Já si zas na druhou moc stěžovat nemohu , už od dětských let jsem byla obklopena kamarády , a měla jich kolem sebe opravdu mnoho , jenže s léty se z nich stáli spíšejc známí , už se nevídame tak často , časté stěhovaní , práce, změna prostředí a málo času změní pohled na význam slova kamarád, u mě je kamarád ten s kterým si mám co říct, který tu je pro mě já pro něj, člověk na kterého se prostě spolehnu a vím že mě nezklame , a tak jak se chovají lidé ke mě ja se chovám k nim ,i přes mé pohledy na dannou věc mám přátel dosti ale spíšejc je posouvám na druhou kolej a řadím mezi známé , protože těch pravých přátel napočítám jen pár a už nejedou v řádech stovek jak tomu je u známých .
Přítel je ten co tě nezklame ten který tě podrží , pochopí , vyslechne, pomůže je to hodně o důvěře ale zárověn se najde i mezi nimi i černá ovce která přátelství rozbije na tisíce střípku. Nemůžeš věřit nikomu dnes už né , já taky měla léta kamarádku za kterou bych tu ruku do ohně dala , prostě nejlepší kámoška dlouhá léta , odpustila jsem jí výkyvy nálady , odpustila jsem jí i že chrápala s mým manželem , odpustila jsem jí kde co ale už v průběhu všech těch zklamaních nemohu říct že už je to kamarádka a zrovna nejlepší i když spolu komunikujem už jí řadím na kolej mezi známe protože takhle si kamarádku nepředstavuji a ona to ví , kde jsou ty hranice které by se neměli překračovat ?
Prostě jsou lidi svině , a kamarádství je jak pozvánka do postele vždyt kamarád taky rád, tak co je na tom ne ?