To je hrůza!, Je to pomalu půl hodiny........

To je hrůza!, Je to pomalu půl hodiny, co jsem se pohádala s klukem a přesto to ve mně stále vře,
jako v papiňáku! Ách jo, ten zmetek! Takhle mě dopálit… a bum!
Těbůh do koho jsem to vrazila? Au! Tolik cizích lidí na ulici a já musím vrazit zrovna do takového vazouna. Chtěla jsem se mu omluvit, ale on mě chytil za ruku a táhnul pryč. Drmolím omluvy, .otázky, ale s ním nic nehne. Je jako hluchý. Všimla. jsem si, že za námi někdo běží. Zahnuli jsme za roh a zapadli do tmavého průjezdu. Opět jsem se osmilila vyslovit otázku, oč jde. Odpovědi jsem se nedočkala. Naopak vztekle syknul: Mlč! a tak mi zmáčknul ruku, že jsem skutečně raději zmlkla.
Hodnou dobu jsme stáli téměř bez hnutí. Pak jsme opatrně vyšli ven. Stále mě držel. Nikdo si nás nevší-mal. Přešli jsme jednu křižovatku a nastoupili do tma-vého auta. To se okamžitě rozjelo. '
Řidič byl od pohledu nesympatický plešoun. Podle rozhovoru, který ti dva spolu vedli, jsem se dostala do pěkné společnosti. Zřejmě jde o zloděje. Vyhlédli si krámek. Ten vazoun do něj vlezl, jenže prodavač na něj vytáhl bouchačku. To byl ten člověk, co za námi běžel. Já mu vlezla do cesty, a tak mě vzal s sebou, jako rukojmí. No, mám skvělé vyhlídky.
Hele, pánové, nechci rušit, ale ráda bych vystoupila. Můj požadavek oba přítomné viditelně pobavil.
Tak si vystup, řekl se smíchem plešoun.
Ba ne, na to druhý. Mám s tebou jiný plány. Ty nás, děvče, znáš. Vidělas nás. Kdepak, my tě nepustíme.
, – Ale neznám. Vždy~ se vidíme prvně a já nemám pa-matováka na lidi. No fakt!
Byla jsem zoufalá. Svalovec mě k sobě přimáčkl a řekl: Ty si nás určitě zapamatuješ. udala bys nás prv-nímu poldovi. A navíc, vážně mám s tebou určitý plány. Třel mi dlaní koleno a mně z toho polilo horko. Plešoun se jen chechtal.
Jak a kudy jsme jeli, nevím. Neměla jsem čas sledovat cestu. Za pár hodin jsme zastavili u nějaké samoty. Tam jsme vystoupili. Samozřejmě jsem se vrhla k prv-nímu křoví, které jsem uviděla, leč bez úspěchu. Pouze jsem utržila jednu pořádnou za ucho. O druhou jsem si neříkala.
Domek vypadal zvenčí dost uboze. Ale uvnitř bylo útulno. Parťáci se rozešli, plešoun odjel. Zůstala jsem s vazounem sama. Bála jsem se ho, ale on o mne nejevil žádný zájem. Nacpal se nějakého guláše, nohy hodil na stůl, břicho vyšpulil, jakože je plný a spokojeně funěl. Chvíli tak bez hnutí seděl, ruce za hlavou. Pak se otočil ke mně. Jestli se prý chci osprchovat, že můžu jít. Hlavou naznačil směr koupelny.
Docela bych uvítala malé osvěžení. Ten chlap mo-mentálně vypadal neškodně, tak proč si nedat sprchu. Odebrala jsem se naznačeným směrem. Koupelna neby-la nijak velká, leč prakticky uspořádaná. Svlékla jsem se, pustila vodu a za okamžik na mne pršel osvěžující vlažný déšť. Zavřela jsem oči a obličej nastavila proti tomu příjemnému proudu.
Něčí ruce mi klouzaly po hladkém těle. Bylo to nád-herné. Aspoň do chvíle, kdy jsem si uvědomila, komu ty ruce patří. Instinktivně jsem ustoupila dozadu. Co se bude dít dál? Podal mi osušku. Lekla jsem se jeho prud-kého pohybu a ucukla. Podjela mi noha a já se poroučela k zemi. Zachytil mě. Nechal mě však na kolenou, rozepjal kalhoty, vytáhl ocas a řekl: Kuř!
