Zažila jsem sex jako muž i jako žena

Zažila jsem sex jako muž i jako žena

„Ten pocit, že jsem to konečně já, se ničím nedá vyvážit,“ říká šťastně Klára.

Klára vždycky věděla, že s ní něco není v pořádku. Nyní vypráví, jaké peklo prožila, než se ocitla ve správném těle.

Nebyla jsem si jistá, co mám očekávat, když poprvé došlo na sex s mým novým partnerem. Mám se těšit, anebo bát? Bude to nový začátek, anebo se ukáže, že veškeré moje trápení bylo nakonec k niče­mu? Všechno, co je poprvé, bývá zvláštní směsí nadšení a nervozity, ale pro mě to bylo nové i jinak. Měla jsem sex už předtím a mnohokrát, ale tentokrát ho popr­vé zažiju jako žena.

Já nejsem já

Nejspíš by vás vůbec nenapadlo, že jsem se narodila v roce sedmdesát sedm jako chlapec Karel. Anebo že jsem se pak jako Karel zamiloval do své první dívky a v ro­ce 2000 jsme se vzali. Miloval jsem ji a snažil jsem se být dobrým manželem. Ale hluboko v srdci jsem se cítil jako žena, ne muž. Od mládí, kdy jsem začal dospívat, jsem se ten pocit pokoušel zaplašit – připadal jsem si jako zrůda.

Nikdy jsem neměl moc přátel, ale byli jsme si blízcí s rodiči a hlavně s bratrem a sestrou. A můj zmatek byl na mně asi vidět – jednou si mě ještě jako teenagera vzala matka stranou. „Jestli jsi náhodou gay, klidně nám to můžeš říct. Měli bychom tě rádi pořád stejně,“ řekla mi. Ale já s jistotou věděl, že nejsem homosexuál.

O mnoho let později jsem však (už jako ženáč) trávil spoustu hodin na internetu a hrál hry pod jménem ‚Klára‘. A jednou večer v roce 2005 jsem na netu narazil na fotografie žen, které bývaly muži a hovo­řily o „pohlavní dysforii“, kdy osoba cítí, že se narodila ve špatném těle. Jako by do mě udeřil blesk – náhle jsem si uvědomil, že nejsem sám. Když jsem se svěřil své manželce, zhroutila se a naše manželství se okamžitě rozpadlo.

Operace

Měl jsem ženský mozek a chtěl jsem i tělo, které k němu patří, ale k tomu vedla jen jediná cesta – plastika obličeje, která zdůrazní ženské rysy. ‚Karlově‘ tváři dominovalo výrazné čelo a široká čelist s hranatou bradou. Abych se stal ‚Klárou‘, potřeboval jsem to změnit. A navíc podstoupit i rekonstrukci pohlavních orgánů.

Mělo to stát víc než půldruhého milio­nu, peníze jsem sehnal prodejem svého bytu, který jsem už léta splácel. Lékař mi pak řekl, že je tu jedna podmínka: nejdřív musím žít a oblékat se jako žena, abych si byl jistý, že změnu skutečně chci. Takže jsem si navlékl sukni a vyrazil do ulic.
Mám drobnější postavu, což hrálo v můj prospěch. Teh­dy jsem si uvědomi­la, že i když lidé vidí, že zatím vypadám jako muž, daleko důležitější je pro mě to, že se začínám jako že­na konečně cítit ve své kůži. Začala jsem s hormonální léčbou, nechala jsem si laserem odstranit vousy a chloupky z nohou.

V únoru 2006 jsem podstoupila plastiku obličeje. Trvala deset hodin, museli mi několikrát zlomit čelist, nos a pár menších obličejových kostí. Probudila jsem se šílenou bolestí, ale přehlušil ji pocit triumfu – konečně se stávám Klárou. Po několika měsících rekonvalescence jsem konečně získala sebedůvěru a začala jsem se jako Klára i chovat a fungovat.

Partner na obzoru

A má sebejistota ještě vzrostla, když se mnou začal v baru jeden muž flirtovat. Otevřeně jsem mu řekla, že ještě čekám na operaci, která by ze mě udělala úplnou ženu. „Ale ty přece jsi žena,“ ujistil mě přesvědčivě. Klára se mu prostě líbila a měl o ni zájem. Brzy se z nás stal pár a pak jsem s ním v zimě téhož roku jela do Thajska na závěrečnou operaci. Hodně jsem se bála, zvlášť toho, že se už nemusím probudit, protože mě upozornili na zvýšené riziko hluboké žilní trombózy, ale byla jsem rozhodnutá necouvnout.

Když jsem se probudila, uviděla jsem partnera sedět u postele a oči se mi zalily slzami. „Teď jsem žena!“ vykřikla jsem. „To jsi přece pořád,“ odpověděl mi. O čtyři týdny později, už doma, jsem si s pomocí speciálního přístroje začala napínat kůži, aby se mi vytvarovala do vaginy.

Bylo to bolestivé a hrozně zdlouhavé, protože se to muselo dělat postupně a nesmě­la jsem nic uspěchat. Můj partner mi byl obrovskou oporou již od chvíle, kdy jsem se probrala po operaci. Pokaždé, když mi ujely nervy nebo jsem se propadla do deprese, mi pomohl. Možná proto, že je dokonale spokojený s tím, kým je, mi umožnil, abych se stala Klárou postupně a vlast­ním tempem.

Nová budoucnost

Když jsme konečně měli spolu sex, byla jsem unešená. Mohu zodpovědně prohlásit, že ženy ho dostaly lepší díl. Jako žena si sex užívám mnohem víc a je to silnější zážitek. Líbil se mi i jako muži, ale teď je to hotová extáze a pro mě i potvrzení toho, že Klára je mé skutečné Já.

Postupně jsem získávala sebejistotu a za­ča­la dělat to, co jiné ženy – nákupy, návštěvy kadeřníka a podobně. Zrcadla kolem mě už nebyla hrozbou a připomín­kou toho, že jsem zrůda. Žena, která se z nich na mě dívá, odpovídá ženě, jakou se cítím být. Má rodina proměnu přijala báječně a se sestrou jsme si bližší než dřív.

Chci, aby si lidé uvědomili, že pohlavní dysforie je vrozená, nejde o věc volby. A změnila jsem se na ženu proto, že to byl jediný způsob, jak najít vnitřní klid. Chápu jako dar to, že jsem poznala život z pohle­du obou pohlaví, ale šťastná jsem až teď, když jsem sama sebou – hezkou, spokojenou a sebevědomou ženou. Před dvěma lety jsme se s přítelem vzali a uvažujeme o adopci dítěte, abychom byli rodina.

Co musela podstoupit:

* Čelo – stažení kůže, zlomení a modelace kostí, rekonstrukce
* Nos – zlomení nosní kosti, modelace chřípí
* Okolí očí – modelace víček a nadočnic
* Čelist a brada – zlomení a modelace, zpilování brady
* Ohryzek – seříznutí
* Tělo – laserová epilace, prsní implantáty, rekonstrukce genitálií