Rozešli jsme se kvůli psovi

Rozešli jsme se kvůli psovi

„Na procházky klidně, ale bez mazlíčků,“ říká důrazně sebevědomá žena.

Už několikrát si myslela, že našla toho pravého. Vztah ale ztroskotal na zdánlivé banalitě. Lásce k psímu miláčkovi.

S někým se seznámit a začít chodit nebyl pro Martinu žádný velký problém. Ne, že by byla nějaká výjimečná krasavice. Vždycky příjemně naladěná, veselá a pozitivní dívka měla pro chlapce a muže v jejím okolí nějaké neodolatelné kouzlo. Martina si nehrála na jeptišku, a tak mohla ve svých osmadvaceti letech celkem s klidem přiznat, že poznala už dost příslušníků mužského pohlaví, aby začala pomýšlet na něco solidnějšího, trvalejšího a hlavně smysluplnějšího. Prostě: Martina po letech nezávazných flirtů a dovádění zatoužila po spořádaném vztahu.

Celkem správně předpokládala, že sehnat trochu staršího a movitějšího partnera nebude pro ni, zkušenou lovkyni, až tak velký problém. Co ale nepředpokládala ani ve snu, byl fakt, že se bude muset o přízeň svého objektu utkat s nečekaným protivníkem. Se psem!

„No, uznejte sami. V mých letech abych si hledala alespoň třicátníka. Takových těch ‚single‘, kteří mají vlastní byt a pár zkušeností za sebou, není až tak málo a je stále z čeho vybírat. Jen musí být člověk aktivní a nečekat, až se ONI rozhoupou. Prostě převzít iniciativu, zaútočit a ulo­vit! To je moje heslo, které mě nikdy nezklamalo,“ přiznává se smíchem Martina a hned pokračuje: „Musela jsem si jen trochu ujasnit priority a přestat preferovat zábavné, ale lehkomyslné zhýralecké týpky… Prostě jsem se zaměřila na takové ty solidnější kousky s pěkným autem a čistým oblečením.“

Chci založit rodinu

Martina zdůrazňuje, že v žád­ném případě není žádná zlatokopka. Už mnoho let je soběstačná a jako vedoucí v jedné nejmenované firmě víc než slušně vydělává. Ale coby vystudovaná ekonomka si uměla moc dobře spočítat, že na založení rodiny a spokojený chod domácnosti jsou zapotřebí přece jen dva. A tak nelenila a dostála svému předsevzetí.

Do měsíce od svého rozhodnutí si našla pěkného a sympa­tického Pavla. Nemusela nic předstírat. Zamilovala se hned během prvního rande. Koneč­ně poznala to, co už tak dlou­ho u svých přátel postrádala: totiž starostlivost, cit a také inteligenci!

„Ani Pavel nezůstal ke mně chladný, to se pozná… Scházeli jsme se každý den, i když kvůli pracovnímu zaneprázdnění jen na chvilku. Byla to nejkrásnější doba v mém životě. Nabídku na první společně strávený víkend u něho v bytě jsem nemohla a ani nechtěla odmítnout!“ přiznává Martina a o poznání méně vesele dodává: „Že skončí naprostým fiaskem, by mě tedy ani ve snu nenapadlo…“

Jeho pes mě nenáviděl

Hned přivítání u dveří Pavlova bytu se neobešlo bez výhrůžného vrčení. Martina věděla, že má Pavel psa, staršího křížence. Takticky si připravila psí pochoutky a ze všech sil se snažila nedat najevo odpor a strach, který měla ke psům už odmalička. Její maminku kdysi pokousal zatoulaný pes, a tak Martině vštěpovala až iracionální strach a nenávist ke všem domácím mazlíčkům…

„Ten jeho Ferda mě nenáviděl snad od prvního okamžiku! Předstírala jsem, jak se mi líbí, ale ve skutečnosti mi byl odporný. Smrdělo mu z pusy a … No proč to neříct. Prděl. Nahlas! Bylo to tak trapné. Ale Pavel se tomu jen smál. Prý je Ferda starý a má nárok. Myslela jsem, že se propadnu studem. A ten pes to musel potvora vycítit. Že má navrch. Vrčel na mě, nevzal si ode mě ani drahé psí sušenky! Jako bych byla prašivá…“ rozhořčuje se Martina a utírá si ruce do voňavého toaletního kapesníčku, jako by ještě nyní na nich měla pachové stopy starého Ferdy.

Po chvilce rozmýšlení se Martina svěřuje se zážitkem, na který by raději úplně zapomněla: „Večer, který měl být romantický a nezapomenutelný, se zvrtnul v nějakou trapnou frašku. Stále jsme se jen překřikovali se psem a nakonec se rozhodli jít spát. Měla to být noc první­ho milování. Noc, na kterou budeme vzpomínat celý život. Noc, na kterou jsem se pečlivě připravovala. Týden jsem sko­ro nejedla, cvičila, chodila do solárka a koupila jsem si noční košilku skoro za dva tisíce korun!“

Příště si najdu chlapa bez psa

Roztrpčený Ferda ale nesnesl zavřené dveře ložnice svého páníčka. Začal výt, štěkat a nakonec mlátit hlavou do skleněné výplně dveří. Martina si s Pavlem nestačila dát ani pořádnou pusu, natož nějaký sex. Nejhorší byla pro zklamanou Martinu Pavlova reakce. Čekala, že po ni bude Pavel toužit a udělá všechno, aby jejich první milování bylo co nejkrásnější. Opak ale byl pravdou. Pavel vstal a se zamilovaným výrazem pustil psa do ložnice. Chlácholil ho a utěšoval, jako by mu snad Martina něco provedla…

„Ten čokl se tvářil vítězně. O tom není vůbec pochyb. Uvelebil se mezi nás a hlídal. Celou noc jsme se k sobě nesměli ani přiblížit. Kdykoli jsem se jen pohnula, hned začal vrčet. Bála jsem se i vyčurat! Musela jsem spát otočená zády, protože jinak bych cítila jeho smrdutý dech. Hrůza. I povlečení bylo po něm cítit… Pavlovi to ale vůbec nevadilo. Hodil si ruku přes psa a spoko­jeně usnul. Jako by se nic nestalo!“ líčí Martina s údivem v hlase a je zřejmé, že ještě teď nemůže Pavlovo chování vůbec pochopit.

Ráno se Martina vyplížila z pokoje a sbalila si věci. Byla rozhodnutá odejít a nikdy se nevrátit. Vztekle naházela vše­chny svoje věci do sportovní kabely a mrmlala si, že její příští známost nebude mít ani andulku, natož kočku nebo dokonce psa… Že je rozchod definitivní, rozhodl nakonec samotný Pavel. Vůbec ji nezdržoval a na rozloučenou se přiznal, že to byl test. Prý si každou takhle otestuje, protože láska ke zvířatům je pro něho prioritou. A kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi…

Zvíře versus partner

Pokud vlastníte svébytného zvířecího miláčka – ať už ostřejšího ražení či třeba obřího vzrůstu, budoucího či nového partnera je třeba na to upozornit. Ne každý má rád překvapení. A je jasné, že pokud potenciální protějšek mazlíčka nikdy neměl, na leccos si bude muset zvyknout, ale nepředpokládejte, že musí nutně tolerovat psí chlupy v posteli a oslintané pantofle s okousanými pásky. Vše záleží na vzájemné komunikaci a domluvě...