nějakým spolucestujícím. Když ho spatřila, zavolala na něj a rozloučila se se svým společníkem.
Nedáte si také cigaretu?“ zeptala se. „Asi ano, ale mám svoje v kupé. Dojdu si pro ně:“
„Tak vezměte tu láhev sebou, napijeme se tady. Milada nemusí vidět, že piju,“ řekla s trochu koketním úsměvem.
A skleničky neberte, vezmeme to jen tak, z láhve.“
Kývl na souhlas a šel pro cigarety i láhev. Milada dělala; že spí, a on si netroufal se jí dotknout, i když to možná čekala.
Zapálil si, povídali a popíjeli jako staří známí. Za nějaký čas byla láhev prázdná, všude už byl klid, a tak se i oni odebrali do svého kupé. Vypitý alkohol a předchozí vzrušení udělalo své. Jeho fantazie pracovala na plné obrátky, zvláště, když Dana ho tiše požádala, aby se otočil, že se převlékne.
Na horním lehátku už hlubokým spánkem spala Milada. Její oddychování přidávalo této atmosféře něco tajemného, současně i dráždivého, což cítili oba dva. Za oknem opět ubíhala světla, nyní jich bylo již méně, byla přece jen pokročilá noc, a v lesku okna opět spatřil svlékající se ženskou postavu, stejně jako prve s Miladou. „Už se můžeš otočit, zašeptala. Uviděl pod její, rovněž průsvitnou košilkou, plná, zralá ňadra, klenuté boky a uprostřed tmavý klín. Naklonila se k němu. Nelenil a přitáhl si ji k sobě na lehátko. Nebránila se.
Jen se na něj mlčky dívala. Místo slov mluvily polibky, ruce. Ona ho líbala jako vyprahlá země, toužebně i chtivě. Její polibky ho rozplameňovaly a začal ztrácet sám nad sebou kontrolu i obavu ze spící Milady. Jejich ruce hledaly tělo toho druhého, hladily a laskaly všechna místa, která znají zkušení milovníci. Když dosáhla jeho vztyčeného údu, s údivem si pomyslila: Takový ocas jsem dlouho nezažila, ten mě musí provrtat, ale už se těšila, až ho do ní vrazí. Úplně se oddala těmto milostným hrám, bez ohledu na to, že by se dcera mohla probudit. Také ona neměla dlouho muže a bylo to na ní znát. Přirážela, vrtěla se, jak jen to šlo, on zase zajížděl prsty do její’ho oroseného klína, dál a dál, až se vzpínala v křeči rozkoše.
Vrážel oba prsty do kundy, drtil její hrášek poštěváčku a prožíval nejvyšší chvíle očekávané rozkoše. Když si pak rychle poklekla a vzala mu ho do úst, dlouho nevydržel a vystříkl jí celou dávku horkého semene na tvář. Mazlila se s ním ještě chvíli a to ji už on zvedl a posadil vedle sebe.
Zatímco si stírala jeho rozkoš z tváře, ponořil své prsty opět do jejího klína a jemnou hrou prstů ji přiváděl do extáze.
Musela se velmi krotit, aby nahlas nevzdychala. Její náhle sevřená stehna a prudký pohyb mu dávaly najevo, že i ona dosáhla svého uspokojení. Tiše se stulila do sebe, hladila ho po zádech a stehně, pak opět zajela k jeho mužství, které nyní odpočívalo v klíně. Ale pak ucukla a s povzdechem i s úsměvem řekla: „A dost. Bylo to krásné a tak neočekávané, že jsem z toho ještě celá zmatená.“
Pak vstala a šla si lehnout na své lehátko. „Ano, bylo to krásné a nezapomenutelné,“ pronesl Pavel a v duchu si říkal, že tahle služební cesta nezačíná špatně.
2024 ©