Ztratil se v lese!

Ztratil se v lese!

Byl na pokraji zoufalství! V tom přišla pomoc. Žena na koni. Znala les a znala jeho. Pak ho začala svádět...

Prostě se to stalo. Ztratil jsem se. Neměl jsem potuchy, kde jsem. Jako každou sobotu jsem si naplánoval krásný výlet do lesa. Líné odpoledne s kuřetem, vínem a dobrou knihou. Ale pro změnu jsem vyrazil do nového, neznámého lesa. Byl jsem přesvědčen, že ho brzy budu znát jako své boty. Zmýlil jsem se!

Snědl jsem kuře, vypil víno, přečetl pár kapitol a pak jsem si na letním slunci zdříml. Když jsem se probral, uvědomil jsem si, že nemám sebemenší potuchy, kde jsem a kterým směrem bych měl jít, abych se vrátil k autu. Sedl jsem si na pařez a zauvažoval jsem. Co mám, krucinál, dělat? To tu mám chodit dokola a chcípnout hlady a žízní? To se rozumí, že ne! To se rozumí, že dříve nebo později najdu cestu ven. Les přece nemůže být tak velký. Ostatně ...

Tok mých myšlenek přerušil neznámý zvuk. Zavřel jsem oči a zaposlouchal jsem se. Zvuk kopyt na vlhké lesní půdě. Krásné. Ale kdo to ... ? Dál jsem nedomyslel, protože vyjela na sluncem zalitou mýtinku přímo přede mnou. Zíral jsem na koně a jezdkyni jako na zjevení. Ne proto, že kůň byl celý bílý nebo proto, že byl nádherný. Kvůli ní. Až na tenoučkou, bílou, průhlednou krátkou halenku byla nahá.

Neobjevila mě a já nevěděl, co mám dělat. První popud mi velel na ni zavolat a zeptat se, kudy bych se měl dát, abych se dostal z lesa. Ale v její blízkosti jsem dokonale ztratil řeč. Opatrně jsem z tašky vytáhl dalekohled a začal si ji prohlížet pozorněji. Muselo jí být něco kolem dvacítky. Krásná tvář, štíhlé tělo a dlouhé hnědé vlasy, lesknoucí se na slunci. Ze špičatých prsů vystupovaly hrdě bradavky, a když jela přímo proti mně, viděl jsem pod jejím plochým břichem kudrnatý chomáč chlupů.

Odložil jsem dalekohled. Jezdila dokola po pasece, téměř pózovala. Poodjela ode mě s krásně formovaným zadkem pozvednutým a vyšpuleným. Z poloprofilu. Jindy přímo proti mně. Pták se mi pod šortkami začal zvedat a fantazie se mi rozjela. Daleko jsem se nedostal, protože její vlahý hlas mě přerušil.

„Ahoj," řekla jen. Dala hlavu na stranu a pozorovala mě.

Její pohled říkal všecko a nic. Byl milý, pronikavý, sexy a tajemný zároveň. Musel jsem se vší silou sebrat, abych jí nezíral na prsa, a začal jsem koktat:

„Já se ... Chci říct, že jsem ztratil cestu a ..." Usmála se.

„Já vím. Vyskoč si za mě."

Jak jsem se dostal na koňský hřbet a dosedl za ni, nevím, ale když se kůň dal do klusu, instinktivně jsem ji objal rukou. Kůži měla vlhkou a teplou. Prsa se ji jemně houpala do taktu s pohyby koně a bradavky jí v mírném větříku ztvrdly. Nějakou dobu jsme jeli mlčky. Pták mi vyrostl do netušených rozměrů. A není divu, když se mi její pevná prdelka o ptáka otírala při každém kroku koně.

„Proč jsi nahá?" zeptal jsem se. Ani neotočila hlavu a odpověděla mi.

„Protože se mi to líbí."

Připadal jsem si jako hlupák. Zeptal jsem se znovu: „Jaks mohla vědět...?"

„Věděla jsem, že přijdeš. A neptej se tolik ..."

Najednou jsme vyjeli na novou paseku. Tam, jako v pohádce, stál domek s malou stáji. Když odváděla koně do stáje, zeptal jsem se jí: „Musím se vymočit. Kde je tady záchod?"

