Toto je velmi ožehavé téma,Nemohu mluvit za manželky natož o ženaté muže,můžu pouze promluvit jako milenka...
Před lety jsem se seznámila s mužem ,jak to tak občas bývá spletla jsem si v obchoďáku vozík a jala se nakupovat dál,poslouchám hudbu v uších když si všimnu muže jak na mě mává a "šklebí se" vypadal trochu jako uchyl,a tak jsem zrychlila a snažila se mu ujet což bylo trochu hloupé když vezmu v úvahu že jsme byly v obchodě...nakonec mě dohnal u zeleniny.Když jsem se chystala zaječet usmál se na mě a ulně mě odzbrojil jak se ukázalo uháněla jsem s jeho vozíkem aniž bych si toho všimla,no ostuda byla velká ale oba jsme se tomu zasmály,v obchoďáku jsme spolu zašli na kávu jako na omluvu že jsem mu ujela..
slovo dalo slovo,kafe dalo kafe a my jsme se dali dohromady cca po 3měsících... Já žila v bytě on ve svém já sama on sám.. vše bylo krásné,milování,porozumění,času bylo sice málo ale to jsme měli oba stejně... jen mě trochu mrzelo že mě nepředstavil přátelům atd,když mluvil o našem vztahu tak vážně..Po roce nastal problém,já otěhotněla jako dárek k narozeninám jsem mu chtěla dát těh test,ale osud tomu chtěl jinak,
dne který pro mě bude černý někdo zazvonil u mých dveří,otevřu a tam velmi přitažlivá žena cca 36let se dvěma 2letými syny kteří náhodou byly podobní Honzovy...Už to mě upozornilo že se něco děje velkého.Paní ... Honzova žena jak se představila byla velmi klidná a slušná ptala se mě jak to vidím do budoucna,když jsem odpověděla že jsem těhotná trochu to v ní hrklo ale zachovala se jako dáma a já ji dodnes obdivuji,jejího manžílka a mého milence jsme pozvaly ke mě domů kde na něj čekalo překvapení v podobě jeho ženy a mě jako těhotné milenky,samo sebou že milý Honzýček odešel s manželkou,když mi došlo co se vlastně stalo a v hlavě si to urovnala ležela jsem v nemocnici na sále jako žena která samovolně potratila.A možná že to je tak dobře,to malé sice za to nemohlo ale celý život bych měla přišité "(milenka)"... A jak žiji dnes?Už nejsem ta naivní holka co se zamilovala a měla růžové brýle ale Dospělá žena co už chápe jak svět chodí,možná jsem mladá ale toto mi otevřelo oči.Teď žiji s přítelem jeho rodinu znám,navštěvujeme je často,tchyni říkám maminko a Vím že Lukáš je můj a nepatří nějaké jiné ženě.Neříkám že lituji toho seznámení s Honzou bylo to krásné,a mám na to i pár hezkých vzpomínek i když stále tam bylo to "ALE" ...Smutný příběh nebo veselý ale oběti byly na obou stranách..jak říkávala babička."Ty kdož jsi bez viny první hod kamenem." Neměla snad i v vtom pravdu?Lucie 
2024 ©