Brrr! já na to. Jestli mi ho strčíš do pusy, tak tě kousnu! Strachy jsem se tiskla ke zdi. On mě čapnul ze-zadu za vlasy a tlačil mě k poklopci.
Jestli mě kousneš, rozbiju ti ciferník! Byl celý vzteklý.
Jeho hrozbu jsem vzala vážně. Už jsem se chystala udělat, co po mně chtěl, v posledním okamžiku jsem ale uhnula. Sáhla jsem po kohoutku s úmyslem zchladit jeho horkou hlavu. Všiml si toho a zkroutil mi ruku za záda. Otočil mě tváří ke zdi. Byla jsem bezmocná, tak jsem si aspoň ulevila nadáváním: Jsi hajzl! Prase a su-rovec! Pusť, to bolí! Au! A je mi zima!
Nebyla by ti. Dával jsem ti ručník. Kvůli tobě je mokrej. ' Měl pravdu. Jak jsem se lekla, spadl na zem. Pomalu povolil stisk.

Když budeš hodná, nic se ti nestane. Dojdu pro ji-nej, ať mi tu nezmrzneš.
Vrátil se ve chvilce. Zavinul mě do velké osušky. Jinak se mě ani nedotkl. Začal se svlékat. To už jsem na nic nečekala a vypadla jsem.
Hnala jsem se ke dveřím. Byly zamčené a klíč nikde. A vlastně, kam bych šla – v noci, sama a nahá? Schoulila jsem se do kouta a přála si být neviditelná.
Musela jsem být dost unavená, protože jsem usnula. Vůbec nevím, kdy vyšel z koupelny. Ještě v polospánku jsem cítila, že mě někam nese. Položil mě na měkké lůžko. Slyšela jsem jeho vzdalující se kroky. Utichly. Vrací se? Ano. Sklonil se a lehce se mě dotýká: Nebráním se. Jsem příliš vyčerpaná. A navíc ta pohla-zení jsou příjemná. Ze surovce se stal něžný člověk.
Únava, šero, doteky, není to pouhý sen? Třeba spím a to vše se mi jenom zdá. No jistě. Je to tak neuvěřitel-né – únos, cesta, samota, pak ta příhoda ve sprše, to musí být sen. A já se tomu snu stále více poddávám.
Ten polibek! Hlava se mi točí Jeho silná ruka něžné tiskne moje rameno. Ale to rostoucí vzrušení je opravdové. Otvírám oči. Je tma a nikdo se mě nedotýká. Choulím se v koutě zabalená do osušky a třesu se zi-mou. Tak se mi to přece jen zdálo.
Snažím se pohledem proniknout tmou. Ozvalo se cvaknutí, u stolu na moment vyšlehl plamínek, cigareta zavoněla po místnosti a opět byla tma. Chtěla jsem vstát, ale přebrnělé nohy odmítly poslouchat a já upadla. Zavrzala židle, pomalé kroky se přibližovaly, zasta-vily se těsně u mě.
Ještě trucuješ? Neodpověděla jsem. Není ti zima?. zeptal se.
Co je ti po tom?
Podal mi ruku. Byla teplá a pevná. Opět se mi podlo-mila kolena. Ted mě skutečně vzal do náruče. Cigáro mi čadilo pod nos, zakuckala jsem se. Přesto jsem nic nenamítala.
Odnesl mě na postel.
Nechoď pryč, špitla jsem. Krásně hřeješ. Ujelo mi to mimoděk, ale byla to pravda. Teprve po vyřknutí mi došly důsledky těch slov, ale bylo už pozdě. I on se na okamžik zarazil, pak se však sklonil a začal mě líbat. Byl o něco prudší, než prve ve snu, ale stejně něžný. A já se nebránila, i když jsem mohla. Mohla, ale ne-chtěla. Naopak, svým vyzývavým chováním jsem ho podněcovala stále k bouřlivějším projevům. Jeho živočišné teplo se přelévalo do mých ztuhlých údů a probouzelo je k životu. Prsty jsem zarývala do jeho ramen i zad, silou, ale ne surově. Jeho polibky nebraly konce Jednou ruku mě objímal a druhou se vzpíral o postel. Klín se tiskl ke klínu a jeho kalhoty se stále více napínaly.
