Vsaďte si sama na sebe
Také máte pořád pocit, že když jdete po ulicích měst na západ od našich hranic, jsou tam ženy jaksi sebevědomější a celkově působí sebejistěji? I když rozhodně ne všechny, přesto jich je mnohem víc, než když se projdete po těch našich.
Většinu z nás přepadají věčné pochybnosti - zvládnu tu novou práci, nejsem už moc stará na to, abych měla dítě, mám jít na rande s tím mladším mužem, neměla bych to nové tričko dát raději dceři...? I když někde uvnitř víme, že se obáváme zbytečně, v duchu jako by nás zároveň opravoval nějaký silnější hlas, který tomu sebevědomému nedovolí prodrat se na povrch a řídit se jím.
"U nás tak trochu stále ještě vládne výchova k průměrnosti. Jsi dobrá, když se tvůj názor moc neodlišuje od názoru učitelů, okolí, médií. Jakmile se žena chce prosadit jinak, po svém, nachází v okolí málo podpory," říká psycholožka Ludmila Filipová.
V některých okamžicích je žádoucí nechat se řídit hlasem pochybností. Když na silnici váháme, jestli stihneme bezpečně předjet auto před námi, je dobré ho poslechnout, v tu chvíli je to možná otázka přežití, ale častěji nám o život nejde.
Sláva mateřství
Mateřství změní každou z nás. Odstartovalo i proměnu herečky Veroniky Žilkové. Když se jí narodilo první dítě, dcera Agáta, začala si být jistá sama sebou. "Myslím, že většinu žen mateřství potvrdí. Sebestřednost, která provází každou bezdětnou ženu, ve chvíli, kdy si pořídí dítě, za které je zodpovědná a má strach, zmizí. Sebelásku nahradí láska k někomu," vysvětluje herečka, co jí pomohlo "najít se".
S teorií sebeutvrzení ženy po porodu souhlasí i psycholožka Ludmila Filipová. "Mateřství dává ženě určitou šanci právě proto, že má pocit, že obstála alespoň v tomto požadovaném životním úkolu porodila, uleví se jí, že má někoho tak blízko, že není sama, je důležitou osobou, matkou. Může si ulevit a postavit se sama k sobě s větší laskavostí," říká Ludmila Filipová.
Na druhou stranu narození dítěte přináší do našeho života i řadu negativ. Začneme mít potíže s váhou, cítíme se nedoceněné, ubíjí nás stereotyp z činností, jež z nás vysávají poslední zbytky energie, nedostává se nám peněz. "Ve dvou letech dcery jsem měla pocit, že zešílím. Nedělala jsem nic jiného, než že jsem prala, žehlila, vařila, uklízela a chodila si hrát na písek," vzpomíná Kamila Sváčková.
S manželem dceři našli soukromou školku. "Než ji přijali do státní, rok šly tři čtvrtiny mého platu na školné, ale stálo to za to. Uvědomila jsem si, že nejsem špatná, ale naopak jsem schopná, když zvládám práci i dítě. Mateřství, byť ta horší stránka, mě paradoxně posunulo dál," vzpomíná.
Záchranný kruh z kamarádek
Nikdo vám nebude rozumět víc než vy sama, ale občas v životě přijdou situace, na které je potřeba tlumočníka, abyste je správně pochopila a našla ten pravý východ. V těchto okamžicích hrají nezastupitelnou roli kamarádky. Fakt, že se jim můžete vyzpovídat a popsat své problémy, je očistný. Zároveň vás svěřování nutí přemýšlet a pojmenovat, co si třeba nejste sama před sebou ochotná přiznat. Přijdete na to, co děláte špatně, a ještě vás to nasměruje na tu správnou cestu.
Za nalezením vlastního já obvykle bývá spousta sebezapření, bolestných šrámů, potu i slz, přesto stojí za to chvíli trpět. Pocit spokojenosti ze sebe samé je nenahraditelný. I kdyby měl přijít třeba v sedmdesáti. Zkuste se i vy dostat na trůn a být královnou. Uvidíte, že je to příjemné.
2024 ©