Radim Uzel: Sexuální odříkání nahrává úchylkám a pokleskům

Radim Uzel: Sexuální odříkání nahrává úchylkám a pokleskům

Listuji čas od času zažloutlými stránkami pamětí mého dědečka. A porovnávám události staré více než 120 let s dnešní dobou. Nedávno jsem narazil na tuto pasáž z obecné školy v Praze-Karlíně. Zápis je z roku 1887: „Za katechetu jsme měli nějakého P. Horáka. Pamatuji se, že mě pan katecheta při vyučování často hladil a mou hlavu si kladl na stehno sedě jednou nohou na desce lavice.“

//

Sexuální obtěžování se ve většině případů odehrává na pracovišti

Když jsem to před mnoha lety poprvé četl, říkal jsem si, jak byl ten dědečkův pan farář laskavý. Na rozdíl od katechety, který učil nedávno zemřelého ministra kultury Pavla Dostála a který děti v náboženství nehladil. Naopak budoucího ministra občas nelítostně seřezal.

Za časté hlazení se dříve neodsuzovalo

Před několika dny jsem si na pátera Horáka vzpomněl v souvislosti s pedofilními aférami rakouských a německých duchovních. Kdyby chudák dědeček žil, mohl by se klidně přihlásit mezi zneužívané. Dětská hlava na katechetově stehně a časté hlazení, to by někdo mohl snadno považovat za chování výsostně podezřelé.

Není pochyb o tom, že existuje zneužívání a „zneužívání“. Nevzpomínám si, že by měl dědeček v důsledku tohoto hlazení jakékoli problémy. Zato dnes ta kritéria poněkud přitvrdila. Vysokoškolský učitel může být obžalován za to, že jeho pohled ulpěl delší dobu v hlubokém výstřihu studentky. Za sexuální obtěžování lze prý považovat i vyprávění mírně nemravného vtipu.

 

Stejně jako existují špatní lékaři, úplatní soudci a zločinní policisté, existují také pedofilní duchovní.

Také dnešní čtyřicátníci a padesátníci, kteří se houfně prohlašují za oběti dávného kněžského zneužití, by měli být podrobeni odbornému zkoumání. Zjišťovalo by se, zda nesou nějaké následky. A pokud si stěžují na problémy v partnerské komunikaci nebo na poruchy erekce, lze úspěšně pochybovat o tom, že je to opravdu v důsledku zneužívání. Spíše se bude jednat o normální poruchy, které souvisí s věkem.

Žaloby pak podávají se snahou o skandalizaci, a hlavně s touhou po finančním odškodnění. Nejsem žádným advokátem obviněných duchovních, ale považuji za chybu, že tyto myšlenky nezazněly v nedávné televizní debatě. Moderátor se tam snažil dostat ze tří přítomných církevních aktivistů souhlas s myšlenkou, že by pedofilní jednání katolických duchovních mohlo souviset s jejich nucenou sexuální abstinencí.

Stejně jako existují špatní lékaři, úplatní soudci a zločinní policisté, existují také pedofilní duchovní. O tom není pochyb. Nezodpovězená otázka zní: může jejich výskyt zvyšovat kněžský celibát, vynucovaný katolickou církví? Renomovaní sexuologové a reprezentativní výzkumy odpovídají na tuto otázku jednoznačně kladně. V televizní debatě to bohužel nezaznělo.

Často ani bičování nepomůže

Potlačení sexuality nevede vždy k ušlechtilosti a citové stabilitě. Naopak. Sexuální askeze nahrává různým sexuálním úchylkám a mravním pokleskům. Je ale pravda, že celoživotní sexuální abstinence nepůsobí žádné zdravotní potíže. A život v celibátu připadá přitažlivý řadě homosexuálních a pedofilních jedinců.

Nepřátelství k sexu pak považují za jakousi boží zkoušku. Někteří v ní bohužel neobstojí. Často nepomůže ani bičování vlastního těla. Nedávno jsme se z našeho tisku dozvěděli, že toto masochistické sebemrskačství provozoval prý jednou týdně i poslední římskokatolický papež.