Půvab manželského sexu

„No kde jsi, všichni už na tebe čekáme,“ probudil mě hlas spolupracovníka z firmy. Otevřel jsem pracně oči a zadíval se do tmy. „Zaspal jsem poradu?“ vysekl jsem zmateně. „Tak Kačenka měla pravdu. Tys zapomněl. Dneska je oslava narozenin mojí ženy,“ zaznělo z dálky.

Usnul jsem po návratu z New Yorku tak tvrdě, že jsem zpitoměle koukal po ložnici a hledal důvod, proč se znovu nepropadnout do snění.

Když spolupracovník Martin popisoval, proč se oženil s Kačenkou, kterou jsme všichni zbožňovali pro její temperament, uvedl to otřepaným vtipem: „Jeden bohatý chlapík vzal tři miliony, každé ze svých tří milenek svěřil jeden a řekl, že na měsíc odjíždí. Použij ty peníze, abys mě učinila šťastným, řekl jim. Když se vrátil, první mu sdělila, že obnos investovala a má pro něj miliony dva. Chlapík byl potěšen. Druhá mu předvedla nová prsa, odsátý tuk, zvětšené rty a prošla se mu jako modelka v honosných šatech. Nádhera, pomyslel si. Třetí přinesla projekt domu, který nechala stavět. Za pět let bude stát pět milionů, pochlubila se. Chytrá, pomyslel si. A teď hádanka,“ nahodil vždycky Robert. „Víte, se kterou se oženil?“ nechal osazenstvo dumat. „S tou, co měla největší prsa,“ hurónsky se k nelibosti Kačenky rozesmál a my reflexivně stočili oči na její hruď.

Ano, Robert si vybral ženu s velkým poprsím a byl šťastný. Nikdy jsem jeho posedlosti nerozuměl, ale respektoval jsem, že velikost ňader může být pro někoho základem rodinné pohody. „Většinou se ženou souložíme zezadu, abych ji mohl pěkně chytit,“ říkal zasněně. „Nemohl bych ji nikdy podvést, bál bych se, že ta prsa nikdy neuvidím a to by mě zničilo. Jsem jí úplně posedlý a trvá to patnáct let,“ tvrdil.

A teď Kačenka a její prsa slavily třicítku. „Nezklamal jsi,“ objala mě, když jsem dorazil po hodině s ohromnou kyticí a dvěma lahvemi Brunello di Montalcino v ruce. „Máš hlad? Robert už je pěkně upravený a hledá někoho, s kým by si mohl ubalit. Zakazuju vám tady hulit, mám tady holky z práce a běda, jestli na některou něco vybalíš a najdu tě s ní v prádelně jako minule s Magdou. Doteď si myslí, že kdybys neměl potom ten úraz, tak byste byli spolu, ty lháři. Neměla jsem srdce jí říkat, že ten úraz byl výlet s tou pětadvacítkou do Madridu,“ hladila mě mateřsky po vlasech. „Ráda tě vidím,“ špitla.

Zahradní slavnosti jsem měl vždycky rád. Lidé se rozptýlí a člověk se může schovat, když je na kaši po vyčerpávajícím letu a zážitku. „Pojď si se mnou dát jeden špek, mám to vevnitř,“ odchytil mě po vyčerpávajícím kolečku skleniček a diskusí Robert. Rád jsem se ztratil z dohledu žen, protože to poslední, na co jsem měl chuť, byl flirt, natož sex. Dali jsme pár prásků a probírali manželství. „Je to zlatá ženská, do nepohody, kamaráde. To už se dneska ani nerodí,“ řečnil na měkko.

Ani nevím jak, najednou jsem se těžkopádně probudil na gaučíku za skleněnou stěnou zaplněnou květinami. Spící Robert ležel na posteli a láskyplně se smějící Kačenka se sklenicí vína se s ním snažila třepat. Venku byla tma, párty skončila. „Robínku, nespi,“ hladila ho a líbala. Najednou položila sklenku, rozepnula mu poklopec a vytáhla ptáka. „No tak, lásko, prober se, mám na to hroznou chuť a mám narozeniny,“ šeptala a tahem si svlékla košili a podprsenku a ptáka si zasunula mezi mohutná prsa. Robert se ani nehnul, ale péro si začalo s Kačenčinými vnadami rozumět a brzy trčelo jako morový sloup. Ani jsem nedýchal.

Katka si rozepnula kalhoty a svlékla se, pomalinku si klekla nad muže a ptáka nepouštěla z ruky. V jejích pohybech byla vidět zkušenost. Stejně balí doutníky na Kubě lidé, kteří se tomu věnují dekády, stejně mi sousedka Alžběta žehlí stovky košil už osm let. Každý pohyb je přesný jako laser. Nekonečným opakováním se zručnost mění v dokonalost. A tahle žena se právě chystala jako bohyně sexu na dokonalou soulož. Robert se probral, vrazil obličej do prsou a chytil za pánev.

Když si nasedla, prohnula se a já pozoroval její křeč v tváři. Ve chvíli kdy její dech zrychloval, zaskřípal gauč a ona prudce zvedla oči. Skrze sklo uviděla ty moje. Položil jsem na rty prst a rozpačitě se usmál. Stále se kolébala, nepřestávala, opětovala mi pohyb rukou a zaklonila se. Robert sténal, Kačenčina prsa létala jako lampiony ve větru a já cítil, jak jsem vzrušený. Domem se roznesl křik, jako když žena najde mrtvou krysu na zápraží. Zalehl jsem potichu na gauč a dělal, že spím. Probudil jsem se až ráno, slunce mě bičovalo ze všech stran ze zimní zahrady.

„Dobré ráno, opilče. Proč to kouříte, když nic nevydržíte,“ dobírala si mě Katka poránu. „Hezky se ti na mě koukalo?“ pronesla tlumeně. „Jo. Robert má fakt štěstí. Jsi úžasná ženská,“ vysekl jsem rezolutně. „Člověče, ta holka ti mě v noci opíchala, to bylo normální manželský znásilnění,“ chlubil se mi po víkendu Robert v kanceláři. „To bych ti přál vidět, tu její nádhernou siluetu, když na tobě sedí a píchá tě,“ zasnil se a já se díval skrz něj, abych dodal situaci na vážnosti. „Tahle ženská má nejen kozy, to je moje holka do nepohody,“ uzavřel to.

V ten moment jsem se přistihl, jak poprvé v životě Robertovi závidím a poprvé v životě silně myslím na velká prsa. Některé věci nemá člověk zažít, protože pak jsou jako kámen na krku hozený do studny. Už nikdy neuvidím Kačenku jinak než jako podmanivou souložící vílu. „Promiňte, Marku, máte zásilku,“ přerušila nás asistentka. Rozbalil jsem balík a v něm našel plastový talíř s knedlíky plněnými uzeným se zelím a cibulkou. „To je na přivítanou,“ bylo napsáno rukou na papíru. Originální dárek od Kamily. Zvedl jsem telefon a vytočil číslo.