Je lepší jakýkoli chlap než žádný? Aneb bereme cokoli?
Dnes jsme se zeptali našich žen, jestli lpí na vztahu za každou cenu a s kýmkoli, jen aby nebyly samy, nebo dávají přednost kvalitě.
Lada, 39 let, překladatelka
Když mi bylo 16 nebo tak nějak, všechna děvčata v naší třídě, která byla "in" měla nějakého chlapce. Proto když se mě jeden student čtvrtého ročníku, říkejme mu Leoš, zeptal, jestli bych s ním nešla do mlíčňáku na koktejl, souhlasila jsem. Pak mě pozval na maturitní ples, kde mě představil rodičům a později jsem mu v kroužku podnapilých spolužáků seděla na kolenou. A to jsem poznala to, co už jsem od onoho koktejlu tušila, že Leoš fakt ne a z těch kolen jsem mu slezla, přesto že už byl přijat na VŠ technického směru a asi i ten rodinný domek tam byl. A tak to bylo celý život. Když mi něco uvnitř řekne, že ne, tak ne. Přitažlivost a souznění byly vždycky na prvním místě. Je ale pravda, že při posledním vztahu, který trvá dodnes, už jsem nehleděla na to, jestli ten dotyčný hraje v rockové kapele.
Vendula, 35 let, podnikatelka
Rozhodně není! Ve vší úctě k druhému pohlaví, na světě je přece tolik zajímavějších věcí než muži – horské túry, divoká voda, rychlost na sjezdovkách nebo na kole, ticho v zimním lese na běžkách... No a taky spousta krásné muziky a obrazů. Cizí jazyky, které potřebuju oprášit. Cestování. Knížky. Napadá mě toho tolik… Jasně, že je daleko lepší sdílet to všechno s někým milovaným. Porozumění lze ale nalézt i u přítelkyně či sestry, party kamarádů, maminky. Jasně, že je lepší, když je to u přítele, milence, partnera, manžela. Ale ne za každou cenu! Kdo neumí žít sám, neumí žít obvykle ani ve dvou. Okolo sebe vidím spoustu zoufalých žen, které kvůli strachu ze samoty dělají velké kompromisy – a pak jsou nevrlé, mrzuté, nabroušené, nesnášenlivé a haštěřivé, prostě nespokojené. Radši být spokojená sama, než nešťastná ve dvou! Což samozřejmě nevylučuje, že mi může nějaký ten alespoň trochu vyhovující mužský vzorek čas od času zahřát postýlku.
Simona, 45 let, zaměstnankyně cestovní kanceláře
Hmmmm. Božský Elvis taky říkal, že už nikdy nechce být tak chudý, aby musel vymačkávat zbytky zubní pasty z tuby…. Nestačilo by to tohle jako odpověď? Nestačilo, já vím. Ale o moc víc toho neřeknu. Prostě: když žádný vztah nemáme, tak můžeme být hrdé a neoblomné a silné. To si na nás nějaký ten trouba nepřijde, hned ho odpálkujeme a se zvednutým nosem odplujeme (pak se divíme, že ho popadla nějaká jiná a jak pěkně z něj udělala skvělého partnera!). No ale co když se jako neuspokojivý – ať už po jakékoliv nebo třeba po všech stránkách – projeví ten, co už ho máme? A doma? Zrušíme smlouvy s bankami, rozetneme hypotéky a rozpůlíme děti, vypráskáme ho z bytu a ze života, jen proto, že není tak úžasný? Ano! Ale – a v tom je ten vtip!!! Pokud máme náhradníka, a lepšího!
Beata, 42 let, tlumočnice
Neee! Sňatky z rozumu nechápu. Pravda, jako dítě jsem se na něco podobného chystala. Slibovala jsem naší rozvětvené rodině, že si vezmu starého boháče a až umře (což mělo následovat chvíli po svatbě), tak se o všechny postarám. Bohudík (nebo bohužel)už v pubertě mi došlo, že bych nedokázala být s někým, koho nemiluju. Natož se ho dotýkat.... Ani za pytel peněz nebo společenskou prestiž. Ale každý to má jinak. Kamarádka s malou dcerkou si po rozvodu našla partnera, kterého sice nemiluje, ale je prý hodný. "Copak si já ve svém věku můžu vybírat?" obhajuje své rozhodnutí. Je jí třicet, je krásná, ale s tímhle přístupem asi opravdu nemůže. Samozřejmě každý hledá u parnera něco jiného, někdo vášeň, lásku, někdo klid a zázemí, jiný peníze. Proč ne. Jen si myslím, že by nikdo něměl ze svých požadavků slevovat tolik, aby byl nakonec ve vztahu nešťastný.
Alena, 47 let, asistentka
Určitě záleží na tom, jak dlouhé je časové období bez chlapa, kolik je nám let a jaký máme životní styl. Dlouhá samota je smutná a těžká v každém věku. Ovšem, když si pod pojmem - jakýkoliv chlap – představíme, pánové prominou, „něco“, co v aktivním věku třeba příliš pije, z vlastní vůle nepracuje, povaluje se to po gauči u televize, vybírá to lednici, do které nic nevloží a ještě je to hrubé, a uzurpuje si bezvýhradnou poslušnost za pár prohozených slov a za vytvoření pocitu, že jsem „zadaná“, tak to je určitě lepší položit na vedlejší postel dobrou knihu, slupnout sama kousek čokolády, vydovádět se v posilovně, popovídat si s kamarádkou a ve volném čase se poohlédnout po chlapovi, který za něco stojí….Instalatéra, zahradníka a nákup do domu si v případně potřeby můžeme objednat bez újmy na zdraví duše či těla a v konečné fázi to vyjde mnohem levněji.
Majda, 40 let, houslistka
Lepší žádný než jakýkoliv. Pokud mám potřebu pro někoho dýchat a žít, měl by to být ten, který „moje srdce zajal“, nadneseně řečeno. I při té klice, že se najdou ti praví, nasbírá se při společném žití habaděj klišé a špatných návyků a pitomostí, které nám to domácí štěstí dost zahustí… tak proč to snášet s někým, koho nemiluji? Jaký by to mělo důvod? Společnost opačného pohlaví samozřejmě potřebuje občas každý, ale k tomu není nutné si stěhovat přes mrtvoly a za každou cenu domů naprosto „kohokoliv v kalhotách“. Na kino, ples, divadlo či výlet můžeme najít kamarády, cesta jistě vede i přes různé zájmové organizace, kam chodí podobně ladění lidé. A koneckonců i sexuální vyžití může být předmětem přátelské dohody.