Ani se od koně neotočila, jen řekla: „Můžeš se vyčurat venku."

Obešel jsem dům a s námahou jsem vytáhl nadrženého ptáka z šortek. S úlevným áchnutím jsem zavřel oči a ulevil měchýři. Přesně v okamžiku, kdy byly poslední kapky na cestě ven, jsem si uvědomil její hebkou jemnou ruku, která mi obemkla ptáka. Rychle a jemně vytlačila poslední zbytky. A pak mi čuráka začala honit, lehounce a rychle. Ničemu jsem nerozuměl, ale zbláznil bych se chtíčem. Stála za mnou, abych ji neviděl. Tiskla se mi nahým tělem k zádům. Jednou rukou mi honila ptáka a druhou mě hladila po prdeli. Nezamrdal jsem si už celou věčnost a brzy toho už na mě bylo moc.

„Už to na mě jde," zasténal jsem.

Cítil jsem na krku její dech. Přidala na rychlosti. Klekla si na všechny čtyři a řekla: „Ukaž mi žalud byl celý bílý vytlačeným sekretem. Pohladila mi ho malou ručkou. Rozetřela šťávu kolem dokola a dráždivě mi ptáka sevřela. Rychlými, nervózními pohyby mě dodělala, až jsem vystříkl, a zároveň mě hladila po stehnech. Klekla si na všechny čtyři a řekla: „Ukaž mi teď, co umíš!"

Zasténal jsem a vystříkl první proud semene do čerstvé letní trávy. Dostával jsem křeče do koulí, když jsem pumpoval jeden proud bílé šťávy za druhým a vystřikoval ho ven. Najednou stála přede mnou. Celá nahá přede mnou klesla na kolena, sevřela mi ptáka do vlhkých, teplých úst a spolkla poslední proud.

„Promiň, zamumlal jsem, „ale ty, já...

Zašeptala: „Moc mluvíš. Uvolni se a dělej, co ti řeknu:" Zahleděla se mi hluboce do očí a znovu zašeptala: „Vím, že umíš víc. Vím o tobě všecko."

Její způsob, jak mě lízala, cucala a sála, bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažil, a brzy se mi znovu postavil. Jednou rukou mi jela po stehně nahoru a mezi půlky. Čistě reflexívně jsem půlky stiskl, když se mi její malíček přiblížil k řiti, ale nebylo mi to nic platné. Cucala mé rychleji, něžněji a jemněji. Honila mi ptáka a šoustala mě pusou. Mrdala mě malíčkem. Když mě prstem zasáhla na citlivém bodě, byl jsem ztracen. Tentokrát jsem křičel chtíčem. Popadl jsem ji za vlasy a narazil si ji na ptáka. Vystříkl jsem a díval se, jak ji všecko pumpuji do úst. Lízala mě a sála. Ani kapka nepřišla nazmar. Prudce vstala, natáhla se ke mně a políbila mě otevřenými ústy. Na krátký okamžik jsem mohl ochutnat chuť svého vlastního semene. Vteřinu stála bez hnutí. Podívala se mi zhluboka do očí a pohladila mě po tváři. Pak pomalu pronesla:

„Ty můžeš víc. Mnohem víc. Já vím, že můžeš víc. Teď je řada na tobě."

Vzala mě za ruku a vedla mě dovnitř do stájí. Zastavila se a nechala svou ruku láskyplně přejet po hřbetě krásného bílého zvířete. Potom sňala ze zdi jezdecký bičík a klesla přede mnou na všecky čtyři. Najednou zasyčela:

„Ukaž mi teď, co umíš! Ukaž mi to!"

Nejdřív mě to vyděsilo. Vždyť jsem v životě neublížil ani mouše. Ale její bradavky prozrazovaly, jak je nadržená, reagovaly na její vlastní myšlenky. Když roztáhla nohy a vystrčila zadek, viděl jsem, jak má jasně červené pysky otevřené a jak ji z díry kapou kapičky bezbarvé šťávy lásky. Když jsem ji přetáhl bičíkem přes stehno, ostře to mlasklo. Zhroutila se a já viděl, jak ji z kundy vystříklo pár kapek. Ten pohled mě ještě víc rozhicoval. Bičoval jsem ji střídavě po obou stehnech. Svíjela se a mumlala slova, kterým jsem nerozuměl. Když ji bič znovu zasáhl, žadonila:

„Prsty ... Pohoň mi ji!"

