První sex: Vzpomínáte?

První sex: Vzpomínáte?

 

„Zkuste uhodnout, co já a první milování...“

 

O první lásce se říká, že bývá nejkrásnější. Co se říká o prvním sexu? Vzpomenete si na něj vůbec?

Já ano. Ale dělám to vážně velmi nerada. Vlastně si první sex zásadně nepřipomínám, a když na milostné vzpomínky někde náhodou přijde řeč, vystačím si se dvěma slovy: „Hrozný zážitek.“ První sex ve mně neevokuje nic příjemného. Naopak.

Proběhl sice vcelku přirozeně, oba jsme se pro něj rozhodli dobrovolně, nešlo o žádné drama, ale celkově ve mně vzbudil výrazně negativní emoce a zbyl mi z něj hodně silný pocit trapnosti a studu.

Ten se dostavil už během upachtěné předehry, nezmizel ani v průběhu sexu a přetrval až dodneška. Bylo mi čerstvých devatenáct a stalo se to na vysokoškolské koleji, kde jsem bydlela. Možná bych si vzpomněla i na číslo pokoje. Ale raději ne.

Silné emoce

Emoce hrají v našich vzpomínkách zásadní roli. Čím silnější emoce, tím lépe si události vybavujeme. Na co zapomínáme, jsou situace bez velkého emotivního náboje. Takové ty „ale ano, docela milé a příjemné“ nebo „žádná velká sláva, ale nebylo to zas tak špatné“. Psychologické výzkumy dokazují, že způsob zapamatování souvisí s intenzitou stresu či intenzitou radosti.

V minulých letech se prováděly kupříkladu experimenty s vyvoláváním vzpomínek za pomoci stimulace mozku mikroelektrodami, které potvrdily neoddělitelnost odrazu události a doprovodného citového stavu. Pokud jde o první sex, silné emoce ho velmi často doprovázejí. Především v případech, kdy se na něj s notnou dávkou nervozity připravujeme dopředu a řešíme, jaké to bude a jak bychom se během něho měli, případně neměli chovat.

A když je po všem, řešíme opět – tentokrát jaké to bylo, jestli jsme partnera nezklamali a jestli něčím nezklamal on nás. Právě kvůli tomu si chvíle před a potom většinou vybavujeme nejlépe. Mezi nejčastější emoce, které se k prvnímu sexu vztahují, patří strach.

Velké obavy

„Na svůj první sex si vzpomínám velmi dobře,“ říká jedna z námi oslovených, jednatřicetiletá překladatelka z němčiny Martina. „Tedy hlavně na to, co mu předcházelo. Byla jsem totiž do dotyčného šíleně zamilovaná a sex s ním jsem považovala za největší důkaz lásky, který mu můžu dát. Nedá se ale říct, že bych se na něj těšila. Spíš než velké očekávání ve mně vzbuzoval velké obavy. Měla jsem strach. Úplně ze všeho. Jestli to nebude rozpačité, hloupé, jestli se mu budu líbit, jestli mě nebude považovat za špatnou v posteli, jestli to nebude moc bolet a jestli mě vůbec bude chtít.

Přesně si vzpomínám, kdy jsem se k prvnímu sexu rozhodla. Bylo mi sedmnáct, bylo to v lednu a vracela jsem se z obzvlášť povedeného rande. Naplánovala jsem ho na polovinu března. To měl můj tehdejší kluk narozeniny a já jsem mu náš první (a pro mě vůbec první) sex chtěla dát jako dárek. Týdny jsem nedělala nic jiného, než řešila, jak to provedu. Na striptýz jsem neměla dost odvahy, a tak jsem se rozhodla, že ho prostě ve vhodnou chvíli začnu líbat. Pak už to půjde samo, myslela jsem si... Po chvíli ze mě největší obavy spadly a dál si toho moc nepamatuju.

Ale asi to bylo docela fajn, jinak bych si vzpomněla. Co se mi vrací, je den poté. Chodila jsem jako náměsíčná doma kolem telefonu a pořád přemýšlela, co si teď asi o mně myslí a kdy konečně zavolá. Ozval se až druhý den večer, a to mě hodně zklamalo. Navíc se choval, jako by se vlastně nic zvláštního nestalo, a já jsem to přitom brala jako velkou věc. Po půl roce jsme se rozešli. Je to dávno pryč, samotný sex nebyl hrozný, ale pocit rozmrzelosti a zklamání ve mně přetrval.“

Ráda a v dobrém

Devětadvacetiletá Petra si také pamatuje hlavně chvíle před a po. „Nejdřív jsem měla strach a pak jsem pocítila obrovské štěstí, protože na mě byl můj partner neuvěřitelně hodný. Možná to bylo tím, že mu bylo o osm let více než mně. Mně bylo osmnáct, jemu dvacet šest. Dávno jsme se rozešli, ovšem díky tomu pocitu štěstí mám na svůj první sex a svého milence jenom ty nejhezčí vzpomínky. Myslím na něj ráda a v dobrém.“

Ve vzpomínkách dvaatřicetileté Karin chvíle před a po příliš nefigurují. Pamatuje si na ně pouze matně. Emoce, které přišly během samotného sexu, byly totiž tak silné, že je přehlušily. „Žádný orgasmus,“ směje se. „Nic takového. Měla jsem děsný vztek, protože on se zničehonic, když jsme byli zrovna uprostřed nejlepšího, začal smát. Vůbec nemohl přestat a já nechápala, co se to děje. Samozřejmě jsem požadovala vysvětlení. On mi řekl, že si nečekaně vzpomněl na něco legračního a že se mnou to vůbec nesouvisí. A ať se nezlobím.

Já jsem se ale zlobila, protože jsem se nemohla zbavit dojmu, že se směje mně a že se těší, až o tom, jak jsem nešikovná, tlustá nebo kdovíjaká, bude vykládat svým kamarádům. Pak už jsem s ním nedokázala nic mít. Po pravdě řečeno jsem dlouho nemohla mít sex ani s nikým jiným. Ten smích, který jsem si vztáhla k sobě, mi zněl pořád v uších.“

Krok k dospělosti

Když se první sex povede, včetně chvil, které mu předcházejí a které po něm následují, dá se podle psycholožky Lenky Tiché říct, že jsme učinili další krok k dospělosti. Jestliže se nepovede a zanechá v nás pocity studu, trapnosti či rozmrzelosti nebo dokonce odpor k dalším tělesným intimnostem, můžeme mít zaděláno na problém. Ten sice může zmizet, pokud první nepříjemný zážitek nahradí druhý výrazně příjemný, ale také se může stát, že nás bude určitá nejistota provázet v každém dalším vztahu.

Jako třeba právě Karin. Ta přiznává, že ani v případě, kdy se miluje s partnerem, kterého zná dlouho a důvěřuje mu, se během sexu docela neuvolní. Lenka Tichá dodává: „Pro další sexuální život je ideální takový první sex, který přinese příjemné pocity, ale celkově je ze zpětného pohledu víceméně neutrální.

Jsou-li kladné emoce extrémně silné, budeme mít tendenci každý další zážitek srovnávat s tím prvním, a to může být na škodu. Zejména pokud si první sex zidealizujeme. Záporné emoce nám zase zabraňují otevřít se, uvolnit, důvěřovat partnerovi i sobě.“