Hlavně že jedeš , snažít se zapomenout chceme všichni at chceme nebo ne, stále nás to provazí a provázet životem bude, nikdy nevymažeš z paměti vzpomínky, na chvíle kdy jsi byla nejštastnější, kdy ses smála a těd je vše pryč, lepší a přijatelnější by bylo kdyby byl dotyčný mrtvý ( bože néé to nepřejme nikomu ) ale tím jsem chtěla říct že to člověk líp snese než to že je s jinou, i přes to vše se dá přenést a , možné je že mu to štěstí budeš i přát, ale stejně tě to bude hryzart, že tou které patří jeho pohledy, slova, gesta , polibky nejsi jí Ty, a je to tu zas, a zas to sere.
Takový je život, bere i davá