Klekl jsem si za ni, na nic jsem nečekal a vrazil jsem ji do mokré píči dva prsty a přitom jsem jí nepřestal zpracovávat tvrdé půlky bičíkem. Rozvášňovala se víc a víc. Svíjela se, vzlykala, žebronila a mumlala si nesrozumitelná slova. Pak jsem jejím stenům porozuměl:

„Prsty ... do prdele ... prsty . . ."

Nepřestal jsem ji bičovat. Třetí prst jsem ji zatlačil do hladké štěrbiny a čtvrtý prst jsem ji vtlačil do napjaté řiti. To už na ni bylo moc. Začala vší silou přirážet, až se ji špičaté kozy házely do taktu s našimi pohyby. Vykřikla vysokým hlasem a udělala se mi do ruky. Cítil jsem, jak se mi její svaly lásky stiskly v plastických křečích kolem prstů. Všechno bylo mokré a viděl jsem, jak jí šťáva vystříkla mezi roztaženými pysky a pomalu stéká mezi stehna.

Znovu se mi postavil a chtěl jsem ještě. Když stahy orgasmu odezněly, převalila se rychle na záda, roztáhla nohy a ukázala mi otevřenou mokrou píču. Hladila si prsa, jedním prstem si našla poštěváček mezi pysky a řekla:

„Pojď, vem si mě."

Zdvihla kolena k břichu a nasadila si mého mokrého čuráka do díry. Zarazil jsem ho do ní, až kam to šlo, a začal jsem ji přeřezávat jako smyslů zbavený. Házela hlavou ze strany na stranu, přivírala oči a sténala. Drásala mi záda do krve a přitlačovala si mě za stehna, abych se dostal ještě hlouběji. Šoustal jsem ji zezadu na všech čtyřech a zepředu, když se opřela o zeď. Udělala se znovu. Sténala, svíjela se, křičela, když na mně jela. Cítil jsem, že to jde i na mě, když se sebe chraptivě vypravila.

„Počkej, tam vystříknout nesmíš ..."

Rychle se pozvedla, takže z ní pták vyklouzl, trochu se posunula a znovu na mě dosedla. Díru měla tak hladkou od našich šťáv, že mi do ní čurák zajel bez odporu. Rychle několikrát přirazila. Těsná díra mi ptáka rozparádila tak, že jsem do ní hned vystříkl. Držel jsem ji za prsa a s křečí v pytli jsem ji plnil prdel novým čerstvým semenem. A pak bylo všecko černé. Když jsem se probudil, skláněla se nade mnou, oblečená do jezdeckých bot, džínsú a halenky.

„Pojď," řekla něžně. „Už musíš domů."

Celý zmatený jsem ničemu nerozuměl, dokud jsem sám neseděl oblečený za ní na koni. Když jsme rychle projížděli lesem, tmou a všemi vůněmi, zábly mě trochu nohy. Až po čtvrthodince jsem zahlédl ve tmě cestu a auto. Pořád ještě jsem nic nechápal, a chtěl jsem odpověď na tisíc otázek. Seskočila a pomohla mi z koně. Zkušenou rukou mi zajela do šortek a vytáhla mi z nich čuráka. Sedla si na bobek, stáhla předkožku a políbila mě na žalud tak něžně a krásně, že jsem si na krátký okamžik myslel, že zase vystříknu. Stejně rychle vstala a zastrčila mi ho zpátky do šortek. Ve tmě jsem ji hladil po tváři a chtěl jsem se ji začít ptát. Položila mi ukazováček na ústa a zašeptala:

„Nech to být. Nikdy bys to nepochopil a také to nikdy nepochopíš. Mysli na nás jako na krásnou vzpomínku. Třeba se někdy uvidíme znovu ...

Než jsem ze sebe vypravil jediný zvuk, vyskočila na koně a rychle zmizela mezi temnými kmeny stromů. Slyšel jsem, jak zvuk kopyt mizí v dáli. Po čtyři týdny jsem se vracel do toho lesa každý víkend. Vyhlížel, naslouchal, hledal, čekal — a snažil se pochopit... Už jsem ji nikdy nespatřil ...