Britští a švédští neurologové přišli údajně na to, co ovlivňuje homosexuální cítění člověka. Podle nich je to struktura mozku, která se vyvine u homosexuálních jedinců jinak než u těch heterosexuálních.
Mozky heterosexuálů a homosexuálů se liší strukturálně i funkčně.
Lesbičky mají podobnou strukturu šedé hmoty kůry mozkové jako heterosexuální muži, zatímco gayové mají mozek strukturně podobný tomu, který vlastní heterosexuální ženy.
Studie několika předních britských odborníků přišla se závěrem, že mozky heterosexuálů a homosexuálů se skutečně liší strukturálně i funkčně. Bylo dokázáno, že mozek lesbiček má menší podíl šedé hmoty – buněk zpracovávajících signály jdoucích od smyslů – než mozek heterosexuálních žen. Lesbičky tak mají mozek velmi podobný tomu mužskému.
Naopak mozek gayů se jeví více strukturně podobný s mozkem žen. Mozek gayů také velmi mocně reaguje na pohlavní hormony vyloučené v potu jiných mužů (potenciálních sexuálních protějšků) tak, jak je to typické pro mozek heterosexuálních žen.
Větší mozek v. šedá hmota
Například se také ví, že větší mozek u mužů a vyšší podíl šedé hmoty u žen je způsoben částečně působením pohlavních hormonů během děložního vývoje. Tyto hormony přitom v jistou kritickou chvíli určují také sexuální orientaci.
Vědci z University College London použili velmi výkonný přístroj pro skenování mozku pomocí magnetické rezonance a sledovali osmdesátku mužů a žen, z nichž šestnáct tvořili gayové a 15 lesbičky. Obrázky ze skeneru prokázaly, že lesbičky měly proporce a distribuci šedé hmoty v mozku podobné mužským.
"U homosexuálních žen byla šedá hmota kůry kolem nosu strukturně stejná jako u mužů," uvedli autoři v závěru své studie. Oblast kolem nosu je přitom zodpovědná za společenské a sexuální chování člověka.
V přidružené studii pak Ivanka Savicová ze švédského Institutu Karolinska požádala 12 gayů, 12 heterosexuálních žen a 12 heterosexuálních mužů, aby přivoněli k potu různých mužů. Přitom sledovala pomocí magnetické rezonance činnost jejich mozku.
Savicová zjistila, že přední část hypotalamu – oblasti související se sexuálním chováním – silně reagovala jak u heterosexuálních žen, tak u homosexuálních mužů. Heterosexuální muži reagovali na pot stejného pohlaví jen velmi slabě. To znamená, že mozek gayů je funkčně shodný s tím, který mají heterosexuální ženy.
Savicová v druhém pokusu testovala mozek 12 lesbiček a zjišťovala, jak budou reagovat na pot mužů a na pot žen. Homosexuální ženy vykazovaly silnou reakci na pot žen tak, jak je to typické pro reakci mozku u heterosexuálních mužů.
Studie byly publikovány v odborném časopise Public Library of Science, respektive ve Věstníku Národní akademie věd (Proceedings of the National Academy of Science).