Žádný sen nemohl být tak vzrušivý, jako jeho naléhající tělo! Lehl si na záda a mě na sebe posadil jako na
koně. Opřela jsem se o jeho hrud. Vzal mě za boky. Pomalu sunul ruce výš. Já jsem naopak postupovala směrem dolů. Dalo mi dost práce, vyprostit ztopořený úd z těsného vězení.
Ukryl má malá ňadra do bezpečí svých dlaní. Osvobozený těšitel vystřelil jako čert z krabičky. Nevím, zda byl skutečně tak velký, nebo ten pocit vy-volávala tma, ale působil mohutně, když milimetr po milimetru mizel v mých hladových ústech. Pach jeho vzrušeného přirození mi rozpumpoval srdce. Jezdila jsem sem a tam po napjaté kůžičce. Vychutnávala jsem každičkou slanou kapičku. Cítila jsem, jak mi pulzuje lůno. Dech se mi tajil a nitro rozechvívalo touhou.
Dost, skučel. Už to nevydržím.
Přestala jsem, ale jen na okamžik. V dlani jsem něžně tiskla koule a jazykem polechtala slaný žalud. Zaúpěl a snažil se uniknout. Slitovala jsem se. Posadila jsem se na jeho stehna těsně k pyji. Blažilo mě pomyšlení, že ho tolik vzrušuji.
Ted převzal iniciativu on. Posadil se. Údem se dotýkal mého břicha. Divoce mě líbal všude, kam jeho ústa dosáhla. Silou mě k sobě tiskl. Byl zadýchaný a uříce-ný, jako smyslů zbavený. Položil si mě na nohy. Hladil mě stále blíže klínu, až se ho dotkl. Pomalu a opatrně jezdil prstem po poštěváčku a kolem něj. Posouval jej stále dál a dál, až náhle vnikl do mokré štěrbiny. Úsilí jeho prstů doprovázelo pravidelné mlaskání. Když dů-kladně prozkoumal mou tajemnou skulinku, rozhodl se ji ochutnat. Vzal mě za zadek a přitáhl si mě k rame-nům. Zabořil obličej do mého klína. Tentokrát jsem protestovala. Položil mě na postel a už z jeho sevření nebylo úniku. Sklonil se nade mnou, rozevřel stisknutá stehna, vložil se mezi ně a přisál se k rozpálenému lůnu. Horký jazyk se míhal po pulzující mušličce a chvílemi pronikal i dovnitř. Nic nedbal mých naříkavých proseb
a pokusů o únik. Šílela jsem rozkoší, křičela a vzpínala se. Nitrem se valila obrovská vlna orgasmu.
Posunul se výš. Zalehl mě celým svým tělem. Jemně přitlačil úd a jako po másle vjel do rozpálené pochvy. To bylo šílené. Ještě úplně neodezněl první orgasmus a už se o mne pokoušel druhý. Přirážel střídavě – na krajíček a hned nadoraz – škádlil a ničil, hrál si se mnou. Svaly se stahovaly druhým orgasmem. Krou-živými .pohyby se vtlačoval stále hloub. Chvílemi jsem ztrácela vědomí. Líbal mi krk i ramena a přitom stále útočil svým důkladným nájezdníkem. Já už vážně šílela.
– Otoč se, zasípal. Vyklouzl ze mne, ale jen na chvíli, aby mohl opět zaútočit. Otočil mě na břicho, zvedl do kleku a nabodl zezadu. Tiskl mě za boky k sobě a píchal jako divý.
– Ne,ne! křičela jsem do polštáře, ruce zaťaté v pěsti. On řičel jako zvíře, víc a hloub už snad ani vniknout ne-mohl. A tehdy, v ten okamžik jsme oba ztratili vládu nad svými těly. Prožívali jsme peklo! Peklo vášně a roz-koše! Oba jsme současně dospěli k úplnému vyčerpáva-jícímu vrcholu.
Doslova jsme padli. Zničení a vyždímaní. Šílený maratón byl u konce, stejně jako naše síly.
Probudila jsem se celá upocená, deku pod sebou, mezi nohama lepkavou kaluž. Dobrou chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že jsem doma ve své posteli a to všechno byl pěkně divoký sen.